20. 3. 2006
Mark Twain -- cestovatelIrena Zítková
Albert Locher -- Mark Twain entdeckt Europa. Samuel . L. Clemens in der Alten Welt (1867 und 1878/9). Vyd. Meissner, Oberaudorf, SRN. ISBN 3-033-00557-8. Stran 25. Cena 37 SF.
Především Čechy rozseté po celém světě bych chtěla upozornit na německy psanou novinku Švýcara Alberta Lochera nazvanou Mark Twain objevuje Evropu (s podtitulem Samuel L. Clemens ve Starém světě (1867 a 1878/9). Zabývá se totiž tou částí Twainova literárního odkazu, jež je u nás téměř neznámá -- jeho cestopisnými fejetony, které během svého putování průběžně psal a zasílal do USA, kde nejprve vycházely v New York Tribune nebo Daily Alta California a později byly publikovány knižně. Jsou-li nám téměř neznámé, pak musím ihned připojit, že zápisky z jeho první cesty do zámoří vyšly po titulem Našinci na cestách (rozsah 432 str.) v českém překladu v několika vydáních a poměrně ve vysokých nákladech (20 000 výt.), avšak dnes jsou dostupné pouze prostřednictvím veřejných knihoven. |
Kniha Alberta Lochera je označena jako první svazek ze dvou připravených. Druhý snad vyjde koncem tohoto roku až podle zájmu (rozuměj :prodeje), jistí se nakladatel. Amerického humoristu zná u nás každý. Už šest generací spoluprožívalo Dobrodružství Toma Sawyera (originál se poprvé objevil právě před 130lety -- 1876) a Huckleberry Finna (1885), četly se i další prózy -- Panna Orleánská, Yankie z Connecticutu na dvoře krále Artuše, Život na Mississippi, Skákavý žabák, Pozlacený věk, Tajemný cizinec, ale hlavně jeho povídky, z nichž "Milionová bankovka" ztvárněná Janem Werichem je součástí televizního "zlatého fondu". Mark Twain během svého života (1835 -- 1910) podnikl celkem tři zámořské cesty. První pětiměsíční -- jako tenkrát ještě svobodný muž. Plavil se na lodi Quaker City z New Yorku do Gibraltaru, Tangeru, Marseille, přerušoval ji jízdou vlakem do Paříže, potom do Itálie, opět lodí k břehům Turecka a poté do carského Ruska -- Sevastopolu, Oděsy a Jalty, kde si skupinka spolucestovatelů vymohla prostřednictvím amerického konzula audienci u samotného cara a carevny, trávících léto na Krymu. Tato epizoda dík humoristově podání určitě patří k vrcholným zážitkům z plavby. "Když přišel čas, abychom se odklidili, rozloučili jsme se s hostiteli, kteří se šťastně a spokojeně odebrali do svých soukromých komnat, aby si spočítali lžičky." (= Věta jako malá ukázka Twainova stylu.) Následovala plavba k břekům Egypta a Palestiny, odkud zamířili do Španělska, odkud pluli domů. Až na projevy ponorkové nemoci a proticholerovou karanténu a stížnosti na stále se zhoršující stravu proběhla pouť dobře. Pro Twaina měla dokonce význam osudový. Jeden ze spolucestujících mu ukázal podobenku své sestry a Twain si okamžitě, aniž by ji viděl a poznal, řekl: ta a žádná jiná! V roce 1870 se vzali. Po jedenácti letech se na druhou cestu do Evropy naloďuje s ním dalších sedm lidí: manželka Clivie, jejich dvě dcery -- 6- a 8- letá, manželčina příbuzná, guvernantka, služebná a tajemník. Odjíždějí na víc než půldruhého roku! Budou se pohybovat hlavně po souši, vlaky i koňmo. Německo, Švýcarsko, Itálie, Francie, Belgie, Holandsko, Anglie... V komentování této cesty se ozřejmuje metodologický klíč Locherova přístupu k předsevzatému úkolu: Twainovy postřehy o způsobu života v různých zemích, hmotné kultuře a technickém rozvoji -- zejména ve Švýcarsku, kde se ostatně i Twainově rodině nejvíce líbilo -- doplňuje Locher detaily nastudovanými z jiných, tj. domácích pramenů: začínající turistický ruch přináší do chudé hornaté země peníze za cenu komfortu, připraveného pro návštěvníky skromnými, tvrdě pracujícími lidmi. Výstavba silnic, hotelů v nepřístupných místech, nová povolání -- např. průvodců-nosičů, dostatečně silných na to, aby na kopce vynášeli majetné hosty na zvláštní židli (někdy, měl-li "turista" vyšší váhu, se jich střídalo ve skupině až 12). Twain s tajemníkem jednou sice stoupali po svých, ale sedmdesátiletý (!) zdatný průvodce nesl jejich tlumoky, a protože jim bylo zakrátko horko, přidal si na záda i jejich kabáty. Čtyřicátník Twain se trochu styděl. Bylo třeba vlakových tratí, a hlavně zubaček, kde lokomotiva netáhla, nýbrž tlačila do vrchu před sebou několik vagónků. Započíná se létání balónem nad vrcholy. Zvláštním problémem byly pro přesné Švýcary jízdní řády -- vždyť neexistoval jednotný čas pro celou zemi -- v různých údolích se mohl lišit (a lišil) i o několik minut! A což ceny! Příliš vysoké pro Angličany, suše konstatoval Thomas Cook, původně soustružník, který správně odhadl příští zlatý důl -- podnikání v cestovním ruchu. Švýcarsko bylo drahé a drahé zůstává, potvrzuje Locher a uvádí někdejší ceny. Nicméně kurz dolaru byl tenkrát příznivý. Přesto poslední věta zní: Mark Twain po cestě zešedivěl. Text je pro nás zábavnou procházkou švýcarským rájem, statně předchozí Locherova kniha má titul Hier ist das Paradies -- Mark Twain in Weggis im Sommer 1897 a je vlastně přípravnou studií k třetímu, poslednímu pobytu spisovatele v Evropě, při němž navštívil též Čechy -- Mariánské Lázně a zámek Loučeň. To bude popsáno v druhém, plánovaném dílu. Bylo by mylné hledat v Locherově knize, co v ní není -- totiž literárně kritický postoj k Twainovým textům. Toho si je Locher vědom, když v závěru cituje Twainova sebeironická slova: přes velké úsilí, které jsem knížce věnoval, nevznikl žádný meisterwerk. Buďto ji v cizině přijmou s bezelstnou laskavostí, nebo tomu bude bohužel naopak. (str. 187) Dodávám: Tónem a vtipem nám Čechům připomenou Twainovy postřehy knížky Čapkovy, psané a kreslené ovšem o několik desetiletí později, rovněž na cestovatelská témata. Locherova publikace, pečlivě vytištěná na dobrém papíře,reprodukuje vedle řady dobových dokumentů také několik (neumělých) skizz črtaných v dobrém rozmaru Twainovou vlastní rukou. |