20. 3. 2006
Jsme v jedné Unii?reakce na článek "Estonští fašisté jsou také v Evropské unii" Dnes asi na otázku nikdo neodpoví, že ne. S Evropskou unií se však identifikuje stále jen menšina obyvatel České republiky a dá se předpokládat, že obdobně tomu je i v dalších zemích "Desítky", neboli v nových zemích, přijatých doslova před pár lety. To není nic překvapivého ani špatného. Víme přece o zvyku a železné košili. Nejinak tomu bylo v případě občanů ze zemí, přijímaných před námi. |
Integrace občanů, tedy identifikování se s institucemi, politikami unie, územím atd. probíhá především na základě osobních zkušeností. Může-li kdokoliv vycestovat přes více, či méně fiktivní hranici jen s občanským průkazem, je to jistě pozitivní příklad. Dá-li student na otázku máme-li moře kladnou odpověď, je to doklad toho, že již myslí po evropsku. Takových pozitivních příkladů je možno posbírat mnoho. Každého napadne nějaký, právě podle osobních zkušeností. Jsou však, kromě pozitivních příkladů, i příklady opačné. Příklady negativní a to negativní s různou závažností. Za velmi negativní příklad toho se děje -- tedy co se děje i u násv Unii -- je čtvrteční demonstrace lotyšských neonacistů na památku lotyšské legie SS. S obdobnými kroky se bude ztotožňovat jistě pouze naprostá menšina obyvatel Unie. Jim je však třeba dát jasně na srozuměnou, že s takovými pamětními pochody, demonstracemi ani jinými akcemi se nejen nebudeme identifikovat, ale naopak jsme ostře proti tomu, aby se "u nás doma" -- v Unii - něco podobného mohlo uskutečnit. Nedokáže-li se s neonacistickými legionáři vypořádat Lotyško samo, je možné vyzvat například poslance Evropského parlamentu, aby Lotyšům připomenuli, kam chtějí patřit. S Unií, kde neofašisté mašírují po náměstí, se identifikovat nechci. |