Růst a velikost ekonomiky

Míra inflace ani schodek veřejných rozpočtů v poměru k HDP nepřesahují 3% (slabinou jsou dosud špatné úvěry bank). Běžný účet platební bilance je setrvale v přebytku rovněž kolem 3% v poměru k HDP. Devizové reservy jsou letos odhadovány na bilión dolarů, jsou nejvyšší ve světě a pokrývají téměř dvojnásobek ročního dovozu zboží. To vytváří předpoklady pokračování vysokého růstu i do budoucna.

Za celé uvedené období se tím hrubý domácí produkt zvětšil na více než sedminásobek. Protože uvedený růst byl podstatně vyšší než v dosud největších ekonomikách světa -- v USA a v EU 25 -- značně přiblížil velikost HDP Číny jeho velikosti v uvedených ekonomikách a vytvořil tak třetí největší ekonomické centrum světa.

Porovnání reálné velikosti HDP je vyjádřeno jeho přepočtem paritou kupní síly měny. Nejčastěji publikovaná srovnání v přepočtu kursem měny vyjadřují spíše pohled zahraničích exportérů na kapacitu čínského trhu, na nějž přicházejí se svou nabídkou v běžných cenách. Reálnou velikost čínského HDP -- při současném kursu měny -- by to ale opticky zmenšilo na pětinu.

Hrubý domácí produkt v Číně v porovnání s největšími ekonomikami světa

(v paritě kupní síly měny, v %)

Země	2003		2005 odhad
	Podíl Svět =100%	Poměr USA=100%	Podíl Svět=100%	Poměr USA=100%
Svět	100	-	100	-
USA	22	100	21	100
EU 25	22	103	21	100
Čína	13	60	14	66
Čína - oprava 1)			16	77
Japonsko	7	33	7	32
Indie	6	27	6	29

Prameny: European Commission/2005/a, b; Němec/2005; Podkaminer, Hunya/2005.

Poznámka: 1) Národní statistický úřad Číny ce spolupráci se Světovou bankou v roce 2005 zvýšily dosud vykazované údaje o HDP Číny o 17% zahrnutím dosud nezahrnutých služeb.

Podle aktualizovaných údajů dosahuje HDP Číny téměř čtyři pětiny jeho velikosti v USA či obdobně v EU 25. Vzhledem k rychlejší dynamice se jim patrně v nejbližších letech - ještě v průběhu současné dekády - plně vyrovná. Naproti tomu další největší ekonomiky - Japonsko a Indie -- následují až se značným odstupem. Jejich HDP je méně než poloviční ve srovnání s Čínou a vzhledem k pomalejšímu růstu se jejich odstup za Čínou spíše prohlubuje.

Navzdory jen značné přibližnosti takto vykazovaných údajů lze považovat za nesporné, že ve světě se vytvořila tři největší, přibližně stejně velká světová centra. Jednopolární svět odchází do nenávratné minulosti a vytvoření vícepolárního -- pro nejbližší éru tripolárního -- světa není již hudbou vzdálené budoucnosti, ale stává se současnou skutečností, i když ekonomické a politické důsledky této nové rovnováhy sil se v celkovém světovém klimatu budou patrně projevovat až postupně. Bezprostředním příznakem je již to, že svět rozvíjí závody o vstup na tento ohromný, dynamický trh, že Čína se stává leaderem světového ekonomického růstu, k němuž sama patrně ročně přidává více než jedno procento.

Tím důrazněji se již začíná projevovat dominantní úloha ekonomiky Číny v Asii jako jejího regionálního centra a přitažlivé síly jejích ekonomických toků. Symbolické je např. i to, že zahraniční obchod Japonska s Čínou je již větší než s USA.

Ekonomická úroveň

Za tuto svou účast v klubu největších center však Čína zatím vděčí převážně své extenzivní velikosti, počtu obyvatel, který je v Číně 2,8 krát vyšší než v EU 25 a 4,4 krát vyšší než v USA. Intenzivní složka této velikosti, ekonomická úroveň Číny, charakterizovaná hrubým domácím produktem na obyvatele, je však v poměru k úrovni ostatních uvedených ekonomických center v průměru velice nízká a představuje dnes jen asi pětinu úrovně USA a jen asi 30% úrovně EU 25.

Hrubý domácí produkt na obyvatele v Číně v orovnání s vybranými vyspělými ekonomikami

(v paritě kupní síly měny, v %)

Země	2003		2005 (odhad)
	Poměr		Poměr
	USA=100%	EU 25=100%	USA=100%	EU 25=100%
USA	100	153	100	154
Japonsko	74	113	-	-
EU 25	65	100	65	100
EU 15	71	109	70	109
Rakousko	79	121	78	121
Česká republika	45	68	47	72
Čína	15	23	16	25
Čína - oprava 1)	18	27	19	29

Prameny: European Commission/2005/a, b; Němec/2005; Podkaminer, Hunya/2005.

