5. 3. 2002
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
5. 3. 2002

Smíme sdělovat jen informace o bílých koních, nikoliv o skutečných vlastnících TV Nova a Prima

Britské listy by čtenářům měly říkat celou pravdu. Čtu reakce na svou polemiku s Tomášem Pecinou a nestačím se divit. Čím méně toho o věci pisatel ví, tím razantněji se k ní vyjadřuje, pokud rovnou neuráží. Takže pár základních informací. Pan Pecina samozřejmě ví, komu patří televize Nova, a samozřejmě také ví i to, komu patří televize Prima. To, že se před čtenáři BL obsadil do role statečného bojovníka za poskytnutí "utajených informací" a že Radu - a zcela nelogicky navíc ještě mne osobně (Rada vždy a ve všem rozhoduje kolektivně) - líčí jako arogantní byrokraty, je jako obvykle jen a pouze jeho oblíbená póza, ve skutečnosti hanebné pokrytectví.

Rada pro rozhlasové a televizní vysílání je první, kdo má zájem, aby vlastnické poměry v elektronických médiích byly transparentní. Aby si některé informace doslova vynutila, šla již několikrát na samou hranu zákona a v rámci správních řízení si vynutila i informace, které zákon přímo nepožaduje.

A v tom je právě ta potíž. Informace, které Rada získala nad rámec zákona, de facto díky dobré vůli dotčených subjektů, navíc v režimu správního řízení, může Rada předávat dál pouze s souhlasem dotčeného. Rada může u provozovatele s licencí bezproblémově sdělovat vlastníka, problematické to však bývá, pokud existují druhá či třetí vlastnická kolena, tedy vlastník vlastníka či vlastník vlastníka vlastníka.

Jestliže se tedy pan Pecina na tiskové konferenci Rady dožadoval konkrétně informace o "koncových vlastnících" (zákon takový termín nezná) TV Prima, přesně takhle jsem mu to vysvětlil. Ale!!! Protože si myslím, že vědět, komu sdělovací prostředky patří, je ve veřejném zájmu, dodal jsem ještě, že kdyby se mě zeptal, zda ona tři jména fyzických osob jako "koncových vlastníků" Primy, o kterých se běžně píše v novinách, jsou správná, odpověděl bych mu, že ano.

Takhle se však pan Pecina záměrně neptá, protože mu nejde o věc samu, ale o jeho vlastní exhibice. Proto to chce na úředním papíře a s razítkem. Nic proti tomu, ale pokud takovému postupu brání jiné zákony a předpisy, má smůlu. Rada kvůli němu zákony porušovat nebude. A jestli takové zákony pan Pecina pokládá za špatné, nechť kritizuje zákonodárce a ne regulační orgán. Brečí na špatném hrobě.

Aby tedy bylo jasno: vlastnická struktura TV Nova je všeobecně známá, žádná "tajemství" zde neexistují. Které společnosti vlastní Primu, je také všeobecně známo. Všechno to jsou běžně dostupné informace. A pokud jde o majitele společností vlastnících Primu, držitel licence v rámci správního řízení Radě nad rámec zákona sdělil všechny "koncové vlastníky" a zároveň se zavázal, že akcie na majitele u těchto firem změní na akcie na jméno. Svůj slib dodržel.

S obviňováním z arogance bych proto byl na místě Tomáše Peciny poněkud zdrženlivější. Neodvážím se jej obviňovat přímo ze lži, ale celou pravdu svým čtenářům rozhodně neříká. Spíš celou věc záměrně zatemňuje, aby o to více zářilo jeho hrdinské nasazení, se kterým se u soudu bije za ...

Za co vlastně? Asi ho to baví.

P. S. Zároveň se touto cestou důrazně ohrazuji proti nesmyslnému titulku ("Pecina nemá nárok vědět, kdo vlastní TV Nova a Prima"), kterým redakce BL opatřila moji reakci (nazvanou původně "Pane Pecino, hezkou zábavu!") na Pecinův článek "Britské listy vyhrály spor nad RRTV". Bohužel musím konstatovat, že praxe takovýchto hloupých titulků, které text autora posouvají proti jeho vůli úplně jinam, ba dokonce přímo ve prospěch toho, s kým autor polemizuje (rozuměj redaktora BL), se v BL stává - alespoň dle mé zkušenosti - metodou práce. Což je škoda.

Poznámka JČ: Titulek "Pane Pecino, hezkou zábavu", je nic neříkající. Byl zahrnut do začátku článku, stejně jako v tomto případě. Praxí Britských listů, stejně jako všech jiných dobrých periodik, je titulkem výstižně shrnout význam článku - někdy se ovšem autorům nelíbí, že význam titulek definuje příliš přesně - chtějí při své argumentaci mlžit, aby se vlk nažral a koza zůstala celá - mluví záměrně dvojznačně, a jasná analýza toho, co řekli, je jim nepříjemná. Jenže to nebyl, domníváme se, případ Petra Štěpánka - ten napsal ve svém původním příspěvku zcela konkrétně: "...soud vůbec nerozhodl, že pan Pecina má na jím požadované informace nárok (Nemá.)". (Podtrhl JČ.) Tak na co si stěžuje?

PS: Možná by bylo lepší, kdyby nám pan Štěpánek napsal pro BL příspěvek, v němž jasně vysvětlí, kdo vlastní televizi Nova a Prima. Přesně, bez vytáček. Je absolutně nehorázné vytáčet se, že RRTV smí prozradit jen bílé koně, nikoliv však skutečné vlastníky. :) V normální zemi by to nebylo přijatelné.

                 
Obsah vydání       5. 3. 2002
5. 3. 2002 Návrh na předvolební billboard Jan  Paul
5. 3. 2002 Co je důležitější: že pacienti v nemocnicích trpí podvýživou, anebo kdo dostal Českého lva? Jan  Čulík
5. 3. 2002 Devět Američanů zemřelo v Afghánistánu
5. 3. 2002 Variace na tři pilíře aneb co dál s důchodovým pojištěním Josef  Trnka
5. 3. 2002 Média: V globalizované ekonomice musíme patřit k nejlepším
5. 3. 2002 Smíme sdělovat jen informace o bílých koních, nikoliv o skutečných vlastnících TV Nova a Prima Petr  Štěpánek
1. 3. 2002 Pecina nemá nárok vědět, kdo vlastní TV Nova a Prima Petr  Štěpánek
27. 2. 2002 Britské listy vyhrály spor nad RRTV Tomáš  Pecina
4. 3. 2002 Další aktivista před soudem za pomluvu Tomáš  Pecina
4. 3. 2002 Jak Zdeněk Pinc a Jan Sokol brání mladým lidem ve studiu Jan  Čulík
4. 3. 2002 Střet civilizací? Dominik  Lukeš
2. 3. 2002 Chcete vyučovat češtině na Glasgow University?
9. 2. 2002 Podáváme žalobu na Úřad pro ochranu osobních údajů za nezákonné utajování informací Tomáš  Pecina
21. 1. 2002 Příspěvky na investigativní práci Britských listů