Copak jste nám to tehdy před lety v Büchnerově Dantonově smrti v roli Robespierra říkal krajským mocipánům? Krátká paměť? Škoda. Zcela lehce jste se přiřadil k těm tehdejším osvíceným a zaníceným veřejným blahem, o které málokdo stál. Spiklenci výhod přežijí každou melu bez velkého úrazu, toť známo a historicky ověřeno.

Vláda zcela amatérsky používá pro agitaci radaru nevhodné a neodborné osoby. Radar něco za něco? Nedobrá varianta do budoucna. Zbraně míru a války ? K smíchu, jenom zbraně. Bezpečné zóny, co množná s nejmenším počtem obyvatel už nejsou k mání, páni. A už hra nevinná, o radar začíná. Mnoho povyku pro nic? Škoda, že hra o radaru má špatnou režii, no nedivme se, špatní režiséři prosazovaní totalitními strejdy a tvořící nezapomenutelné bláboly, nám nyní režírují vypočítané indiskrece. Doktrína masového zastrašování přestává údajně fungovat. Bůh zaplať!

Zastaralé politické metody, včetně koktailových rozhovorů se nám ale nezbavily pragmatické úvahy, že v jedné ruce meč a v druhé olivová ratolest dělává divy. Maření zásadní politiky je neodpustitelný hřích. K prosazení myšlenek je třeba armáda dynamických spolupracovníků -- jenže vědoucích, proboha! Politický amatérismus je nebezpečný, jako rajský plyn. Státnická moudrost rozptylující finanční prostředky za účelem propagace nezávislého rozhodování je k ničemu. Že radar nic nestojí? Hrome, kdo platí ochotníky nasazené na lidskou havěť v zájmu prosazení vojenského přeskupení?! Radar je dobrý terč, tečka! O tom může mít pochyby možná jen kuchařka od Bucků, ke všemu notně zmožena becherem. Siláci s modrými knížkami prý nechtěli sloužit Rusákům. Dobře, nyní ovšem o trosky není zájem, navíc jsou hlídány všemocným památkovým úřadem.

Vojáci vraždí a kradou odjaktěživa, adrenalin je nutné odplavit, že? Kyvadlová diplomacie prý skončila Přeskupení politické moci obsahuje i velká gesta dobrá snad pro ego, ale ne pro zahraniční politiku. Balancování na hraně míru je evidentní. Provokace a neznalost vojenských poměrů je k ničemu. Vznikne snad Listina nepřátel Hradu, parlamentu, senátu, anebo samotného lidstva?

Skutečnou moc má vždy několik desítek osob. Kým a jak jsou vybrány je nepodstatná maličkost, tím se voličský červíku nezabývej -- pracuj, starej se o rodinu, o dům, o chatu, o auto, plať půjčky, třes se o pracovní místo a vůbec kušuj a nezacláněj ve výhledu šťastné blízké budoucnosti. Nebo i ty si pamatuješ, že na počátku sedmdesátých let, to nám ten čas hezky běží, spatřil světlo světa text ve kterém mj. stálo černé na bílém: likvidovat cizí vojenské základny, omezit ozbrojené síly a výzbroj v oblastech, kde je vojenská konfrontace zvláště nebezpečná, především ve střední Evropě... Text vznikl přibližně dva roky po ozbrojeném střetnutí na řece Ussuri, které bylo zničující a vytvořilo i mýty -- tehdy měl zmizet údajně i s lidmi jeden ostrov, obsluha radarových zařízení byla zařezána vyškoleným komandem a odvetou se spustilo laserové dělo -- informovanost se dnes zlepšila, ale je všeplatnou a uvěřitelnou? Nepřináší další mýtické poudačky?

Státník, má mít silné nervy, říkal klasický politik vyučující svět možnému i nemožnému, a když se na to necítí, má zvolit jiné povolání. Pravda, ale kdo to má těm našim povědět? U nás doma troubelnatost kvete po celý rok a sklízet se nesmí. Pole rozoraná a kvalitní setba nikde na dohled.

Politická batolata mohou být někomu k smíchu, někomu k nenávisti, ale s jistotou lze povědět jediné: nepovažujte nás za drobotinu a nezesměšňujte se nasazováním neumětelů do rozprav dospělých. Neříkám vyspělých, protože vyspělosti není nikdy dosti.

Radar show skončí. Co nastane potom?

No přece úplně nová show, vy neznalci!