Poznámka: 1) Národní statistický úřad Číny ce spolupráci se Světovou bankou v roce 2005 zvýšily dosud vykazované údaje o HDP Číny o 17% zahrnutím dosud nezahrnutých služeb.

Uvedená ekonomická úroveň Číny je však průměrem dvou jejích řádově rozdílných částí. Modernizovaná východní část Číny, do níž se po celé období koncentrovalo hlavní reformní úsilí, dosahuje asi dvoj až trojnásobku uvedeného průměru a blíží se ekonomické úrovni středně vyspělých zemí EU. V tom samotné tři hlavní metropolitní aglomerace (kolem Pekingu, kolem Šanghaje a kolem delty Perlové řeky) dosahují asi 3,5 násobku uvedeného průměru a dosáhly již úrovně vyspělých zemí EU (EU 15) či Japonska. Produkují 35% čínského HDP, i když představují jen asi 10% jejího obyvatelstva -- asi tolik, jako Japonsko.

Čína tedy dnes nesoutěží se světem svým uvedeným optickým průměrem, ale především tímto "svým moderním Japonskem", respektive celým svým Východem -- "svou modernizovanou Evropou". To také vysvětluje její rychlý vzestup po žebříčku technologické vyspělosti -- vedle produkce a vývozu textilu expanduje ve výrobě a vývozu počítačů, ohlásila vstup svého automobilu na trh USA, přijala program vybudování leteckého průmyslu, produkujícího velkoletadla do 100 pasažérů, patří již do úzkého kroužku zemí kosmonautů (taikonautů) - produkuje a provozuje družice. Na tomto vzestupu se přitom významně podílí dovoz vyspělých komponentů. a přímé zahraniční investice -- v průmyslu se podniky zahraničních investorů podílejí (v roce 2002) 26% na vytvořené přidané hodnotě a 52% na exportu. To není jen prestižní symbolika, ale reálný obraz již po tři dekády nejúspěšnějšího ekonomického i technologického zázraku, který svět teprve začíná vnímat.

A v neposlední řadě, tato dvojitá tvář Číny má dvojité důsledky. S jedné strany představuje rizika možných ekonomických a sociálních konfliktů, vyplývajících z hlubokého zaostávání její nemodernizované části včetně náročného problému absorpce obyvatel uvolňovaných ze zaostalého zemědělství do měst i ze slabosti místních institucí, podnikatelské sféry i kvalifikace lidských zdrojů, jak to zdůrazňuje většina domácích i zahraničních analytiků. S druhé strany však představuje i její ohromnou výhodu -- modernizovaná část Číny může být silnou výchozí základnou pro podporu modernizace dosud nemodernizované části Číny.

Čína k tomu také vytváří předpoklady i zvyšováním přerozdělovací kapacity veřejných rozpočtů. Výdajová kvóta veřejných rozpočtů se v posledních pěti letech zvyšuje asi o 1 procentní bod ročně a dosahuje (v roce 2003) 21% v poměru k HDP, přibližně obdobně jako v Koreji, respektive o něco více, než v EU po odečtení jejích sociálních výdajů, neboť ty jsou v Číně dosud jen zanedbatelné.

Nerozvinutá západní část Číny potenciálně představuje "největší staveniště světa"a stává se tak velkou příležitostí pro zahraniční investory. Optimálním řešením je přitom jejich kombinované partnerství - společný podnik na čínském "Západu" s investorem z čínského "Východu".

Konkurenceschopnost

Úroveň produktivity práce v Číně je obdobná jako její ekonomická úroveň (ve srovnání s USA je ještě o 4 procentní body nižší.). Čína proto zakládá svou konkurenci na levné práci, jak je to v rozvojovém světě obvyklé.

Produktivita práce a mzda v Číně porovnání s vybranými vyspělými ekonomikami v roce 2003

Země	Hrubý domácí produkt na pracovníka			Mzda pracovníka
	USA=100% v paritě	EU 25=100% v paritě	Rakousko=100% v paritě	Rakousko=100%
				v paritě		v kursu
	v %	v %	v %	v EUR	v %	v EUR	v %
USA	100	131	126
Japonsko	74	97	94
EU 25	77	100	97
EU 15	82	107	103
Rakousko	79	103	100	2337	100	2499	100
Česká republika	50	66	64	994	43	531	21
Čína	12	16	16	636	27	125	5
Čína - oprava 1)	14	19	18

Prameny: Kok/2004; Němec/2005; OECD/2005/ b; Podkaminer, Hunya/2005; UNIDO/2005.

