Nicolas Sarkozy vstoupil do štrasburského hemicyklu a promluvil. Mluvil asi dvacet minut a pak odešel stejně rychle jako přišel. Uprostřed těch, kteří ho doprovázeli. Drobný, ztracený v davu. Několikrát zamával, několikrát se otočil a byl pryč. Nezůstalo po něm skoro nic.

Nicolas Sarkozy přišel, viděl, ale nezvítězil. Možná naopak. Jeho projev nevynikal ničím. Ani dikcí, ani vtipem, což je někdy způsob, jímž může politik zakrýt nedostatek myšlenek. Sarkozy, oděný do modré košile a s vázankou rovněž v barvě EU, mluvil, jak by neodhadl shromáždění, na které přišel nebo jak by jeho text vznikal až cestou z Paříže do Štrasburku. Prvních deset minut obecných frází o demokracii, o Evropské unii a jejím původním určení, jak by místo evropských poslanců seděli před ním studenti nebo potenciální voliči. Evropa potřebuje více diskuze, více demokracie, více politiky. Všichni Evropané jsou si rovni, neexistuje žádný špatný Evropan. Musíme mít respekt k mínění většiny, ale to neznamená, že Evropa má mít jen jednu jedinou vizi. Kdysi jsme byli nepřátelé, teď jsme přátelé. Společné dílo se daří, i když byla a je řada problémů. Evropa potřebuje řešit krizi mravnosti a krizi identity. A také východní Evropa má nárok na rovná práva.

Tak nějak by se dala shrnout hloubka Sarkozyho poselství. Francouzský prezident ještě zopakoval svou vizi Evropy, jejíž dobrovolná volba kapitalismu musí znamenat kapitalismus pro podnikatele a kapitalismus těch, kdož vyrábějí. Nikoliv kapitalismus spekulativní a rentiérský. Na závěr Sarkozy připomněl své reformy ve Francii a upozornil na to, že silná Francie je pro celou Evropskou unii lepší než Francie slabá a plná obav z budoucnosti. Vyjádřil svou podporu evropské reformní smlouvě a za sebe slíbil, že udělá vše pro větší vtažení Velké Británie do EU. Tato slova vyvolala úsměvy některých britských poslanců napříč stranami a politickým spektrem. Možná i proto, že Sarkozy z neznámých důvodů vždy mluvil jen o Anglii a ne o Velké Británii. Těžko však říct, zda tato synekdocha byla bezděčná či úmyslná. Každopádně francouzský prezident nevysvětlil, v jakém smyslu stojí "Anglie" mimo Unii a co konkrétně s tím hodlá udělat. A také, jak na to.

To bylo zřejmě vše, co měl francouzský prezident v úterý ve Štrasburku na srdci a co chtěl říct poslancům Evropského parlamentu. A tak ti, kteří očekávali podobně excelentní vystoupení, jaké zde více než před rokem předvedl Tony Blair, odcházeli zklamáni.