|
4. 10. 2006
Nejednotní lidovciHlasování o důvěře vládě Miroslava Topolánka se nezúčastnili tři lidovci, kteří odešli ze sálu. Byl to pan Kalousek, Ambrozek a poslanec Šustr. Vlasta Parkanová k tomu uvedla, že ctí názorové rozdíly členů KDU-ČSL s tím, že oni nejsou strana, kde na povel hlasuje poslanecký klub jako jeden muž. Nevím, zda takto mluvila jen proto, že za panem Kalouskem stojí silná frakce členů KDU-ČSL, nebo zda proto, že v této straně se opravdu ctí pravidla demokracie, a nikoli autokracie, jako je tomu v jiných zdánlivě demokratických stranách, míní čtenář Jaroslav Nový. |
|
I poslanec by měl být osobností, a to silnou a neovlivnitelnou osobností, která neplní příkazy svého nadřízeného, ale jen a pouze vlastního svědomí. Pokud by to takto probíhalo u všech současných parlamentních stran, hlasování o důvěře vládě by vypadalo zcela jinak a nikdy by se nestala shoda sto na sto. Zároveň by nebylo nutné snižovat počet členů parlamentu na 199. Už jen samotná tato myšlenka je naprosto bizarní a směšná, vystihující vnořený autokracismus a uniformitu mezi parlamentními křesly. Vážím si toho, že se v jednom poslaneckém klubu našli tři poslanci, kteří hlasovali odlišně. A nezáleží mi nyní na tom, o jakou vládu se jedná, záleží mi pouze na principu. V parlamentu se našli tři poslanci z jednoho klubu, kteří nesdíleli názor většiny. Už jen tento jediný, samotný fakt, znamená obrovský pokrok. |
