20. 3. 2006
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
20. 3. 2006

Tomáš Krystlík v MFD zkresluje význam německé okupace

Nemohu mlčet, nemohu některé věci nechat bez povšimnutí, píše Otto Drexler. Historie je ohromná, je to obrovský prostor, stejně tak velká svoboda. Umožňuje různé pohledy, různá stanoviska, různé pravdy, čím víc je historie vzdálenější, tím těch stanovisek je více, poněvadž je více také materiálu, který umožňuje tu onu svobodu hodnocení historie. Ovšem vše má své meze, a ty občas někdo nedodržuje. A tak se stává, že historie je občas znásilňována, nikoliv za účelem hledání jakési pravdy, nýbrž za účelem jiným, kterému ta daná znásilněná historie má posloužit jako nástroj. Empirie vždy souvisí se spekulací, tudíž nelze na empirii stavět nový základ, protože empirie se nikdy neděje bez spekulace, mnohdy se na celé spekulaci vytváří empirie -- to je případ, o kterém budu psát.

Myslel jsem, že letošní výročí začátku okupace Čech a Moravy přejdu mlčením, protože různých výročí již mám celkem dost; tak jsem si vyslechl, respektive přečetl, pár komentářů k tomuto výročí -- ničím mě nepřekvapily, jen shrnuly tehdejší události. Ale stalo se, co mě překvapilo: Psal se letošní březen 16, do rukou se mi dostalo čtvrteční vydání MF DNES a v něm článek Tomáše Krystlíka, jak zdá se mi, spolu s E. Mandlerem hlavního odborníka MF DNES na moderní dějiny české. Okamžitě mi prošlo na mysl, co na následujících řádcích autora, který byl již předčasem Národní stranou označen za kolaboranta, může být. To, co jsem od pana Krystlíka přečetl, mně nijak nepřekvapilo, v podstatě novinářskou práci T. Krystlíka mohu obdivovat, protože takto manipulovat s fakty a přitom vlastně neříci lež, to oceňuji. Já bych však doporučoval spíše jiná témata, s kterými by mohl pan Krystlík manipulovat, protože to, o čem píše T. Krystlík, u toho přestává být legrace. Možná si neuvědomuje kolik toho svými články ničí, že jeho práce je ve výsledku především psychologická.

Každý spořádaný občan má svůj život; každý den musí řešit spoustu problémů, snažit se o výdělek, o naplnění svých plánů, prostě o živobytí. Do toho se asi každý rád občas pobaví, stejně jako každý chce rozšířit množství svých znalostí. Každý člověk časem zaujme na každý problém nějaké stanovisko. Pak přijde takový Tomáš Krystlík a to nějaké stanovisko se snaží převracet v opak, ale v naprostý opak. A takový spořádaný občan si pak logicky řekne: "Aha, ono to bylo trochu jinak." Krystlík soustavně ničí v českém národu vše, co je na něm dobré. Očerňuje soustavně Masaryka, Beneše, Čapka, Peroutku, Jungmanna, Havlíčka.

Řekněme, že jsou tři druhy hodnocení české historie: Jeden je ryze nacionalistický, pro nejž je všechno nedotknutelné a vše bylo správné. Další proud je takový, který vyzdvihuje českou demokratickou historii (tedy husitství, Jiřího z Poděbrad, J. Á. Komenského, národní obrození, první republiku, Peroutku, Tigrida ).

Pak je tu třetí proud, který český národ zatracuje, jak může (nevidí problém v okolnostech -- tři sta let nesvobody, v r. 1948 dalších 40 let nesvobody, nýbrž v samé podstatě národa),. To je právě T. Krystlík nebo Emanuel Mandler a Bohumil Doležal. Všichni tři jsou častými přispěvovateli CS-magazínu, který "snaží se přispět k odstranění nacionalismu, resentimentů, národních pudů, nevraživosti a přezíravosti vůči ostatním národům, národnostem a sociálním skupinám."

Na tom by ještě nemuselo být nic špatného, horší je to, co se v článcích této trojice vyskytuje. Po přečtení pár článků jsem nabyl přesvědčení, že nejde o nic jiného, než o nenávist vůči českému národu. Oni pouze kritizují, boří vše to, co do dnešního dne byl schopen český národ vybudovat (a že je toho tuze málo). Jejich cílem je zřejmě zničit vše, s čím se český národ může identifikovat. Na druhou stranu tito lidé nic nevytvářejí, nic se vytvářet nesnaží.

Nevím, jaký význam jejich práce má, zda jim dělá potěšení, když manipulují s fakty za jakýmsi vyšším důvodem. Obdivují období baroka, mně se baroko okamžitě spojí s obdobím temna. Z toho si spekulativně mohu okamžitě odvozovat, že by nejradši byli, kdyby český národ vůbec nebyl. Co mně vadí ještě více je to, že pro svůj účel si vytvářejí fiktivního nepřítele, proti němuž bojují.