Poznámka: 1) Národní statistický úřad Číny ce spolupráci se Světovou bankou v roce 2005 zvýšily dosud vykazované údaje o HDP Číny o 17% zahrnutím dosud nezahrnutých služeb.

Produktivita práce (hrubý domácí produkt na pracovníka) dosahovala v roce 2003 14% úrovně USA, resp. 18% úrovně Rakouska. Její konkurenceschopnost je však umožněna levnou prací. Mzda v přepočtu směnným kursem měny činí jen asi 5% úrovně Rakouska a celkové náklady práce včetně nemzdových nákladů práce - podle přibližného odhadu - činí jen necelá 4 % úrovně Rakouska, takže jednotkové náklady práce činí necelou pětinu úrovně Rakouska.

Náklady práce v Rakousku zahrnují vedle mzdy i nemzdové náklady práce, které tam dosahují (obdobně jako u nás) asi 40% v poměru ke mzdě (Baštýř, Prušvic, Vlach/2004), zatímco v Číně jsou nemzdové náklady zanedbatelné.

Takto pro zahraničí levná práce v Číně však -- na rozdíl od rozšířených představ -- není založena na neúměrně nízké reálné mzdě (vyjádřené v paritě kupní síly). Mzda v paritě kupní síly činí 636 EUR, tj. 27% úrovně Rakouska (a 64% úrovně České republiky), tedy o dvě

třeiny více než by odpovídalo uvedené průměrné úrovni produktivity. Podle přibližných odhadů to však odpovídá nadprůměrné úrovni produktivity příjemců mezd (zaměstnanců) 3).

V sekundárním a terciárním sektoru národního hospodářství, kde je soustředěna většina zaměstnanců, je úroveň produktiviy o 70% nad čínským průměrem (v tom v sekundárním sektoru o 130%), zatímco v primárním sektoru, kde převažují samostatní rolníci, je úroveň produktivity 70% pod čínským průměrem (Šujan, Šujanová/2004).

V přiměřených mezích tedy reálná mzda přibližně odpovídá úrovni produktivity práce. Proto vyspělým zemím -- včetně České republiky - nepomohou závody ve mzdovém či daňovém podbízení.

"Láce" práce a cenová propast je vytvářena výhradně kursovým přepočtem - extrémně nízkým kursem čínské měny, který dosahuje jen pětiny její kupní síly.

Extrémně nízký kurs měny však není zvláštností Číny, ale byl nerozvinutým zemím vnucen přijatou neoliberální strategií Světové obchodní organizace (WTO). Ta nedává těmto ekonomikám dostatečně dlouhé přizpůsobovací období na překonání extrémně nízké a extrémně diferencované úrovně produktivity, ale vnucuje jim předčasnou liberalizaci zahraničního obchodu, která jim ponechává extrémně nízký kurs měny jako jediný nástroj ochrany před důsledky takto zaostávající produktivity. Čína před přijetím do WTO - podle jejích pravidel a požadavků -- postupně snížila svou průměrnou míru celní ochrany ze 43% v roce 1992 na 11% v roce 2003 (Mengtui/2004).

Tato politika je však dlouhodobě neudržitelná. Je nejnákladnější cestou přizpůsobování rozvojových zemí. Čína při tomto - takto vynuceném - nízkém kursu měny může v průměru exportovat za ceny na úrovni pětiny cen vyspělého světa, ale tím čtyři pětiny svého exportu vyváží vlastně "bezplatně". Tím při svém podílu exportu na HDP (v roce 2003 31%) vyspělým zemím "daruje" odhadovaných asi 13% svého HDP -- čtyřikrát více, než činí její přebytky běžného účtu platební bilance. Pro menší země -- s vyšším podílem exportu na HDP -- je tato "daň z chudoby" přiměřeně vyšší a zničující.

