2. 10. 2006
USA zbrojí, teroristé velí"Terorista je pořád jenom člověk"Nedávno jsem v novinách četl o poměrech ve vězení Guantánamo, zatímco "na pozadí" běžel v televizi Kubrickův film Mechanický pomeranč. Ústupky demokratickým zásadám v tomto vězení nejsou ničím novým. Před několika roky řešilo izraelské soudnictví společně s politiky otázku legitimity mučení ve vztahu k přímému ohrožení státu. Snažili se to tehdy vztahovat na obdobný institut práva, jako je u nás nutná obrana. Střed názorů na téma "bezpečnost či svoboda" zaplnila v závislosti na 11.září noviny všech států tzv.západní civilizace. Příliš brzo mnozí zapomněli, jak dlouhá a namáhavá cesta vedla k takovému výdobytku moderní civilizace, jakým je svoboda. Slovy G. Zimbarda, věhlasného amerického psychologa, "čím více svobody ale obětujeme iluzi bezpečnosti, tím víc vlastně děláme práci teroristů za ně samotné, neboť jejich hrozba sama o sobě najednou stačí, aby se demokracie začaly chovat jako ustrašené fašistické diktatury." |
Opět zde postrádám podrobné kritické zhodnocení situace, které by mělo předcházet řešení každého problému. Řešení USA má prozatím dva pilíře:
Ohledně prvního bodu jsem velmi skeptický, že demokracii lze "zasadit" jako vyšlechtěnou růži do neúrodné půdy a čekat, že se v nezměněné kráse bude šířit rychlostí plevele.Tento experiment zatím nemá precedent a obávám se, že je to pouhý sen. K druhému bodu by se možná někteří snažili zmínit určitou úspěšnost studené války v tom, že udržela obě mocnosti na uzdě. Pravdou však je, že zde dnes proti sobě nestojí dva státy, nýbrž jedním z hráčů je "neviditelný" terorista, zmatené dítě odlišné civilizace, které ztratilo cestu. Musíme si uvědomit pravé příčiny problému terorismu a pak, pokud je vůbec dokážeme najít, můžeme teprve připravovat řešení. Tady si však nevystačíme s pouhou politikou. Tady jde také o otázky psychologické a sociologické. Terorista je pořád jenom člověk. Civilizace, která dnes produkuje tyto "svaté bojovníky", je starší než ta "západní", nelze tedy s těmito lidmi obecně zacházet jako s nekulturními nevzdělanci. Dnešní zaslepený egoismus je na hony vzdálen pro evropskou kulturu tolik příznačnému kritickému myšlení. Tzv. Stanfordský experiment nám ukázal mnoho zajímavého. Šlo o pokus, při němž skupina studentů byla rozdělena na dvě poloviny, přičemž jedni dostali role dozorců a druzí role vězňů. Poté všechny přemístili do vězeňského prostředí, kde měli ve svých rolích setrvat po dobu 2 týdnů. Experiment však bylo nutné přerušit již po prvním týdnu, poněvadž se skupina "vězňů" začala bouřit poté, co "dozorci" začali používat kruté metody, v jejichž vymýšlení se stále zdokonalovali. Opakuji, že šlo o studenty, kteří byli pouze situováni do určitého prostředí a rolí. V lidské mysli je mnoho skrytých vazeb, které se pod určitými impulsy aktivují. Jinými slovy je zapotřebí hledat také psychologické příčiny teroristova chování a společně s dalšími poznatky zahájit prevenci terorismu, protože boj zřejmě prohráváme. Žádný z nich se nerodí s touhou zabíjet, proto je zapotřebí najít cestu, jak jim poskytnout vzdělání a východisko z určité beznaděje, kterou pociťují. Obdobně neustálé zastrašování lidí hrozbou teroristického útoku přináší určité nežádoucí aspekty. Každý z nás je mnohem více ohrožen na životě a zdraví každodenními vlivy svého okolí. Autonehody, pracovní úrazy, civilizační nemoci, vraždy či ublížení na zdraví, to jsou všechno skutečnosti, které nám hrozí denně. Naproti tomu teroristický útok je statisticky téměř zanedbatelný. Neustálé záběry na hořící "Dvojčata" v New Yorku, policejní kordóny v ulicích měst či politické zastrašování, to vše napomáhá k pocitu beznaděje a strachu. Rostou obrovské sumy investované do "preventivních" opatření, o jejichž účinnosti lze pochybovat v souvislostí se skutečnými hrozbami, či pouze se společenským neklidem vyvolávaným politiky a médii? A jde skutečně o prevenci, když se tato opatření nevztahují na samotnou podstatu problému? Nepřináší tento uměle živený strach více škody než užitku? Není právě tohle živná půda pro terorismus? Někteří stávající organizátoři světové politiky se snaží stavět na principu západní demokracie, jako na něčem, co je přirozené, a tedy společné všem lidem na této planetě. Politolog Fukuyama v tom dokonce vidí obdobu hegelovského konce dějin. Možná má pravdu, každopádně ona "přirozenost" má své kořeny v iusnaturalismu, který vycházel z hodnot evropské civilizace, stejně jako lidská práva mají svůj původ v křesťanském desateru, nikoliv k Koránu. Mají tedy tyto dvě kultury či civilizace něco společného? Ano, mají, příkladem je chápání lásky či míru.Bohužel na tyto "mosty porozumění" se zapomíná. Tedy až na jeden - válku. Na tento společný termín jsme se bohužel upnuli. A kam nás dovede? Nevím. Zatím však jako bychom se drželi citátu Adolfa Hitlera z knihy Mein Kampf: "Totální mír lze dosáhnout jen totální válkou". |