Už dlouho je známo, že nejen Švýcarsko, ale i Rakousko jsou ústupovými zeměmi, kam Němci utíkají, když chtějí platit menší daně než by museli v Německu. A seznam lidí, kteří to využívají, možná není dlouhý, ale zato je plný světoznámých osob. Šířením reklamy o tom, že se chystají zrušit dědickou daň, zahájili zjevně Rakušané novou éru evropského spolužití, alespoň ohledně daňových pravidel, protože německá vláda plánuje vypovědět mezistátní smlouvu s Rakouskem, platnou od roku 1954, která brání dvojímu zdanění.

Nechci se tu ale zabývat tím, co z toho bude, chci se spíše zamyslet nad významem daně z dědictví, a to ve společnosti, kde se hodně mluví o rovnosti a o tom, že by lidé měli mít stejné životní možnosti a výdělek podle svého výkonu.

Začnu tím, že rakouský Nejvyšší soud kritizoval rakouské politiky, že jsou metody hodnocení různých druhů majetku pro zdanění nespravedlivé. Například dědic nemovitosti -- a to nejen v Rakousku, ale i v Německu --- musí platit menší daně než osoba, která zdědí finanční částku, rovnou tržní ceně té nemovitosti. Rakouští politikové z toho rozhodnutí Nejvyššího soudu nevyvodili, že by se mělya změnit metoda, jak se vypočítává dědická daň, oni se rozhodli, že už nebudou vybírat žádnou dědickou daň.

To ale znamená, že se zrušení dědické daně bude týkat všech, i těch, kdo nikdy nic nezdědili, ale také velkých dědictví, jaká by asi podle mínění Austrian Business Agency měli Němci převádět přes hranice do Rakouska, aby tu daň nemuseli platit.

Už tohle se může někomu zdát podivné, zejména, pokud je takový člověk přesvědčen, že bohatý člověk, který se nijak nepodílel na vzniku svého bohatství, by měl přispět na chod státu.

Tím by to ale nemělo skončit nejen pro sociálně uvažujícího člověka, ale ani pro neokonzervativce. Protože když dostanou lidé dědictví, o jehož vznik se nijak nezasloužili, zvětší to rozdíly mezi lidmi ve společnosti. O stejných životních možnostech a výdělku při tom už vůbec nemůže být řeč.

Zajímavé na tom je, že v USA je dědická daň mnohem vyšší než teď v Rakousku a v Německu. Zajímavé také je, že dnes v Německu a ještě víc v Rakousku chtějí neokonzervativci i sociální demokraté zachovat dědicům jejich výhody a v Rakousku chtějí umožnit bohatým lidem, aby ještě více zbohatli.

Že to není v souladu s postoji ani neokonzervativců, ani sociálních demokratů, o tom se nemluví a nepíše. Proč asi? Že by politikové a novináři v obou zemích měli všichni tolik peněz, že víc myslí na dědictví, které mohou od někoho dostat, nebo které chtějí někomu přenechat, než na to, co by podle svého politického přesvědčení měli prosazovat pro jednotlivce i pro stát? Co si o tom myslíte Vy?

Pozn. JČ: I v ČR je nesmírně nízká dědická daň, přímí příbuzní např. platí za majetek v hodnotě do 10 milionů Kč mezi 1 a 2 procenty, nepřímí příbuzní mezi 3 -- 7 procenty, nepříbuzní mezi 9-20 procenty. Česká republika podporuje dynastický princip.

Ve Velké Británii je pro srovnání podroben dědické dani majetek nad 300 000 liber (cca 13 milionů Kč), a to rovnou daní ve výši 40 procent. ZDE (Osvobozeni jsou jen manželé.) (Bývá to problém, protože průměrná cena bytu v Británii je dnes 180 000 liber, tedy cca 8 milionů Kč, a většina rodinných domků stojí dnes hodně přes 300 000 liber; rodiče to nemohou dětem odkázat, děti dům musejí prodat a 40 procent částky nad 300 000 liber odevzdat na daních.)