Nemám důvod panu Proškovi nevěřit. Jistě si před vyjádřením dal práci a "prošťoural" kdeco. O dotyčném výrazu se zkrátka, vyjádřeno poutačem Britských listů, "v České republice příliš nemluví". Neznají jej ani mladší češtinářky (dvacátnice, třicátnice). Těm se, jak poznamenala jedna z nich, v dané souvislosti vybaví nanejvýš slova z lidové písně "Před našima okny teče vodička..." Jinak vyjádřeno, běží o jedno ze slov, jež se z češtiny postupně vytrácejí. V tomto článku se za dotyčným jadrným výrazem z hovorové češtiny chceme v určité nostalgii ohlédnout, zpětně jej zmapovat, ano případně do obecného úzu znovu přivolat.

V populárním slovníku "nekonvenční, okrajové češtiny" Šmírbuch jazyka českého uvádí Patrik Ouředník dva slangové české výrazy pro ženská prsa s předložkou "PŘED-", totiž "PŘEDSEVZETÍ" a "PŘEDNOSTI". Sledovaný výraz "PŘEDNAŠIMA" spadá do stejné podskupiny zákrytných slovních hříček jako oba citované výrazy; na anatomické znaky odkazuje obdobným způsobem. Je však ze všech tří nejvíce explicitní, nejvíce polopatický. (Rovněž pro Patrika Ouředníka zůstává přitom buďto výrazem ještě více marginálním než oba obdobné "okrajové" výrazy, jež jsou v jeho pozoruhodné práci zachyceny, anebo výrazem jiným než "okrajovým".)

Specifikem výrazu "PŘEDNAŠIMA" je zakomponované přivlastňovací zájmeno s reziduální duálovou koncovkou, takže etymologicky jej lze sotva vysvětlit jinak než zpodstatněním spojení "PŘED NAŠIMA (PRSAMA)". Jak vidno, běží o výraz povýtce komparativní, srovnávací. "NAŠIMA (PRSAMA)" se prvotně rozuměla veškerá prsa mužská, druhotně pak i méně vyvinutá prsa ženská. Rčení "TA MÁ PŘEDNAŠIMA!" má navlas stejný význam jako "TA JE ALE PRSATÁ!", podtextem obojího je (někdy poloironicky podbarvený) obdiv. (Obojí bývalo eventuálně doprovázeno uznalým zahvízdnutím.)

Ve srovnání neběží o nic jiného než o míru "obdařenosti" matičkou přírodou co do velikosti, objemu prsou. U "PŘEDSEVZETÍ" uvádí sám Ouředník z moderní překladové literatury citát s přívlastkem "velký" ("ta měla velký předsevzetí"). Mám zato, že stejný predikát lze dosadit i před výraz "PŘEDNOSTI" ("velký přednosti"), nikoli však před výraz "PŘEDNAŠIMA"! Srovnání totiž zůstává i ve zpodstatnělé formě explicitní, takže přívlastek "velký", "obří" apod. by byl logicky pociťován jako pleonasmus (redundantní, nadbytečné vyjádření) a lze si jej představit nanejvýš v úzu výrazně úpadkovém. Hovorová čeština tu pro formulaci významnosti rozdílu, odstupu dospěla ke zdánlivě opačnému pólu, než k jakému dospěla ve rčení "zvítězit o prsa" (tj. zvítězit těsně; rozdíl souvisí nejspíš s tím, že atletice se tradičně věnovali jenom muži -- obojí tedy vposledu v rozporu není).

Na internetu lze dohledat dva výskyty zpodstatnělého výrazu "PŘEDNAŠIMA", přičemž v obou případech stojí bez přívlastku, který by zdůrazňoval mimořádný objem: "...vyvalím ty svoje 'přednašima' ... " (www.rodina.cz -- internetový "každodeník o dětech a rodičích"); "Česká holka má mít 'přednašima' i za 'našima' prostě krev a mlíko, to neznamená vážit metrák ..." (www.zpovednice.cz). (Povšimněme si, že obě autorky -- jež citujeme doslova včetně interpunkčních i jiných zvláštností -- pociťují potřebu opatřit sledovaný výraz uvozovkami, jako by chtěly zohlednit jeho neobvyklost.) Bez přívlastku podtrhujícího výslovně velikost používá slovo "PŘEDNAŠIMA" v rámci bodrých vystoupení v komediích z padesátých let také Josef Bek. (Tyto komedie nejsou v současnosti, pravda, na veřejnoprávních ani soukromoprávních televizních kanálech příliš často reprízovány. Ani Patrik Ouředník Pepíčka Beka coby bodrého proletáře jistě "nemusí" popř. řadí jeho slovní tezaurus mezi projevy jiné než "okrajové", tj. mezi projevy nedávno oficiální, jež měly být jako takové také oficiální jazykovědou zmapovány.)

