Určitě není na místě spojovat tzv. muslimský fundamentalismus jen s údajným, byť zčásti zjevným nedostatkem civilizace nebo jisté "omezenosti" či "problematičnosti" svatého textu a jeho tradice. Neblazí aktéři "11. září" byli příslušníky "středního stavu" a jejich inteligence dozajista nebyla jen průměrná. Vzpomeňme si také na sílící muslimské komunity přímo ve vyspělých USA.

Stačí, aby některý náš středoevropský našinec cítil, jako by mu někdo sahal na jeho osobní víru, a může být zle. Nejednou prší nevybíravé nadávky a odsudky, spolu s doprovodnými nakvašenými výkřiky vole i nevole. Samozřejmě že bez sebemenší snahy alespoň zčásti se pokoušet vnímat, proč asi není v našem lidském světě ani jednota názorů, ani jednota rituálu, pokud jde vnímání a potřebu transcendentna.

Zajisté je hodno pozoru, že lidé mimo církve mívají spíše rozpaky před jakýmikoli radikálními prohlášeními na adresu věřících. Bývají vesměs rezervovaní. Ctí, že víra je soukromou záležitostí každého člověka. Křesťanovou vírou by ovšem měla být víra v Ježíše jako Krista. Vždyť můžeme číst: "Věřte i ve mne!" (Jan 14:1.) Samozřejmě že tu máme doprovodně vytčenou cestu od konce 17. století, od kdy pak s jistými rozpaky nebo s nečekanou rozhodností v křesťanské Evropě přibývalo hlasů pochybujících o Ježíšově božství. Samozřejmě že stále znějí sugestivně slova apoštola Pavla o víře v Ježíše Krista jako záruce posmrtné spásy. (Např. Římanům 6:8, 6:4; a 1. Korintským 1:22, 2:2, 3:11) Zároveň bychom neměli přehlédnout, že nevěru kvalifikuje Nový zákon jako specifické zlo. Nevěřit v Kristovu misi na této zemi je těžký hřích; hlásat evangelium --- tj. "dobrou zvěst" --- je nutností (např. Marek, 13:10).

Optimální pro šíření "pravé víry" je jeho případná záštita státní mocí. Křesťanství bylo využito k politickému stmelení Římského státu počátkem 4. století Konstantinem Velikým; náboženský podtext je zjevný rovněž v 21. století v projevech G. W. Bushe. Přitom je asi paradoxní, že Spojené státy na jedné straně ústavně zajišťují odluku církví od státu, ale na druhé straně nejednou deklarují ústy svých ústavních činitelů náboženskou rétoriku. Víra v Boha je v USA většinově patrná. V řadě států USA jsou navíc nepřehlédnutelné sympatie k šíření myšlenky tzv. "inteligentního projektu". Přesto, s obdobně paradoxním vyústěním, muslimským obyvatelstvem je vytýkán víc než dosah "světských" elementů v životě Spojených států právě nedostatek nábožnosti v USA. Přitom Baylorova univerzita v Texasu, orientovaná baptisticky, uvádí, že 47 % Američanů věří přímo "biblicky", ale dokonce i z 11 % bezvěrců dvě třetiny (63 %) věří v nějakou "vyšší moc". Radikálně fundamentalisticky (tj. jako "evangelikálové") podle téhož výzkumu věří v USA jen 15 % Američanů.

Zrovna tak jako média vidí senzaci v možných jakoby jen "náboženských" sporech, obdobně při vhodném kulturně-sociálním zázemí používají (ne-li zneužívají) těchto námětů politikové, pokud z toho větří politický kapitál. Nutně to pak nezáleží na deklarované víře. Každá víra umí vyvolat citovou angažovanost. Přitom určitě nejde o jednoduchá schémata. Stačí připomenout si smutné příklady třeba ze současného Iráku. Obětmi nejsou jen "okupační" vojáci. Sunnité s šíity si v Iráku nejednou vyřizují rozmanité vzájemné účty tak, že teče krev. Že je v tom namícháno také dost politicky zakalkulovaného jedu, je nasnadě.

Ještě bych rád připomněl jednu věc. Krátké příspěvky psané "v dobré víře" stěží pokryjí vytčenou problematiku vcelku. Bylo by moc dobře, kdybychom se naučili vnímat, co asi měl na srdci ten, jehož názor pro svou vlastní odlišnou "přijímací matrici" považujeme zrovna za nesprávný. Není automaticky pošetilé všechno, o čem jsme zatím neuvažovali nebo co jsme až dosud vnímali jinak. Potíž je ovšem v tom, že víra nepřipouští racionální testy. Emoce spojené s výlučností vlastní víry jsou zřídlem možného fanatismu. Též blesky sršící z očí "spravedlivým hněvem" zvyšují nežádoucí neklid, brání šíření pohody a jsou pro tolik kýženou toleranci kontraproduktivní.

Chci se ještě příště zmínit o jednom dalším pozoruhodném jevu: o konverzi už statisíců Evropanů a Američanů k islámu. I tím se ukáže, jak je někdy zvláštní, kdy, jak a snad i proč mnozí lidé nacházejí spočinutí ve víře, která na "Západě" nebyla tradicí.

Zasloužil si papež tu bouři nevole? ZDE