7. 10. 2006
Jubileum zeleného půlobčana a ideální volební systémBývalý prezident Václav Havel oslavil sedmdesátiny. Přicházeli gratulanti, psaly se oslavné články. Přátelé, novináři, literáti, politici všestranně hodnotili význam osobnosti Václava Havla a ocenili, že energickým přihlášením se k Zeleným zůstává jediná česká hlava státu na penzi i nadále "homo politicus". Shledávám paradoxním, že osobnost s věhlasem Václava Havla je v rozhodujícím okamžiku charakterizujícím demokracii vlastně jen půlobčanem. A to je nespravedlnost. |
Předpokládám, že svému prohlášení, které se v dostatečném předstihu před posledními parlamentními volbami ocitlo v titulcích mnoha deníků "Budu volit Zelené" dostál a svůj hlas pro Zelené do volební urny skutečně vložil. Není důvod proč o tom pochybovat. Z nejrůznějších povolebních propočtů vyplynula skutečnost, že na jednoho poslance strany Zelených bylo zapotřebí dvojnásobného počtu hlasů ve srovnání s jedním zastupitelem za ODS nebo ČSSD. Voliči Zelených se tak stali občany polovičního významu. Lze se smířit s tím, že váha hlasu Václava Havla, neoficiální nejvyšší autority České republiky (Martin C. Putna, HN 5.10. 06) je poloviční? Nelze. A nelze to proto, že je půlobčanem zrovna Václav Havel. Občanská práva jsou nedělitelná. Jsou-li dnes půlobčany zelenofilové , může být zítra čtvrtobčanem či nicobčanem kdokoliv z nás. V demokracii, a tou jedinou skutečnou je demokracie občanská, musíme mít stejné povinnosti, rovná práva a ,probůh, alespoň u té volební urny i stejnou váhu. Vtipný bonmot z doby nedávné zněl: "V totalitě není důležité jak občané hlasují, ale kdo a jak hlasy počítá !" Že by? Britské listy anoncují panelovou diskusi o ideálním volebním systému pro Českou republiku. Nevím proč by měl být náš český ideál jiný než kterýkoliv jiný ideál. Je to ten systém, který respektuje občanskou rovnost, který poskytne stejnou váhu všem "homo politicusům" co se rozhodnou k volbám jít. |