Na Vašem článku, pane Cveku, se mi, krom toho, že je urážlivý, nelíbí způsob argumentace a opravdu neotřelý slovník

Chtěla bych se Vás zeptat, jak dlouho jste žil v těch zemích, jejichž režimy tak lehce hodnotíte? Připadá mi totiž nemožné shrnout aspekty života byť jen v jedné jediné zemi do jedné věty, jak se to daří Vám.

S jednou větou v prvním odstavci, ale souhlasit mohu, a to s tou, kde uvádíte, co všechno nemá cenu vysvětlovat panu Vítovi (to o svobodě, demokracii a volném trhu přinášejícím lidem docela dobrý blahobyt)... To opravdu smysl nemá, pan Vít si jistě dovede vytvořit názor sám, nejen proto, že je na světě o něco déle než Vy, ale též proto, že evidentně vlastní kritický rozum.

O ceně svobody s Vámi smlouvat nechci, protože nesouhlasím s tím, že je závislá na vnějších poměrech, tedy myslím, svobodu vnitřní, svobodu ducha.

Pokud jste měl na mysli jinou svobodu, bylo by možná dobré to uvést, pro lepší pochopení. Zcela jistě se bude totiž na svobodu konání dívat jinak zaměstnanec pracující dvanáct hodin denně za podprůměrnou mzdu a bez možnosti rozhodnout se svobodně byť jen o termínu vlastní dovolené a jinak primátor hl.města Prahy Bém, jež si udělal výlet do hor bratru na dva měsíce. Nic mu v tom nemohlo zabránit, ani odpovědnost k úřadu, který vede, ani finanční nedostatek, který by nutně řešily dvě třetiny občanů ČR, pokud by vypadly z pracovního procesu na takovou dobu... Stále platí, že všichni jsme si rovní, ale někteří jsou si rovnější.

Samozřejmě, za výše uvedené mne lehce můžete obvinit ze závisti, budete se ale mýlit. Nezávidím panu primátorovi, já bych se na jeho místě propadla studem, stydím se za něj. Není v tom ovšem sám, je jich víc, těch státních představitelů, za něž se stydím, napříč politickým spektrem.

A mají na svědomí horší věci než jen výlet do hor. Jsem dost nevděčná.

A co takhle svoboda slova ? Aby měla nějaký smysl, aby se jí tak vůbec dalo říkat, měla by vyvolávat dialog. Dialog občanů s lidmi, jimž občané svěřili moc a odpovědnost . Ale u nás zástupci moci mlčí.

Chce-li jim občan něco říct, tak jistě formálně může, ale od - do, v povolený čas a na povoleném místě, případně přes hroší kůže lhostejných úředníků. Ale hlavně bez nároku na odpovědi či dokonce diskusi.

Tomu neříkám svoboda slova, tomu říkám arogance moci.

Té moci, o níž "svobodomyslně" tvrdíte, že ji někdo mít musí.

I já bych, pane Cveku, zůstala v krásné české kotlině i přes otevření hranic v dobách reálsocialismu.

Mám k místům, kde jsem vyrostla citový vztah.

Vtipný bonmot pana kardinála není ničím jiným než vtipným bonmotem.

Nikdo netvrdí, že tu byl ráj, dokonce ani pan Vít.

Nevím, co vede lidi k útěku do USA, ani netuším, kolik procent jich je z celkového obyvatelstva, ale vím, že já útěk kamkoli nepovažuji za řešení, takže se dá předpokládat, že i řada jiných lidí tak může smýšlet. Oč je jejich názor méně hodnotný než těch odcházejících? Ptal jste se jich, proč zůstávají ? Kolik z těch, kteří odešli, je spokojeno s novou vlastí?

Moji rodiče dostali nabídku na práci do Kanady, neodešli, vidina lepšího bydla a kariéry nepřevýšila vztah k rodině a domovu.

Je to také jeden z postojů, které považuji za slušné.

Máte pravdu, že dnešní Česko se od ČSSR liší v mnoha věcech, třeba ve velikosti a názvu.

Taky v nejistotě práce, lékařské péče. Spravedlnost platí jen pro ty, co mají peníze.

Srovnáváme každý dílčím způsobem sám. Bez příruček s velkohubými slovy.

Problém, milý pane Cveku, vidím v tom, že krom výkřiků, podobným tomu Vašemu (a uznávám, že jsou i horší) si nikdo nedal tu práci, aby blahobyt hlásaný v tzv.socialistickém Československu poctivě srovnal s blahobytem, jež nám přinesl volný trh a demokracie.

Pak se může snadno stát, že občan, vydaný napospas jen vlastním zkušenostem a pocitům z obou režimů, srovnává sám. Případně byste mohl iniciovat nějaké to Poučení z vývoje...

