Většina diskuse o tom, zda se mají neschopní bankéři dotovat, nebo ne, pramení z nepochopení podstaty problému. Přesto, že centrální banky "nalévají nebo pumpují" likviditu, tedy peníze do systému, nejedná se v žádném případě o "dotování" někoho. V principu to funguje tak, že banky drží (jako část svého portfolia) státní dluhopisy, které jim nesou nízký, ale téměř zaručený úrok. Pokud ale v dobách nejistoty potřebují banky peníze, přenechají tyto dluhopisy jako zástavu centrální bance výměnou za úvěr od ní. Operacím se říká "repurchasing tender", neboť úvěr se poskytuje na krátkou dobu a po vypršení banky vracejí peníze a centrální banka cenné papíry. Za poskytnutý úvěr samozřejmě centrální banka inkasuje příslušný úrok, odpovídající zápůjční sazbě centrální banky (o tom ještě níže). Je tedy logické, že celá operace je zisková pro centrální banku a ztrátová pro komerční banku.

Trochu problém by mohl být s tím, o čem píše pan Ladwig, tedy že Fed nyní nově přijímá do zástavy za úvěr i cenné papíry, které jsou rizikovější než státní obligace, a pokud by během trvání repo operace vystavitel těchto cenných papírů zkrachoval, ztrátu by nesl Fed. Teprve potom by šlo o dotaci banky, která původně tento cenný papír držela. Nepředpokládám však, že by Fed přijímal jako kolaterál nějaké cenné papíry, u kterých hrozí bezrpostřední riziko krachu jejich vystavitele.

To, co nyní centrální banky dělají, je vlastně jejich povinnost. Finanční systém je ze své podstaty náchylný na davové psychózy, které jej mohou poškodit i při absenci vážnějšího fundamentálního problému. Žádná banka sama o sobě nemůže ustát klasický "run" (útok) na banku, tedy psychózu, kdy všichni věřitelé si chtějí vybrat (např. v důsledku fámy) své peníze, ale prakticky žádný dlužník nemůže splatit okamžitě nějakou mimořádnou splátku bance. V takovém případě by banka musela vyhlásit bankrot, i kdyby všechny její pohledávky byly stoprocentně spláceny. Centrální banky fungují jako věřitel poslední instance a poskytují (zdravým) komerčním bankám úvěr na uspokojení věřitelů, který je pak splácen ze splátek dlužníků. Obdobné je to v současné situaci, kdy si banky z důvodu zvýšeného rizika chtějí dát stranou nějaké peníze.

Jenže kde je vzít? Jedno řešení je přestat půjčovat a hromadit peníze splácené dlužníky. Jenže spousta zdravých bank je zvyklá si půjčovat na mezibankovním trhu a pokud tyto půjčky nejsou dostupné, úrokové sazby letí nahoru. Stejně tak spousta podniků potřebuje čerpat jak provozní, tak investiční úvěry. Tyto subjekty nemají s problémem rizikových hypoték v USA nic společného, ale musely by za své úvěry platit nepřiměřeně vysokou sazbu, pokud by je vůbec dostaly. A zde je právě role pro centrální banku. Ta poskytne do systému mimořádné peníze, čímž sníží krátkodobé úrokové sazby na normální úroveň a zajistí, že poměrně okrajový finanční problém se nerozšíří příliš do jiných sektorů finančního systému ani do reálné ekonomiky. Přitom pro centrální banku by tato operace neměla být ztrátová, právě naopak, za půjčené peníze inkasuje úrok.

Původní ztráty z rizikových hypoték samozřejmě dopadnou na ty, kdo tyto hypotéky zrovna drží ve svém portfoliu. V současné době se ještě neví přesně, kdo a v jakém rozsahu to je.. Budou to částečně banky, částečně různé fondy. Až se na konci roku uzavře jejich účetnictví, budou tyto ztráty kvantifikovány a manažeři pravděpodobně po zásluze odměněni. Proč by však kvůli nim měli mít ztráty i ostatní banky či podniky? Navíc ty ztráty nemusí být nijak významné, protože rizikové hypotéky jsou míchány s bonitními a navíc zástava i na rizikovou hypotéku stále existuje, jen její cena poněkud klesla.

Pokud tedy někdo říká, že by se některé banky měly nechat zkrachovat, čímž by se systém pročistil, svědčí to jen o jeho absolutní neznalosti současného globálního finančního systému. Poskytování rizikových hypoték je samozřejmě problém, který vyplynul z obecně velmi nízkých úrokových sazeb v uplynulém období, takže banky i ostatní investoři se stali tolerantní ke zvýšenému riziku, tedy byly ochotné půjčovat i méně bonitním klientům. Současné naopak poměrně vysoké úrokové sazby v USA by měly zvýšit averzi k riziku, ale nesou s sebou problémy splácení oněch rizikových hypoték. Proto také Fed zatím nesnížil obecnou úrokovou sazbu v ekonomice, ale pouze onu zápůjční sazbu komerčním bankám a projevil ochotu bankám přechodně půjčit na jejich ztráty, aby mohly nadále normálně fungovat. Ty ztráty totiž v drtivé většině případů nebudou takové, aby mohly komerční banky ohrozit, pouze jim sníží zisk nebo přivodí dočasnou ztrátu.