Čtenáři mi jistě budou věřit, že nejsem nadšený, když do úvodu mého článku je už podruhé vsazena reklama, která plete porozumění textu a včera byla dokonce v ostrém rozporu s jeho smyslem. Ale dříve jsem se přesvědčil, že argumenty, které Britské listy předtím přinesly o podezřelé mediální akci, mi pomohly se v té věci orientovat a že se časem ukázaly správné. Také proto jsem do toho časopisu zase rád přispěl i přes to, že ho někteří inteligentní lidé, např. aktér té mediální akce nebo můj dřívější mladší spolupracovník zjevně zpracovaný protičesky šovinistickou propagandou, označují za neseriozní.

Nicméně i Britské listy by si podle mého názoru měly dávat větší pozor na své celkové vyznění a to ve třech směrech:

1. Zjevné shody argumentů i formy s komunistickou a nacistickou propagandou o svobodné ekonomice státu (formálně nápadné např. poznámkou o tom "kolik set miliard se prošustrovalo při privatizaci v devadesátých letech", v duchu pověstných 'blbé nálady' a 'vytunelované, vytunelované, vytunelované země').

Prosím porovnejte si (nechte renomovanými ekonomy porovnat) skutečně zjistitelné 'náklady' (a možná i přínos) té privatizace u nás s ostatními postkomunistickými státy i např. s privatizací ve Velké Britanii a teprve pak zkuste případně nějakým seriozním kvantitativním argumentem vyvrátit hodnocení CEP. Pozor na to, že právě srovnávání s neprivatizací nebo s neuskutečnitelně hypotetickým ideálním stavem společnosti samých andělů je základní (a velmi účinná) metoda hnědé i rudé demagogie, která zavedla společnost do těch levičáckých totalit.

O právním statutu toho období privatizace mám jednoznačný názor [3], přestože jsem technik a praxí informatik. Je potřebí dávat pozor na to, že levičácký systém musí zákonitě používat násilí, aby se udržel aspoň nějaký čas, protože zlikvidováním nebo těžkým poškozením trhu přichází natrvalo o informace [1], nezbytné k chodu společnosti. Tak, jak jsme to viděli za totáče u nás: ani možnost znát ty (cenové) informace pro paralelní kapitalistické státy nepomohla; "plánovitý" systém (byť i by byl 's lidskou tváří') se zhroutí zákonitě (Jugoslávie; viz i to vysvětlení [1] dále) .

Salonní levičáctví akademických kruhů na univerzitách v USA i jinde na 'Západě' a jeho zdroje perfektně popsal L. von Mises v knížce Antikapitalistická mentalita. Všichni víme, co šířili a čemu před válkou dodávali punc důvěryhodnosti mnozí kulturní tvůrci (Nezval, Teige, v jistém období Seifert, ovšem Fučík, Hamsun, částečně Romains), v současnosti např. Fulghum, a jak to vypadalo doopravdy. A jak tím ti rudí spoluvytvořili armádu podvedených, kteří to vzali vážně a vstoupili, i z odporu proti těm hnědým, do KSČ (generace K. Kyncla; moc doporučuji knihu 'Život jako román'). Prosím pozor také na to, že nezbytnou součástí těch totalitních ideologií je pavěda (marxizmus [2] a rasismus), zřejmě právě proto, jak má vypracované obchodně propagandistické metody zneužívající mj. pozorování náhodná, chybná či zmanipulovaná.

2. Zjevné shody argumentů i formy s komunistickou propagandou (pozoruhodně shodnou s postojem velkoevropským i post-KGB) ve věci naší vojenské spolupráce s USA , která nám, když jsem byl kluk, zachránila stát a zprostředkovaně životy, a to v duchu 'appeasement' Chamberlaina, Daladiera i "připravenosti" Sovětského svazu na Hitlera. Oč raději bych viděl, kdyby všichni pomáhali informovat lidi v muslimských zemích, s nimiž mají nějaký kontakt, o tom, že příčinou jejich bídy není Satan globalizace, ale sami jejich teroristé, kteří ničí hospodářství vlastních zemí, např. turistický průmysl, a tím si udržují rezervoár zbídačených fanatiků. V souvislosti s tou propagandou