Mám za to, že u nás není zrovna příliš těch, kdož si myslí, že jsme pupek světa a středobod světa. Naopak si myslím, že je hodně těch, kdo si myslí, že český národ má jen ty nejhorší vlastnosti (kromě humoru), tudíž já bych považoval za daleko moudřejší, kdyby tito pánové upozorňovali na to, co je u nás dobré. Mám za to, že není nic špatného na tom, když se někdo raduje z úspěchu hokejistů, ale že je velmi špatného na tom, když někdo říká, že "neústupný český nacionalismus byl hlavní příčinou krachu první republiky".

Zatímco když se raduji z úspěchu českých hokejistů, tak tím nikomu neubližuji, pouze tak pomůžu k výdělku některých prodejců posilňujících tekutin a mám k vlastní práci přece jenom o něco více radosti. Avšak pokud řeknu to, co řekl pan Krystlík, pak pouze něco bořím, ale co je ještě horší: znásilňuji dějiny; a nejhorší je to, za účelem pohanění českého národa.

Pan Krystlík říká, že je mýtem, že první republika byla ideální demokracií. Já mám zas ten pocit, že tu pan Krystlík vytváří fiktivního nepřítele, neboť jsem od nikoho neslyšel, že by řekl: "První republika byla ideální demokracií."

Stejně tak mám pocit, že ideální demokracie existovat nemůže, protože za ideálem směřujeme, ale ideálu nemůžeme nikdy dosáhnout, poněvadž dokud bude na světě zla, ideál vzniknout nemůže -- tudíž ideál dosažen nikdy být nemůže. Stejně tak se nedá popřít, že ČSR byla ostrůvkem demokracie v Evropě -- a ta čs. demokracie byla závislá na demokracii francouzské a britské.

Pokud mám výroky T. Krystlíka chápat správně, pak chyba nebyla v tom, že Francie a VB opustily v zahraniční politice podporu československé demokracie, nýbrž v tom, že ČSR demokratická zůstala. Ovšem dále dostávají Krystlíkovy výroky nerozum: Kritizuje zánik první republiky (čas, kdy konečně ČSR přestala být republikou demokratickou) a následnou druhou republiku, která se přibližovala Německu (což pan Krystlík chtěl).

Mám za to, že do doby mnichovské smlouvy nebyla ČSR nacionalistická, nýbrž demokratická, a že po mnichovské dohodě přestala být demokratická a začala být nacionalistická. Tudíž Krystlíkovy výroky nedávají žádný smysl.

Pokud snad chce tvrdit, že jsme se měli před Mnichovem snažit o dohodu s Německem, pak musím namítnout, že Edvard Beneš byl ochoten přijmout jen dohodu takovou, která povede ke zvýšení demokracie v Evropě, ovšem má hlavní námitka je ta, že všechny metody, jak se k Německu chovat vyzkoušeny byly; Polsko zažilo historii úplně opačnou: Smlouvu s Německem podepsalo již r. 1934, ale Německo Polsko napadlo stejně, a na rozdíl Československa utrpělo daleko větší ztráty jak lidské, tak kulturní.

Jugoslávie také spolupracovala -- a výsledek byl opět stejný. Belgie zas vyhlašovala neutralitu -- napadena byla také. Plyne z toho jednoduchý závěr: Ať by se Československo chovalo jakkoliv, bylo by napadeno, protože Hitlerovi nešlo o nic jiného, než o nadvládu světa. Jako je ho soused obsazeno býti muselo. Je také docela pravdivá spekulace, že pokud by Francie a VB nepřestali držet demokratickou linii spolu s ČSR, Německo by nemělo šanci podniknout žádný výboj.

Tomáš Krystlík: Malý český člověk a skvělý český národ (CS--magazín) Ještě něco je pro Čechy typické: za nic nemohou, to jiní. Vlastní selhání jsou zpravidla vnímána jako výsledek zrady a útlaku cizáků -- mohou za ně dle situace například katolíci, Němci, komunisté, Rusové nebo Slováci. K tomu vydatně přispívá i česká oficiální historiografie, podle níž jsou české dějiny historií národa, který svými činy často tvořil evropské dějiny, ale mnohdy mu v tom bránili mocní sousedé, protože prosazoval myšlenky v té době příliš moderní. Význam českých dějin tak spočívá nikoliv v tom, co se v minulosti stalo, nýbrž v představách, co by se bývalo stalo, kdyby byli Češi ponecháni na nastoupené cestě. Aby se česká historie mohla vrátit ke svému původnímu směru, musejí být důsledky historických událostí, které vedly k vychýlení od nastoupené cesty českého národa, tzv. odčiněny. Odčiněními byly i dvě pozemkové reformy: po první světové válce (odčinění bělohorské křivdy) a bezprostředně po druhé světové válce - konfiskace majetku Němců a Maďarů (odčinění za odstoupení Sudet a jižního Slovenska).

