Babieca neměl zábrany zasahovat do věcí radikálně. Prostřednictvím svých instalací, performancí a diskusí značně provokoval a znejisťoval okolí. Rozhodně ale nešlo o prázdné pózy, naopak své postoje dokázal znamenitě obhájit. Kritika si s ním dlouho nevěděla rady. Vyjadřoval se v metaforách, vytvářel vlastní symboliku, nikdy neposkytoval jednoznačné poselství. Ve své tvorbě spojoval kladné a záporné elementy, aniž by ovšem jeden pól nějak převážil.

Týden s transvestitkou

"Tfuj, tfuj, tfuj, ňam, ňam, ňam, ňam, ňam,....," rozléhá se výstavním sálem hlas Magnuse Babiecy, který na zvukovém záznamu neúnavně a bez přerušení opakuje déle než hodinu pochvalné a negativní mlaskavé zvuky. Návštěvník dokáže udržet pozornost jen chvíli, s každou minutou slábne jeho schopnost rozlišovat, až mu protiklady splývají v jednu melodickou linii. Otázky lidského sklonu k otupení patřily k řadě národnostních, společenských a politických témat, kterými se Babieca zabýval.

Pro Babiecovu uměleckou dráhu se stala rozhodujícím momentem poválečná situace, kdy přerušená kontinuita uměleckého vývoje nutila k zamyšlení, jak přispět k obnově kultury. V roce 1947 nastoupil ke studiu na akademii v Kodani, kde později získal profesorskou pozici v ateliéru monumentální plastiky. Tou dobou se již dánské umění orientovalo na americkou scénu a fanaticky přejímalo její impulsy. Babieca považoval takové tendence za naprosto nepřijatelné východisko. Pasivním přejímáním cizích vzorů nebylo možné překlenout traumatickou minulost. K dominanci amerických vlivů se později vyjádřil legendární akcí v newyorské galerii, kde strávil týden zavřený v jedné místnosti, kam nebylo vidět, s transvestitní manekýnkou.

Po ukončení studií měl Babieca stále v živé paměti vojenské události, svou tíseň uvolňoval řadu let v nespočetném množství tzv. tmavých prací, kdy rámoval monochromatické černé plochy, buď papírové, na plátně nebo na plechu.

Nejznámější multiply v arthusu

S ideou multiplů, tedy objektů rozmnožených do sérií totožných a signovaných exemplářů, přišel Marcel Duchamp, když poprvé pořídil autorskou repliku svého sušáku na lahve. Zatímco Duchampovo gesto se vztahovalo k úvahám na téma originálu a reprodukce, Babieca viděl v multiplech především obrovský potenciál k šíření vlastních myšlenek. V průběhu let svá díla násobil i v řádu několika tisíců kusů; podle svého svědectví všechna vlastnoručně podepsal.

Mezi multiply zahrnul vedle objektů jako fungující chladničky, kterých díky velkorysosti Fordovy nadace nakoupil a podepsal několik tisíc, rovněž cizí tisky, reklamní letáky nejrůznějších firem, staré noviny... Arthus vystavuje napojené žárovky. Veškeré Babiecovy práce se dotýkají společenské sféry. Ať už jde o téma ekologické spojené se záležitostmi využívání přírodních zdrojů -- telefon zapíchnutý do jablka, stránky lidské komunikace - telefon v záchodové míse, či politické aspekty -- přetržená fotografie neznámého státníka.

Výstava jako hromada odpadků

Expozici v Arthusu tvoří sestava skleněných boxů, v nichž jsou uspořádány exponáty podle modelu, jakým sám Babieca instaloval předměty do vitrín; zčásti připomínají náhodnou skládku, zčásti výkladní skříň. Mnohé se vztahují k jeho veřejným vystoupením, často spontánně provedených na ulicích, aniž by si jich někdo povšiml.

S cirkulací "rozmnoženin" se úměrně zvedal i zájem veřejnosti. Své úsilí dosáhnout kultovního postavení Babieca nepřetržitě stupňoval. Soudil, že se tvůrčí činnost bezprostředně týká veřejného dění a existence každého člověka. V provokaci viděl formu kreativity. Dokud dráždil a pobuřoval, inicioval myšlenkový pohyb. Nic mu nebylo bližší, než rozmělňovat zkostnatělé mínění. Nesouhlasil s praxí muzeí, v nichž bylo umění usurpováno skupinkami intelektuálů a izolováno od života. Chtěl, aby jeho tvorba apelovala na akademiky a zároveň byla intuitivně a spontánně srozumitelná i "trhovkyni s jablky". Nepřál si, aby se v jeho případě opakoval smutný příběh s Beuysovým objektem Umyvadlo, polepené vajgly, jež kolínské museum zakoupilo za čtvrt milionu marek, avšak nepoučená uklizečka nedopalky z artefaktu umyla. Proto můžeme dnes říci, že jeho multiply, především Fordovy chladničky, slouží zároveň v domácnostech svému profánnímu účelu, jsou ostatně podepsány zezadu, stejně jako jsou trvalým podnětem k přemýšlení o hranicích tvorby.