Ve Spojených státech vzniká domácí nacionalistická reakce proti politice, která vedla k útoku na Irák. Důsledkem toho bude, jak budou Spojené státy v budoucnu jednat s Evropou a s ostatním světem. Ať už se nám to líbí či nikoliv, americká moc a americké angažmá jsou nezbytné pro řádné fungování světového pořádku a vůbec není jasné, jakou roli budou po Iráku hrát ve světě Spojené státy.

Dvě nedávné události napovídají, co se asi stane. Po protestech a vypalování velvyslanectví v souvislosti s dánskými karikaturami proroka Mohameda nebyly ochotny žádné významnější americké noviny ochotny tyto karikatury otisknout a většina autorů redakčních komentářů zaujala více svatouškovský postoj než evropský tisk.

Jistě je možno zpochybňovat, zda bylo rozumné otisknout dánské karikatury, avšak násilná reakce proti nim byla zjevným zastrašováním, které se v mnoha případech dělo se státní podporou. Skoro žádní Američané tyto protesty nekritizovali ani se nepostavili za právo na svobodu projevu. Mnoho Američanů pociťovalo určité uspokojení, že tentokrát jsou terčem muslimského hněvu Evropané a nikoliv Američané.

Druhým, ještě mimořádnějším, případem bylo to, že se americkému Kongresu podařilo úspěšně zablokovat koupi firmy dubajských přístavů (Dubai Ports World) -- ucházela se o ni britská firma, která už provozuje šest amerických přístavů. K této blokaci dochází v době zvýšeného hospodářského nacionalismu, který se projevuje v zemích, jako jsou Francie, Španělsko a Polsko, které se také nedávno pokusily zabránit zahraničním firmám, aby si koupily jejich přístavy. Koupi dubajských přístavů zabránil americký Kongres bezostyšným ustupováním veřejných obav z terorismu. Kongres tak odmítl zásadu otevřenosti a globalizace, které Spojené státy hlásaly v minulých letech.

Nejpozoruhodnější však bylo, kdo byli tito lidé, kteří ustoupili strachu veřejnosti z údajného terorismu. Nejsilnějšími kritiky navrhovaného prodeje byli američtí Demokraté. Hilary Clintonová, čelná kandidátka Demokratické strany pro volby v roce 2008, argumentovala, že kdyby zahraniční firma měla možnost převzít dubajské přístavy, ohrozilo by to americkou suverenitu! Nenapadlo jí, že podle této logiky znásilňují americké multinacionální společnosti suverenitu v podstatě všech zemí na této planetě.

Charles Schumer, liberální Demokratický senátor z New Yorku, bojuje proti přesunování amerických provozů do Číny a do Indie. Požaduje zavedení sankcí proti Číně za to, že nerevalvovala yuan, a za celou řadu dalších, podle něho neférových obchodních praktik. Zatímco se svět soustřeďuje na Irák, pro většinu Američanů jsou nejvýznamnějšími otázkami obchod a zaměstnanost a Schumer prosazuje ochranářství amerických trhů.

Je tedy připravena dokonalá bouře. Bushova konzervativní voličská základna v USA prosazuje bojovný nacionalismus, který se stavěl během Clintonovy vlády proti humanitárním intervencím. 11. září 2001 zmobilizoval krátkodobě americké konzervativní voliče pro války v Afghánistánu a v Iráku. Tito lidé jsou nadále loajální Bushovi, ale fiasko v Iráku posílí jejich izolacionismus. Připravují se také na velký konflikt s čelnými obchodními partnery Ameriky v Asii. Voliči z obou hlavních amerických politických stran nyní daleko více slyší na požadavky, aby byly uzavřeny americké hranice a aby bylo sníženo přistěhovalectví. Mnoho lidí v Evropě netrpělivě čeká na konec vlády George Bushe, avšak nikde není řečeno, že bude Demokratická vláda otevřeněji internacionalistická.

Tím, že Bushova vláda zaútočila na Irák, dovolila, aby to, co mělo být jen bojem proti úzké extremistické ideologii, eskalovalo v tak velký konflikt, že o něm nyní mohou islamisté tvrdit, že jde o konflikt civilizací. Avšak tento konflikt proběhne hlavně v Evropě. Kontroverze ohledně dánských karikatur ukazuje, že USA a Evropa mají v boji s radikálním islamismem více společného, než jsou ochotny přiznat. Spolupráce na úsilí, aby nevznikl rozsáhlý civilizační konflikt, i na snahách udržet otevřený, integrovaný mezinárodní pořádek, bude vyžadovat solidaritu. Ani evropský antiamerikanismus ani vzrůst amerického nacionalismu a populismu, vyvolaný fiaskem v Iráku, nejsou v dnešní situaci zrovna pozitivní faktory.

Podrobnosti v angličtině ZDE