Úspěšné zkušenosti posledních dvou století -- Evropy i Ameriky v devatenáctém století a západní Evropy, Japonska a asijských tygrů po druhé světové válce -- potvrdily, že země podstatně zaostávající v produktivitě potřebuje dočasnou ochranu svého trhu zejména k osvojení technicky a technologicky složitějších výrob na úrovni srovnatelné s vyspělou konkurencí. Přitom čím je v tomto přizpůsobovacím období. průměrné zaostávání produktivity této země hlubší, tím ještě hlubší za tímto průměrem země je ve složitějších výrobách této země. Tím větší jsou tedy rozdíly v míře tohoto zaostávání mezi různými výrobami.
Tradiční celní a necelní ochrana může být podle těchto rozdílů pro jednotlivé výroby přiléhavě odstupňována.
Plošná ochrana kursem měny však je "seřízena" tak, aby ochránila i výroby s nejnižší produktivitou (resp. s nejvyššími jednotkovými náklady práce), kterou trh "propustí" a všem ostatním, "lepším", poskytuje přiměřeně vyšší zvýhodnění. Současný kurs čínské měny, který je na úrovni pětiny parity její kupní síly, chrání i výroby, které dosahují jen pětiny průměrné čínské produktivity (tedy jen 3% úrovně Rakouska)., resp. pětinásobku průměrných čínských jednotkových nákladů práce (aby v kursovém přepočtu nepřevýšily úroveň Rakouska). Proto u výrob s průměrnou čínskou produktivitou (16% úrovně Rakouska) činí čínské jednotkové náklady práce v kursovém přepočtu jen pětinu rakouské úrovně a u výrob s s nadprůměrnou čínskou produktivitou jsou jednotkové náklady práce ještě přiměřeně nižší.

Tato extrémní diskriminace nevyspělých zemí se však následně obrací jako bumerang vůči vyspělým zemím, které nemohou čelit tak extrémní cenové konkurenci a podle mého odhadu v nich nazrává hrozba laviny přemisťování, stěhování pracovních míst ve výrobách a službách z vyspělých zemí za levnou prací do rozvojových zemí. Vyspělé země přitom dosud čelily těmto zpětným důsledkům předčasné liberalizace nerozvinutých ekonomik tím, že bez okolků uplatňovaly svůj protekcionismus zejména v jednodušších výrobách (jako jsou např. potraviny, textil, ocel), kde by jim méně vyspělé země mohly svou produktivitou snáze konkurovat. Současné kroky k překonávání těchto bariér teprve v plném rozsahu obnažují tyto zpětné důsledky -- textil je jen špičkou ledovce.

I v těchto extrémních podmínkách mohou však vyspělé země - včetně České republiky -- konkurovat této levné práci jen kvalitativní konkurencí. Vývozem technicky náročnějších

výrobků a služeb a rovněž "kombinovaným vývozem" -- zakládáním společných podniků, které by kvalitativní vývoz své kvalifikované práce "obložily" levnou čínskou prací -- vývoz technicky náročných komponentů by doplnily jednoduššími čínskými subdodávkami, jak se to již podle analýz EU (EK/2004) částečně daří a jak to již nyní uplatňují investoři z vyspělejších zemí i u nás vůči nám. O důvod více, proč je pro nás přechod ke kvalitativní, "lisabonské" konkurenci nezastupitelný. Je to ale závod s časem, protože s rostoucí kvalifikační a technologickou zralostí Číny (resp. rozvojových zemí) budeme vytlačováni do kvalifikačně a technologicky vyšších etáží, zejména dokud tento proces bude extremizován dosud nepřekonanou diskriminační politikou WTO.

Konkurenceschopnost založená na levné práci přitom ještě více než toky zboží a služeb ovlivňuje toky kapitálu za levnou prací. Přivádí do zemí s levnou prací nejen investice spojené se znalostmi, ale i s asymetrickou, vícepatrovou dělbou práce -- technologicky náročné komponenty, importované z vyspělých zemí, "obaluje" jednoduchou , levnou domácí prací. A v neposlední řadě, tím dřívější vnitropodnikovou (nebo i vnitrodílenskou) dělbu práce rozprostírá do globálních, celosvětových měřítek na úkor zvýšeně dopravní, energetické a ekologické náročnosti.

Energetická a surovinová náročnost

V současné době v tisku tolik zdůrazňovaný čínský "hlad" po energii a surovinách je

především potvrzením uvedené reálné velikosti čínské ekonomiky. Je ale i důsledkem její odlišné, surovinově a energeticky náročnější struktury. Podíl průmyslu na hrubém domácím produktu je v Číně vyšší, ale má v průměru dosud mnohem nižší technicko-ekonomickou úroveň.. Patrně i proto Čína spotřebovává dvaapůlkrát více oceli a dvakrát více uhlí, než USA, i když jen třetinu ropy, ale její spotřeba rychle roste. Na tento stav se však svět a jeho energetické a surovinové zdroje již adaptovaly či adaptují.