Ale vážně, k jedné změně přece jen došlo a ač zatím není tolik vidět, já ji považuji za důležitou. Díky procitnutí ze snu, že s kapitalismem bude spravedlivěji, čestněji a lépe, lidé začínají zvedat hlavy a hodnotit ten pestrobarevný a nepřehledný svět. A vyjadřovat názor.

Ač se to některým bývalým svobodomilovným ikonám našeho převratu nelíbí.

Nezpochybňuji doložitelné zločiny a nijak se netoužím zastávat lidí, jež je spáchali, ale nelze přehlédnout, že i demokratické státy se dopouštěly a dopouštějí zločinů na lidech ...

V této souvislosti mne napadá otázka jaký je lepší diktátor, levicový nebo pravicový ? Jaké smrti byste dal přednost, z rukou vojáka demokratické země nebo "nesvobodné" ? Mohli bychom se optat třeba v Iráku.

Základní práva a svobody dnes neplatí ani pro ty, jež tak laskavě nazýváte ovcemi, jsou to jen prázdná slova na papíře, protože nejsou podložena žádným "krytím".

Jen pro Vaši informaci, mezi ovcemi se často najdou i tvrdohlaví berani. To jen pro přesnost.

Sentencím o jakešovské mentalitě nerozumím. Ani nerozumím, proč by někdo záviděl někomu jinému touhu po penězích. Ale nemusím rozumět všemu.

Každý netouží po moci, bohatství a postavení, nelze to vydávat ze přirozenost či méněcennost, jak to předkládáte.

Jsou lidé, kteří dávají přednost čistému svědomí, práci pro druhé atd. Altruisté se jim, myslím, říká. A jistě by se našli i mezi živnostníky. Ráda bych, kdybyste mi přiblížil, jakže to ti komunisté pečovali o své ovečky. V reálném socialismu jsem prožila 21 let a stihla jsem i pracovat, rozhodně jsem od státu nedostala nic.

Moji předci nejsou hezky stejnorodí jako ti Vaši, ale jsem na ně také hrdá.

Mohu Vás ujistit, že ani je v socialismu nikdo " neopečovával".

Můj pradědeček, veterán z první světové války dostal trafiku.

Vrátil se, chválabohu, z války celý a relativně zdráv, trafiku tedy věnoval méně šťastnému druhovi, jež ve válce přišel o nohu. Nebyl komunista, nebyl žádný ista, byl to laskavý chudý pracovitý člověk s lidským srdcem a rozumem v hlavě. Celý život pracoval, vychoval hromadu dětí a kupodivu, vzdor pracovitosti, nikdy nezbohatl. Nechtěl žít na úkor jiných, cítil to tak, že kdyby ukrajoval víc než potřebuje , někomu jinému by se nedostávalo.

Není to kritika lidí, kteří jsou jiní, já nikoho neodsuzuji za tvrdou dřinu na kariérním postupu, jen prostě nejsem z rodu těch, kteří v tom spatřují životní smysl.

V čem s Vámi hrubě nesouhlasím je, že se musel každý dát ke komunistům, pokud chtěl uplatnit své vrozené schopnosti. Tak tomu rozhodně nebylo, nemusel. Že to většinou lidé dělali, je věc jiná, bylo to snazší než vystoupit a říct, tohle je špatně, nebo jen prosté ne. Netroufla bych si nikoho takto od stolu odsuzovat, ale prostým přitakáním Vašemu "každý... musel " bych vlastně setřela rozdíl mezi člověkem, který se kariéry a z ní plynoucích výhod vzdal pro čisté svědomí a tím, který to neudělal.

Oba postoje měly svá praktická pro a proti, ale rozhodně je nelze prohlásit za stejné.

Nechtěla bych se Vás dotknout, ale myslím, že odpovědní a svobodní lidé nad sebou žádný bič nepotřebují. Domnívám se, že moc "nemusí nikdo mít".

Bohužel jak ji jednou má, nerad se jí vzdává, v tom je ten problém.

Závěrem jen podotknutí, že jste se v rekordně krátkém článku pokusil urazit rekordní počet lidí včetně pana Víta, aniž byste doložil či alespoň vysvětlil svá slova.

I mně, pane Cveku, vadí, že minulost nebyla seriózně zhodnocena, že viníci nenesou odpovědnost za své činy, že s nimi většina našich popřevratových vlád kolaborovala, prolnula s nimi, že viny jiných se snaží rozptýlit na hlavy nás všech ... Nebyl na to čas v rozdělování toho "neprosperujícího státu" do soukromých rukou...

Ale je na nás, jak takové jednání hodnotíme.

Je mnoho let po převratu na to, aby mohla stačit jen ta změna, že nejsou fronty na banány a že můžeme cestovat do zahraničí. Za to opravdu nelze být donekonečna vděčný.

Navíc pro banány bychom mohli přehlédnout nástup nové totality a to přece nechcete, ne ?