Abych se dostal k tomu čtvrtečnímu článku. Krystlíkův článek je manipulace prvního řádu. Doba Druhé republiky je především stav psychologický, a od tohoto základního poznatku se musí vše ostatní odvíjet. Jde o psychický stav člověka, nikoliv určitého národa. Nikdo mě nepřesvědčí v tom, že kdyby ve stejné situaci byl jiný národ, že by se choval jinak. Vždyť mám i fakt. Jakpak se choval francouzský národ těsně po podepsání mnichovské dohody? A jakpak se choval francouzský národ po příjezdu de Gaulla?

Je to otázka psychologie, nikoliv charakteru. Je to jednoduché: Když se člověk zradí v bílé, přejde na černou, a když se zradí v černé, přejde na bílou. Když se Češi zklamali ve víře v podporu Francie a VB, přešli na SSSR, to je naprosto přirozené, na tom nemůže být ani trocha údivu. Když byla zrazena jejich víra v demokracii a humanitu, vzali si příklady z nacistického Německa.

Zatímco v první republice měli židé (především díky T. G. Masarykovi) velké svobody, jaké měli v málokterém státě, ze dne na den se vše změnilo: Čechy zklamala víra v demokracii a humanitu, tudíž Masaryk byl špatný, Beneš byl špatný, Čapek byl špatný, židé byli špatní. Češi si podle Německa si vzali příklad z extrémní pravice, ale zatímco demokratické strany byly zatracovány, komunisté byli i přesto, že vládla pravice, bez problémů trpěni.

Je si však nutno uvědomit, že čeští fašisté se k moci nikdy nedostali. Byl to právě Hitler, který tomu zabránil. Nikoliv z dobré vůle, ale kvůli taktice, protože vláda českých fašistů by většinu Čechů mohla odlákat od německých vzorů, což Hitler nechtěl, chtěl loutkovou vládu demokratů, nikoliv vládu samostatně přemýšlivých fašistů.

Pan Krystlík zakončuje v novinách články zmínkou vždy o nějaké české osobnosti: na podzim to v "nemedové" republice byl Karel Čapek, tentokrát Ferdinand Peroutka. Takže proč bych to neudělal stejně.

Myslím si, že každý si může ze žurnalistické práce Ferdinanda Peroutky, která čítá stovky a stovky dlouhých článků, stejně tak několik tisíc stránek knih, vzít příklad. F. Peroutka se za svoje výroky nikdy nemusel stydět, a nikdy se s nimi neztrapnil. Začal psát již za 1. světové války, po celou dobu první republiky, za druhé republiky, ze začátku protektorátu než byl odvezen do koncentračního tábora, po celou dobu třetí republiky než byl 24. února 1948 vykopnut z redakce Svobodných novin a než mu byl zakázán Dnešek.

Pak dalších necelých třicet let pracoval pro Rádio Svobodná Evropa. V každé době musel Peroutka vědět, pro co píše, jaký smysl jeho práce má. Peroutka byl rozený realista, a vždy věděl, co si může dovolit. A tak i v 2. republice nějak psát musel. Psal tak, jak jen to bylo pro český národ nejlepší.

Tudíž ve svém psaní převrátil svou orientaci z Francie a VB na Německo, protože podporovat Francii a VB nemělo žádný smysl, protože tyto státy stejně o spolupráci nestály, vyzývat po ideálech Masarykovy demokracie by bylo naprosto nepragmatické, jelikož by si jen poštval proti sobě ty, které sám chtěl přesvědčit. Štvát proti Německu by bylo opět nesmyslné, protože český národ stál a padal na libovůli Adolfa Hitlera, tudíž protiněmecké akce by byly opět kontraproduktivní.

Peroutka dobře věděl, že o výhře či prohře se nebude rozhodovat v Čechách, ale v ostatním světě. Takto myslel Ferdinand Peroutka. Vyzývám všechny, ať si Peroutkovy články přečtou. Peroutka už v samotných článcích vysvětluje proč tak píše. Dokázal si vše obhájit, tudíž za nic se nemusel později stydět.