Jiná je otázka budoucího pokračování tohoto "doháněcího" rozvoje až do plného vyrovnání Číny (a obdobně následně celého rozvojového světa) dnešní ekonomické a životní úrovni vyspělých zemí. Samotné zvýšení ekonomické úrovně Číny na dnešní úroveň EU 25 by -- při stagnaci ostatního světa - zvětšilo světový HDP asi o polovinu (obdobné dohnání této úrovně celým rozvojovým světem by jej zvýšilo až asi na trojnásobek). Při plném kopírování měrné energetické a surovinové spotřeby EU 25 - která je méně plýtvavá než v USA - by to úměrně zvýšilo spotřebu energie a surovin.

Množí se poplašné novinové titulky, že "Čína a Indie ohrožují planetu" (Hospodářské noviny) či že "vyčerpají zdroje planety" (Guardian). Objevují se dokonce scestné požadavky nedopustit doháněcí vývoj rozvojových zemí a odsoudit je tak k setrvalé chudobě, aby dosavadní surovinové a energetické zdroje planety mohly být uchovány pro dosavadní vyspělou polovinu světové ekonomiky s pětinou lidstva.

Doháněcí rozvoj dosud méně vyspělých zemí je však nezadržitelný a jeho energetické a surovinové pokrytí není izolovaným problémem těchto zemí, ale jedním z nejvážnějších úkolů lidstva v nastávají epoše. Jeho hlavními cestami je především překonání dosavadního plýtvání a hledání úspor měrné spotřeby i rozšiřování a hledání nových zdrojů energií a surovin včetně nalézání nových, k tomu vedoucích technologií.

Tyto procesy bude popohánět trh relativním zdražováním cen energií a surovin a proto je patrně nutno počítat s dlouhodobým předbíháním jejich růstu před růstem cen hotových výrobků a služeb.

Tento úkol však může přesáhnout možnosti trhu, který právě ve snižování plýtvavé spotřeby včetně spotřeby energií a surovin dlouhodobě selhává. Také u zdánlivě nesporných technicko -ekonomických procesů, jako je třeba míra a rychlost vyčerpání zásob ropy, panuje mnoho nejistot a jsou publikovány zcela protichůdné názory, možná i zájmově motivované. Nelze vyloučit ani riziko krizových situací. Vytváření energetické a surovinové bezpečnosti se proto může stát jedním z nejnaléhavějších úkolů politické agendy rodícího se multipolárního světa a jeho institucí, aby se tyto problémy nestaly novým, nebezpečným zdrojem globálních konfliktů. A naopak privatizace je zde riskantní.

■ ■ ■

Čínský hospodářský rozvoj není jen lokálním jevem. Je to již zřejmě jeden z největších, ne-li největší hospodářský zázrak světového vývoje posledních dekád. Je příkladem modernizačních reforem, úspěšně harmonizujících úlohu státu a trhu v ekonomice. Uzavírá éru monopolárního a otvírá éru multipolárního světa. Jeho význam se ještě zvyšuje pro následující etapu. Je to velká příležitost nejen pro Čínu, ale pro celý svět, i když může být provázena i mnohými problémy a konflikty. Svět - včetně Evropské unie, nás nevyjímaje - by měl participovat na přínosu tohoto vývoje i na překonávání jeho rizik. Participovat na něm nejen ekonomicky a politicky, ale i studiem a využíváním jeho zkušeností.

Hlavní prameny

• Baštýř I., Prušvic D., Vlach J.: "Náklady práce",Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, Praha 2004
• European Commission: "Economic Forecast", Spring, 2005/a
• European Commission: "Economic Forecast", Autumn, 2005/b
• Evropská Komise: "Podpora strukturální změny: průmyslová politika pro rozšířenou Evropu", 2004
• Feranec I.: "Čína a Indie ohrožují planetu", Hospodářské noviny,12 --13. ledna 2006
• Kok W.: "Facing the chalenge - The Lisabon strategy for growth and employment, European Commission, November 2004
• Mengtui W.: "China's economy", China Intercontinental Press, Peking, 2004
• Němec P.: "Čína je šestá největší ekonomika na světě", Hospodářské noviny, 21. prosince 2005
• OECD: "Economic Outlook", květen 2005/a
• OECD: "Main Economic Indicators", červen 2005/b
• Podkaminer L., Hunya G.: "Back from the Peak, Growth in Transition Countries Returns to Standart Rate of Catching up", WIIW Vienna, 2005
• UNIDO: "Productivity Performance in Developing Countries-Case China", 2005

Ing. Miloš Pick, Csc. je doyenem české makroekonomiky. Působí jako analytik ČMKOS

Ve značně zkrácené, méně než poloviční verzi vyšlo v týdeníku Ekonom č. 8/2005