Hlavní důvody, proč současná doba výrazu "PŘEDNAŠIMA" obecně méně přeje, jsou -- vedle zmenšování a zanikání dělnické třídy v tzv. znalostní společnosti - nasnadě. Především je poznamenán svým původem. Zaznívá z něj tzv. sexismus spadající pod sarkastický postřeh z práce Zakázaná slova emeritního profesora ženského lékařství Antonína Doležala: "Variabilita velikosti prsů u žen je odedávna povětšinou velmi nejapně komentována především muži."

(Ani A. Doležal ve své "prsologii" nicméně sledovaný výraz nezachycuje, ač jinak zaznamenává i vyložené vulgarismy od Komenského počínaje.) Z genderového hlediska (uplatněného ex post) byl předpojatý už původní antagonismus "MY jako autoři diskursu" / "ONY jako předmět diskursu". (Ještě rozesmátý Josef Bek neproblematicky vycházel z obecně předpokládané chlapské sounáležitosti a solidarity a na ní také do značné míry svůj humor zakládal.)

Moderní doba kromě toho přinesla převratně nový oficiální "kánon" ženské krásy (vychrtlost) a tím i jisté rozostření pojetí ženství vůbec. Dnes se zdaleka nerozumí samo sebou, že objem ženských prsou má "správně" být výrazně větší než objem prsou mužských. Jž nejméně dvě z bývalých českých "missek" si teprve následně, tj. ověnčeny vavříny oficiálně vyhlášené "královny krásy" či "místokrálovny krásy" ČR, nechaly prsa chirurgicky zvětšit. Právě plastická chirurgie je dalším faktorem, který v daném ohledu přispívá k obecné dezorientaci a ústupu od někdejšího jednoznačně hodnotícího vyjádření tím, co nejenom A. Doležal rozhořčeně odmítá jako "samý falešný signál, samý silikon".

Z výše nastíněných důvodů je tradiční český výraz "PŘEDNAŠIMA" z úzu mluvené češtiny zcela spontánně vytlačován nejméně od šedesátých let. A přece ... Podle mého názoru v sobě má skryté rezervy, jež by za příznivých okolností mohly vést k jeho plnému znovuoživení a znovuzavedení v drobátko aktualizovaném kontextu. A to třeba hned v nastávajících týdnech a měsících!

Z rozboru zaznamenaných zbytkových výskytů výrazu "PŘEDNAŠIMA" považuji za pozoruhodná tři zjištění:

1) že nadále (podle předchozí tradice) přetrvává apriorně pozitivní, obdivné, adorační pojetí daného označení (podobně jako u výrazů "PŘEDSEVZETÍ" a "PŘEDNOSTI"), a zejména

2) že toto označení nově používají také ženy v apriorně pozitivním smyslu a

3) že zatímco vzhledem k explicitní komparaci je rozvinutí daného výrazu přídavným jménem "velká", "obří" apod. nadále pociťováno jako nepatřičné, je naopak nově akceptováno jeho rozvinutí (dalším) přivlastňovacím zájmenem (srov. citovaný výskyt na www.rodina.cz: "svoje 'přednašima'").

Jestliže lze po feministickém přehodnocení hodnot od jisté doby uznale hovořit o "SVÝCH PŘEDNAŠIMA" ("MÝCH PŘEDNAŠIMA", "TVÝCH PŘEDNAŠIMA"), proč by, dovoluji si veřejně se otázat, nebylo možné stejně tak uznale hovořit dokonce rovnou i o "NAŠICH PŘEDNAŠIMA"? Povšimněme si, jak úžasný píárový potenciál všechna ta spojení vyzařují! Jak se takříkajíc prsí a hrdě tlučou v hruď! Jak jsou nasycená až přesycená přivlastňovacími zájmeny, jak jsou adorační či rovnou sebeadorační, jak jsou bytostně komparativní (srovnávací), zkrátka kampaňovitá! Jedno píárovější než druhé! Zkuste hádat třikrát, kdo na dohození podobných razantně superpíárových spojení už přímo netrpělivě a zoufale čeká...

Kdopak v češtině s oblibou používá a všelijak hromadí přivlastňovací zájmena "naše", "vaše", "svoje"? Textaři z reklamních kanceláří (vyťukávající své výtvory ve vleku anglických vzorů a předloh, potažmo ve vleku anglické gramatiky). A kdopak ještě? Populističtí politikové. Srovnejme v tomto ohledu článek "Populismus -- tentokrát selhávající". V zájmu férovosti je třeba poznamenat, že dotyčný politik hned 28. 2. svou internetovou stránku pozměnil ve všech bodech, které byly v článku kritizovány. A kdypak politici zvýšenou měrou reklamní kanceláře vytěžují? No přece před volbami, přátelé. Tedy i PŘED NAŠIMA, před těma červnovejma!