3. hanobení odborníků na účinky záření radaru na lidi a přinejmenším tolerance pavědy. Teď mám na mysli osočování Dr. L. Pekárka, o němž použili i neuvěřitelně sprostý termín 'fízl'. A to jsou Britské listy časopis, vycházející z univerzitního pracoviště! Přitom jsem tam neviděl žádný odkaz na seriozní fyzikálně chemickou publikaci, která by experimentálně prokázala, že míra poškozování chemických vazeb v látce podobné živočišné tkáni při výkonech, dopadajících na člověka na zemi z toho radaru nebo z mobilu může být aspoň srovnatelná s účinky kosmického záření a přirozené radioaktivity, na které nás matička příroda evolucí dobře připravila. Viděl jsem tam jen autoritativní tvrzení velmi chatrně zdůvodněná, takže v Britských listech zbyly

• ta politika (ve válce, zejména tak špatně připravené ze strany většiny napadených, jak to bylo na začátku té poslední velké, opravdu hned na začátku zemřelo mnoho lidí; a zemřít nemuselo, kdyby ta příprava byla lepší; ve srovnání s jejich obětí mi připadají rušení příjmu televize a mobilů i nutnost bezletové zóny nevýznamné, spíš srovnatelné s potížemi v míru u nově budované velké stavby, např. dálnice nebo elektrárny; pochybuji také, smějí-li létat rogala třeba nad Prahou, žádné jsem tu neviděl; nebo nad Temelínem; předpokládám, že vláda má věc projednánu s řízeními letového provozu);
• zdravotnické hlavně obecnosti o prevenci. Popáleniny v běžném slova smyslu na zemi mimo ohradu radarové základny bez specielních nástrojů nastat nemohou, to mi věřte, na vojně jsem přišel do styku s radarem, dělal jsem v podniku, který se vysokofrekvenční technikou i centimetrových vln zabýval a pracuji s lasery, dost výkonnými na to, že jsou používány v místnosti. Předpokládám, že vláda má potřebné rozměry pozemku základny projednány s armádou či vládou USA a bude obyvatele dostatečně instruovat; obě strany by měly moc potíží, kdyby se někomu vně ohrady stal těžký úraz. O vedení vysokého napětí si také nemůže někdo opřít kovový žebřík nebo si tam pouštět draka na drátě. Takže je potřebí vyloučit např. pokus postavit se s třímetrovou parabolou na kopec ve spodním okraji laloku záření radaru a v jejím ohnisku se držet kovových předmětů.
A hlavně zbylo v Britských listech to
• osobní osočení Dr. Pekárka.

O tom také něco vím, jak jsem už napsal v té první reakci: v roce 1968 jsem byl na stáži ve Fyzikálním ústavu, jehož ředitelem tehdy Dr. Pekárek byl; byl tam obecně považován za vynikajícího odborníka. Pod ním byly v r. 1968 nabídnuty zaměstnancům jejich složky kádrových materiálů; něco takového nebylo ani v té jarní euforii běžné. Za takové postoje ho potom totalitní systém z funkce vyhodil (kdyby byl StB opravdu užitečný, skoro jistě by ho nechali). Z té doby mi zůstal lidsky příjemný pocit, jak ti, kdo na mne museli posudky podávat, mne tehdejším levičáckým newspeakem politicky podrželi, i když jsem si nedával pozor na pusu (takové věci lidé na Západě mohou těžko pochopit, když to nezažili; proto se tam pořád tolik projevují ty levičácké chiméry). K úvahám o principiálních příčinách nemožnosti fungování levičáckého systému nám právě během té stáže dal podnět *****/, v přítomnosti řady dalších lidí, můj odborný vedoucí Dr. Pátek, dobrý Pekárkův kamarád, který se roku 1968 nedožil.

Neškodilo by se přesvědčit (dotázat?), že vláda o obou těch mých 'předpokládáních' o letovém provozu i rozměrech základny má od příslušných institucí závazná stanoviska a jak má připravenu tu technickou instruktáž obyvatel.

A aspoň poctivou omluvu Dr. Pekárkovi by Britské listy rozhodně uveřejnit měly.

[1] Řeči (i salonních) komunistů o tom, že netržní systém je možný a záleží jen na tom, jak jsou lidé dokonalí, uvedly naši zem do totality. A stále straší v hlavě 20% našeho národa.] V moderním společenství daleko větším než rodina, které má rozvinutou dělbu práce, ale takový systém nemůže fungovat, ani kdyby se všichni chovali jako altruističtí andělé, protože vyloučením trhu se ztratí jeho hlavní, tj. informační funkce a všichni pak i při nejlepší vůli dělají nesmysly: nemají jak zjistit, co je potřebí dělat. Plánování jen posune tento problém o organizační úrovně výše: Umožní sice pořídit seznam potřeb (informatika používaná v Československu pro plánování měla prý velmi dobrou úroveň a dnešní stav počítačové techniky by jistě umožnil i další pokrok v té věci), ale neumožňuje objektivně zjistit, kolik práce je potřebí na výrobu konkrétní věci a tedy zejména optimalizovat skladbu toho, co se má vyrábět; to je fatální. Neumožňuje to ani v případě, že všichni by byli takoví altruisté a tak prozíraví, že správně odhadnou množství své vlastní práce; prostě nemají k dispozici informaci o tom, kolik přitom spotřebují práce obsažené ve výrobních prostředcích. Pokus zahrnout takovou informaci do plánování, zejména pro inovace, by vedl k fatálním ztrátám pracovního času při sběru informací a podle mého názoru by se nejspíš zhroutil i pro principiální potíže podobné těm při dlouhodobé předpovědi počasí (chaos).

