Naše média hřeší na skutečnost, že čeština na rozdíl třeba od němčiny (Kinderschänder) nebo angličtiny (child molester) nemá krátké a výstižné pojmenování pro osobu, dopouštějící se sexuálního zneužívání dítěte, takže používají ve skutečnosti terminus technicus z oblasti psychiatrie či sexuologie. Používají ho rády, a nepatřičně. Jak tvrdí kompetentní odborníci (např. prof. Weiss třeba ZDE), pouze zhruba každý 10. pachatel podobné trestné činnosti je skutečně pedofil v sexuologickém slova smyslu. Ostatní jsou zcela běžní hetero- či homosexuálové, kteří třeba jen sáhli po "objektu", který byl snadněji dosažitelný či snadněji manipulovatelný. Psát v jejich případě o pedofilii by bylo stejné, jako psát o pachateli "dospělého" znásilnění, že se dopustil např. heterosexuality.

Nicméně se toto vše děje, zhruba od konce 90. let, kdy vyšly najevo hrůzné činy Belgičana M. Dutrouxe. Mimochodem, nejsem odborník, ale z toho, co o případu vím, bych tipoval, že se spíše jedná o anetického psychopata a sadistu, než pedofila, nasvědčuje tomu způsob, jakým své oběti usmrtil (vyhladovění v podzemních kobkách).

Najednou se se zprávami o pedofilech i "pedofilech" roztrhl pytel, jako kdyby do té doby neexistovali. Jenže pedofilie, podobně jako všechny ostatní sexuální orientace provázejí lidstvo od jeho počátků, a stejně jako u všech ostatních sexuálních orientací naprosto nevíme, co ji způsobuje. Víme jen, že její výskyt v populaci je poměrně konstantní bez ohledu na vnější okolnosti (asi 1-3%). Proč potom najednou taková inflace informací, a hlavně dezinformací v médiích?

Podle mého je za tímto jevem třeba hledat současné technology moci. Dobře vědí, že, hm, občané s nízkými nároky na informovanost (politicky nekorektně se jim obvykle říká lůza), a kteří tvoří drtivou většinu populace, potřebují k životu nevyhnutně nějakého obětního beránka či fackovacího panáka, na kterého si mohou promítat nepoznané či vytěsněné temné stránky své duše, a na kterého také mohou relativně beztrestně vypouštět agresi, převážně slovní, ale ne výlučně.

V minulosti celá staletí, ba i tisíciletí tuto funkci plnily některé sexuální i náboženské menšiny, zejména pak homosexuálové či židé.

Ještě moje babička mě strašila, abych nechodil za tmy ven, protože mě sebere žid, ačkoliv bylo dávno po válce, a tudíž i po holokaustu.

S postupujícím upevňováním hlavně hospodářského vlivu těchto menšin byly takříkajíc vyškrtnuty ze seznamu, a naopak je začaly chránit antidiskriminační zákony, přijímané ve většině vyspělejších zemí. Ne že by se přes noc tyto menšiny staly oblíbenými, stačí si projít některé webové stránky ultrapravice, ale i zaposlouchat se do běžné konverzace třeba v hospodě. Ale veřejné ostouzení těchto menšin zákon zcela správně stíhá, tím pádem tuto funkci v dnešní společnosti už plnit nemohou.

Dutroux proto přišel jako na zavolanou, vždyť kdo by se mohl zastávat lidí, kteří skutečně či domněle sexuálně zneužívají děti? Kdykoliv se na internetových zpravodajských serverech objeví zpráva o takovém činu, obvykle za ní následuje bohatá "diskuse", plná oplzlostí a verbální agrese. Je zajímavé, že na rozdíl od podobných "diskusí", které třeba následují za zprávami o romské kriminalitě, ji redakce "neruší pro velký počet nevhodných příspěvků", jak je v kraji obvyklé.

Aby bylo jasno, naprosto se nezastávám pachatelů sexuálních deliktů, zaměřených proti dětem. Jen tvrdím, že tento vysoce negativní jev byl zneužit držiteli moci, navíc způsobem, který pochopitelně nijak nesnižuje jeho četnost. Naopak, představme si mladého člověka (nikoliv nutně muže, týká se to i žen!), který u sebe tuto orientaci zjistí. Z toho, jak se o ní v médiích píše, dojde k závěru, že bude lepší, když si to nechá pro sebe, a pokusí se s tím nějak žít, bez rady a bez pomoci. Nebo, co je ještě horší, přijme za své pohled mediálně zmanipulované společnosti, začne sám sebe nenávidět, a potlačovat své myšlenky a pocity. Pravděpodobnost, že selže, a protiprávního jednání se dopustí, je pak vysoká, rozhodně vyšší, než u lidí, kteří tuto svou orientaci přijali a prožívají ji relativně bezkonfliktně.