Na rozdíl od všech textů, s nimiž jsem se seznámil, jsem přesvědčen, že hlavními postavami filmu jsou muži. Ano, oni muži, kteří ve snímku vlastně ani nejsou.

Osvojili jsme si již termín "macho" (po našem "mačo") a od něho odvozené "machismo". Víme, že macho je chlap, mužský, který se s ničím moc nepáře. Zejména pak pokud jde o vztah k ženě-manželce, k ženám vůbec a o řád, kterým ovládá svojí rodinu. Víme, že "macho" pochází ze Španělska.

Připomeňme si k tomu, že po dlouhá století - až do roku 1492 - vládli na iberském poloostrově Maurové, tedy Arabové a islám. Převzetím klíčů od Granady přešla v uvedeném roce politická moc do rukou katolické královny Isabely, avšak staré pořádky vládly zejména v jižní části poloostrova dál. Začátkem 19. století se Španělsko ubránilo před Napoleonem, přišlo tím ale o občanský kodex, který se šířil Evropou na sever od Pyrenejí. O více jak století později chtěla druhá republika zavést nové občanské pořádky. Republika vznikla do let nejhlubší světové hospodářské krize a nastupující evropská reakce dokázala pomoci španělské aristokracii, kléru a armádě, aby svá privilegia a zastaralé pořádky zachovaly na další desítky let.

Jedna generace je málo na to, aby byla schopna se s takovým dědictvím vypořádat. Ještě pár let po Frankově smrti platil ve Španělsku zákon, který řešil situaci, kdy žena opustila domácnost. Ať již byla pohnutka jakákoliv -- a domácí násilí to bylo téměř vždy -- dopustila se trestného činu žena. Policie či guardia civil ženu vyhledala, doručila muži a následoval dvojí trest, od muže i od státu. Rozvod byl mimo zákon. Za hranicí představivosti bylo a mnohde zůstává dodnes, že co může macho, je dovoleno i ženě.

"Maltrato doméstico", neboli domácí násilí, je pojmem, který každodenně naplňuje stránky španělského tisku. Každý třetí den si domácí násilí vybere svou oběť, neboť žen zabitých jejich partnery či bývalými partnery je v průměru deset do měsíce. Statistika uvádí dnes již tisíce rozsudků nad muži, kteří se trestných činů násilí a (a nebo) sexuálního zneužití dopustili. Vedou Madrid, Barcelona, Katalánsko a Navara.

Vedou však neprávem. Počet soudně dořešených případů totiž více hovoří o tom, že v těchto částech země se příslušné orgány případy domácího násilí skutečně zabývají. Z rozhovorů vím, že nejvíce případů násilí je tam kde se neřeší (Andalusie, Extremadura, Murcia). Odváží-li se španělská žena oznámit násilí, může se totiž setkat u sloužícího macha s reakcí: "Pedro tě zmlátil? Jistě věděl proč to dělá!"

Almodóvarovy příběhy nejsou prostě o násilí, o právu a vymáhání spravedlnosti. Jsou o dopadech, které právo nepostihuje, jsou o zátěži na duši, o postižených jedincích, o břemenech ve vztazích.

V Návratu Almodóvar rozvíjí příběh Raimundy, jejích rodičů, její dcery a dalších nemnoha blízkých osob. Příběhem se prolíná incest, žhářství a zabití. Raimunda zůstala opuštěna a bez pomoci ve své osudové chvíli. S časově generačním odstupem a vlastní zkušeností pomáhá v obdobné situaci své dceři Paule. Nedořešen však zůstává vztah odcizení se s matkou.

Jestliže se sám Almodóvar vyhýbá odpovědi na otázku, co je v Návratu oním "návratem"; tím, že pokaždé odpovídá jinak, je na divákovi, aby si odpověděl sám. Návratem vidím právě usmíření s matkou ve víře, že by byla bývala pomohla a Raimundu ochránila, kdyby věděla jak a sama byla dost silná.

Almodóvarovy postavy nejsou v běžných rolích. Stejně jako ve Špatné výchově se za hranicí běžného neocitají v důsledku přírodních pravidel či jejich absence, ale jako oběti společenských poměrů. Nebyl-li by příběh Návratu tím, čím ho udělal Almodóvar, mohl být jen detektivkou. O zločiny nebyla nouze. S umělcovou licencí ale nepolemizuji.

Neviděl jsem však v Návratu nic komediálního ani "situačně komického", jak uvádí tuzemští autoři recenzí. Vypadala-li komicky scéna, kdy televizní reportérka chce po Augustině , aby televizním divákům potvrdila, že má rakovinu, pak je třeba se vrátit k obsahu různých reality show a námětům z pořadu Pošta pro tebe. Scéna z filmu parodovala španělskou obdobu uvedeného pořadu, který každý den uvádí kanál celoplošné televize pod názvem Diario de Patricia.

S Návratem jsem prožíval tři dramata. Drama společnosti, drama generací, drama jednotlivců.

Návrat je o následcích na duši, které by neřešil ani spravedlivý soudní verdikt, byl-li by.

Pedro Almodóvar Caballero : Návrat orig. Volver. Film, oceněný v Cannes za nejlepší scénář, za ženské herecké výkony a v San Sebastianu cenou kritiků. Španělsko 2006. Scénář a režie: Pedro Almodóvar, kamera: José Luis Alcaine, hudba: Alberto Iglesias, hrají: Penélope Cruz (Raimunda), Carmen Maura (Abuela Irene), Lola Dueñas (Sole), Blanca Portillo (Agustina), Yohana Cobo (Paula), Chus Lampreave (Tía Paula), Antonio de la Torre (Paco), Carlos Blanco (Emilio), María Isabel Díaz (Regina), Neus Sanz (Inés).

oficiální stránka filmu Volver v angličtině ZDE