Bez trhu není možné správně určit cenu, a tak se např. na sklad vyrábějí nepotřebné věci a nedostává se těch potřebných; tak, jak jsme to viděli za socializmu. To vychází i z mé osobní zkušenosti z šedesátých let, kdy jako mladý samostatný referent v technickém výzkumu jsem mohl ovlivňovat jeho směr a uvědomoval jsem si jednak, že se nemám podle čeho dobře rozhodnout a jednak silný tlak okolností, abych se rozhodl podle prospěchu svého osobního dalšího vývoje.

[2] Marxismus je pavěda (ten pojem v přírodovědném významu znamená totéž co podvod).

To moje přesvědčení vychází nejen z postoje autorit: ze zpráv historiků [4] o tom, že Marx vůbec nepoužíval vědeckou metodu práce, z konstatování prof. Klause (současného prezidenta), z postřehů K. Havlíčka Borovského (to byl marxismus ještě čerstvý) a nepřímo Karla Čapka, ze sdělení jednoho z expertů na tu problematiku

Podle mne marxismus je pavěda - ale ne kvůli tomu, ze vychází z objektivní teorie hodnoty (tzv. pracovní teorie hodnoty), ale protože míchá ideologii a analýzu.

Vychází zejména z věcného a mám za to, že obecně srozumitelného důvodu: pokud si vzpomínám, ta marxistická "nadhodnota" a "vykořisťování" je o hodnotě, definované jako množství vložené lidské práce a tedy bez jakéhokoliv vztahu k tomu, k čemu je takový výrobek dobrý. Tak, jak to ukazuje příklad: Který pár bot má větší hodnotu - boty č. 42, v nichž lidi mohou běžně chodit, nebo obdobně provedené boty č. 75, tak velké, že je nikdo nemůže potřebovat?

[3] Pohádky o tom, že se měly při privatizaci nejprve udělat precizní zákony a pak postupovat dál, vidím teď (ale v r. 1989 jsem ještě neviděl) jako další takový mýtus. V té souvislosti vídám termín 'reformní past': po takové celospolečenské změně, má-li vůbec začít, se hospodářství začne rychle hroutit a na změnu institucí a chování lidí potřebné pro účinek těch zákonů ani na samo demokratické projednání těch zákonů není čas; ostatně i to správné znění zákonů je také produktem té reformy a na čase je těžko udělat uzel. Ke katastrofě vede i postup (který se mi tenkrát zdál dobrý): přeložení a okamžité uvedení v platnost zákonů třeba SRN. Ten postup použili Němci (neměli svého Klause) po sjednocení, překládat to ani nemuseli. Výsledek: býv. NDR (snad 17 milionů lidí) spotřebovala větší příspěvek od SRN, než vůbec kdy za celou svou poválečnou historii vyprodukovala, asi 30000 miliard Kč (!), s velmi špatným výsledkem: velká nezaměstnanost, lidi naštvaní, bují obě totalitní reminiscence. O kladném příspěvku od EU, natož takovém, se nám nesmělo ani zdát.

[4] Paul Johnson: Dějiny židovského národa, Rozmluvy, 1995-6, od str. 334 o tom, že Marx vůbec nepoužíval vědeckou metodu práce. Karl Jaspers: "Marxův sloh není slohem badatele... necituje příklady, ani neuvádí fakta, která jsou v rozporu s jeho vlastní teorií. Používá jen takové věci, které jasně podporují či potvrzují to, co on považuje za zásadní pravdu. Jeho celkový přístup je jednou velkou obhajobou, ne výzkumem, a to obhajobou něčeho, co prohlašuje za dokonalou pravdu, o které je přesvědčený ne jako vědec, ale jako věřící."

[5] "Představte si někoho, kdo by měl všechny pohyby rukou a dýchání atd. řídit přímo z mozku, dávat tak vědomé povely každému svalečku: ten by se jen potácel se v křečích!"