Uvedu na závěr jednu citaci (21. 12. 1938): "Je v nynější situaci možno, aby někdo pokládal bývalého presidenta téměř za dokonalého, a přece zároveň prosil osud, aby svazky státu s touto bytostí byly co nejvíce uvolněny (...) Důvod je v tom, že my od té doby, co jsme zbaveni jednou ranou i spojenectví, i přirozených hranic, i opevnění, nekonečně více než dříve, chceme-li se uchránit dalších pohrom, musíme dbát i názoru a nechuti Německa a že cestu do budoucnosti lze si představit jen v jakési harmonii s touto neslýchaně zesílivší říší."

Je svatá pravda, co řekl tehdy Peroutka. Kdyby býval se český národ v některých chvílích choval vůči Německu nepovolně, býval by na příkaz Hitlera vyvražděn již za války. V takových dobách je nutné chovat se nanejvýš pragmaticky.

                 
Obsah vydání       20. 3. 2006
20. 3. 2006 Druhá kniha Miloše Zemana a dva příklady mentální úrovně českého tisku II. Bohuslav  Binka
20. 3. 2006 Lékaři, víno Alex  Koenigsmark
20. 3. 2006 Ježek na stromě Jaroslav  Hutka
20. 3. 2006 Spojené státy a Indie: noví nejlepší přátelé? Immanuel  Wallerstein
20. 3. 2006 Michael  Marčák
20. 3. 2006 Bez tebe Jaroslav  Vrchlický
20. 3. 2006 Bůh nemá tvář Jan  Paul
20. 3. 2006 Vzestup Zelených je dobrá zpráva Boris  Cvek
20. 3. 2006 "Mám radost z představy, že dobrý britský právník bude mít povědomí o českém filmu"
20. 3. 2006 Porážka, nebo vítězství? Josef  Provazník
20. 3. 2006 Americký soudce nařídil Googlu, aby vládě vydal vyhledávací data
20. 3. 2006 Nej, nej, nej, láska mezi stranou a lidem Ladislav  Žák
20. 3. 2006 Česká televize uvádí na pravou míru... Štěpán  Kotrba
20. 3. 2006 Blairův skandál pokračuje
20. 3. 2006 Bělorusko: Evropa a USA určují vítěze před hlasováním
20. 3. 2006 Životopisy kandidátů na prezidenta Běloruska - volby 19. března 2006
20. 3. 2006 Bělorusko: Lukašenko vyhrál volby
20. 3. 2006 Jsme v jedné Unii? Oldřich  Průša
20. 3. 2006 Metafyzika pohlavnej lásky Sylvia  Rychlá
20. 3. 2006 Moderní tragikomedie Jiří  Jírovec
20. 3. 2006 Jak nám pan prezident udělal čáru přez rozpočet Tomáš  Gal
20. 3. 2006 Televize není nezkrotná! Jan  Motal
20. 3. 2006 Hnutí bez televize - za zábavnější život
20. 3. 2006 Mark Twain -- cestovatel Irena  Zítková
20. 3. 2006 Globální důsledky čínských hospodářských reforem Miloš  Pick
19. 3. 2006 Koheze, nebo kolize? Na co také jsou euromiliardy
20. 3. 2006 Irák: Má demokracie ještě nárok? Lubomír  Molnár
17. 3. 2006 Duha: Rozplétání nespletených sítí Vojtěch  Kotecký
20. 3. 2006 Bohatá stařenka a nezištný přítel Vladimír  Rott
19. 3. 2006 Monsanto: 100 milionů dolarů kompenzací
20. 3. 2006 Homosexuálové vypískali na berlínské univerzitě polského prezidenta Richard  Seemann
20. 3. 2006 Čeká Francii generální stávka? Simone  Radačičová
20. 3. 2006 Tomáš Krystlík v MFD zkresluje význam německé okupace
20. 3. 2006 Kubánsko-floridská stopa: počkáme až se ministr Svoboda opět převlékne? Michal  Brož
20. 3. 2006 Bývalá vysoká americká soudkyně varuje, že by v USA mohla vzniknout diktatura
20. 3. 2006 Blaira varovali poradci: "Americká strategie v poválečném Iráku je strašná"
20. 3. 2006 "Naše přednašima" aneb tip na předvolební trhák v postfeministickém kontextu František  Schilla
20. 3. 2006 Na vlně BBC-Česko nevysílá dokonale mrtvé rádio Štěpán  Kotrba
18. 3. 2006 AI: Pište dopisy prezidentu Lukašenkovi
18. 3. 2006 CNN o ropném zlomu
17. 3. 2006 Registrované partnerství - krok do Evropy Darina  Martykánová
17. 3. 2006 Politikům se hodí, že Svobodná Evropa i česká BBC byly zrušeny
19. 3. 2006 Zpravodajství iráckého odboje za dny 1. - 15. března 2006
22. 11. 2003 Adresy redakce
12. 2. 2006 Hospodaření OSBL za leden 2006