14. 11. 2007
Pomoc ďáblovaVyprávěl mi kamarád jeden příběh dávné doby. Znal člověka, který byl v tísni a který měl to štěstí, že znal inteligentního, vzdělaného a mocného muže, jenž mu nabídl pomocnou ruku. Byla to pomoc a pomoc vyžaduje vděčnost. A vděčnost tu také byla, byl tu i obdiv a upřímná oddanost. |
Když se náš hrdina upsal, když se stal závislým, začal zjišťovat podivné věci. Nejprve mu došlo, že pomoc spočívá v nádenické službě, která ho nemohla nijak rozvíjet. Později, když se i přesto rozvíjet začal, a to zejména díky práci ve volném čase, byl svým dobrodincem jasně vysmán. Jeho dobrodinec se také zcela otevřeně vysmíval poctivé práci, morálním zásadám, kochal se svou mocí, zotročoval a potlačoval lidi na něm tak či onak závislé. Začala vyplouvat na povrch i minulost dobrodincova plná lži, falšování, zločinu. Jeho moc nebyla vybudována na schopnostech, ale na členství v NSDAP, na kolaboraci s nacisty, na vydírání kádrů, které zůstaly i po Hitlerově pádu dlouho ve vedoucích funkcích. Dával také veřejně a spokojeně najevo, že by do NSDAP vstoupil znovu, že pohrdá těmi, kdo padli v boji proti nacismu či zemřeli v koncentračních táborech. On přece, na rozdíl od nich, dokázal uživit svou rodinu, koupit dům, vybudovat si kariéru a konexe. Dobrodinec nakonec o svého otroka přišel. Otrok se rozhodl odejít za každou cenu, i za cenu ještě větší tísně, než byla ta, v níž žil předtím. Stal se svobodným a čestným člověkem, mohl dýchat volně, dívat se své ženě do očí a nestydět se před dětmi, byť byl v bídě. Dobrodinec však všude prohlašoval, jak je ten člověk nevděčný, jak si neváží toho všeho, co do něj on, dobrodinec, investoval. Teprve když se německá společnost začala vyrovnávat s nacismem, nastal dobrodincův pád a jeho maska byla stržena. Síť nacistických kádrů se pomalu začala trhat, a tak se i náš hrdina konečně mohl nadít úspěchu a prosazení svých schopností. Nepřipomíná vám ten příběh něco? |