21. 3. 2006
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
20. 3. 2006

Věž ze slonoviny:

Lékaři, víno

Zápisky od života odtrženého spisovatele

(Tentokrát se omlouvám, ale zápisky jsou zcela bez humoru.)

Zajímavé je, že mezi lékaři, které znám, převažují spíše příznivci ministra Ratha, v poměru šest ku dvěma. Z těch dvou je jeden, psychiatr, spíše neutrální, vysloveně negativní postoj zaujímá jen gynekolog. Prvních šest má názor, který lze uvést na společný jmenovatel asi takto: ministr je sice trochu arogantní, ale kráčí správným směrem. Dva, kteří jsou vyslovenými příznivci dr. Ratha, říkají, že demonstrovali vlastně jen zubaři, lékárníci a gynekologové. Tomu gynekologovi jsem to raději neříkal.

Jeden z lékařů mě nedávno trochu šokoval slovy: Když Rath začal, říkal jsem si, že to taky nemusí přežít. Sáhl totiž na veliké peníze -- tohle všechno je jen malý začátek -- těch farmakologických gigantů, tak veliké, že za to se už i zabíjí, taková autohavárie přece může potkat i ministra...

Namítal jsem, že to podle mě možné není, v takovém světě přece žijí Krejčířové, ale ten lékař se jen usmál a začal o ptačí chřipce: jestli si dovedu představit jen peníze, které firma, jež vyrábí preparát Tamiflu, od počátku té kampaně vydělala a ještě vydělá a jak se mu zatočila hlava, když si ještě přečetl, že by se ptačí chřipka podle některých názorů mohla léčit chemoterapií, kde je každý miligram mnohokrát dražší než celé balení tamiflu...

Australský ministr

Přečetl jsem si, že ministr australské vlády Peter Costello řekl v tamní televizi, že "Austrálie je sekulární stát, kde zákony tvoří parlament - a pokud islámští kněží nesouhlasí s australskými hodnotami, neměli by v Austrálii zůstávat. Pokud chcete žít v zemi, kde platí právo šaría, měli byste se do některé odstěhovat a pokud toto právo budete hlásat tady, můžete k tomu být i dosti razantně vyzváni". Připomněl mi debatu, kterou jsme kdysi vedli o tom, že by nebylo od věci zavést v Evropské unii kromě (stručnější) ústavy také cosi jako "evropskou přísahu" -- ten, kdo chce žít v Evropě a mít pas některé evropské země, podepíše závazek, že náboženství je jen jeho soukromá věc a bude respektovat zdejší zákony a nedodrží-li to, bere na vědomí, že bude vyhozen. Myslím, že bychom potřebovali pár evropských Costellů.

Fejeton

In vino veritas

Pozvali nás před nedávnem na literární zájezd do literární vinárny v Brně s tím, že tam přečteme nějakou literaturu (vlastní) o vztahu k vínu. Zklamal jsem žalostně, protože jsem sice členem jakéhosi klubu přátel slušných vín, ale dosud nikdy jsem o vínu a svém vztahu k němu nic nenapsal. Tuto chybu jsem se rozhodl napravit.

Jako dospívající jinoch jsem se, vzhledem k tomu, že to bylo v padesátých letech minulého století, neseznámil bohužel s moky jako Chablis, Schloss Johannisberger nebo Chateau Margaux, ale s malagellem a čúčem. Obě tyto ušlechtilé odrůdy sice plnily -- a bohatě -- požadavky na ně kladené, tedy spojovaly láci a účin, nedaly se ale při nejlepší vůli nazvat vínem. Pivo bylo lepší.

K prvnímu kontaktu se skutečným vínem došlo okolo mých sedmnácti let. Místem blízkého setkání byla vesnice nedaleko Uherského Hradiště, kam jsem chodil na umělecko-průmyslovou školu a došlo k tomu takto: se spolužákem Pavlem vydali jsme se malovat do plenéru, vybaveni příslušnými malířskými potřebami a litujíce jen toho, že nemáme sametovou kajdu a baret, což byl tehdy významný atribut malířství. Na konci obce seděl před takovým malým domečkem ve stráňce (netušil jsem tehdy, co je to za domeček) dědeček, silně připomínající Tarase Bulbu -- holá hlava, dlouhý knír.

"Tož chlapci, kam jdete?" pravil.

"Malovat," odpověděli jsme a Pavel, jsa z Moravy, správně dodal "stařečku", což mne jako Západočecha nenapadlo. Stařeček nás pozval na skleničku vína s tím, že mu druhý den bude osmdesát a nemá s kým sa napiť. Věděli jsme, že malířům jako Toulouse-Lautrecovi pití pomáhalo při tvorbě geniálních obrazů a pozvat jsme se nechali. Domeček se ukázal být vinným sklípkem, velmi jednoduše vybaveným -- lavice, stůl, sudy, špek na háku. Dědeček nám dal skleničky a já pohlédl na jejich náprstkovitý rozměr a řekl, že jsou nějaké malé. "Až bude padesátá," řekl stařeček, "bude ti velká." Měl pravdu.

Nevím, kolik jich bylo, ale když jsem se za ranního rozbřesku probudil v rose na trávníku pod pomníkem rudoarmějců v Hradišču, neměl jsem malířské potřeby ani plátno, bolela mě hlava a kolem do práce jdoucí pracující si říkali něco o čuňatech.

Později pak následovala celá řada setkání s vínem, ne vždy s tak dramatickým koncem. Zajímavý zážitek jsme měli kdysi koncem sedmdesátých let v jednom jihomoravském vinařském městě. Strávili jsme krásný večer ve vinném sklípku a naslouchali řečnickým cvičením domorodců, kteří říkali o vínech věci jako "tož toto víno je takové veselé, jaksi živé, je takové zaoblené a jásavé a toto je zas přemýšlivé a vzadu jaksi jasné" a stále mne nutili zpívat falešnou lidovou Vínečko bílé, která, jak známo, lidová není.

Já bohužel zpívám tak falešně, že by to nevydrželo ani vínečko řezané. O jednom z vín tvrdil jeho majitel a výrobce, že je to takzvané Laďovo topořivé. Nemohu však podat v tomto směru žádné zajímavé svědectví.

Druhý den jsem čekal na jednoho z nich ve velikém vinařském závodě, kde pracoval a pronikl jsem do sklepení, kde byly řady obrovských sudů. Jak jsem tak čekal, náhle jsem zpozoroval, že z hloubi sklepení se ke mně blíží dva zralí muži, obutí v gumovkách a oblečení v pracovním včetně ohrnutých rádiovek. Jeden nesl gumovou hadici, takříkajíc šlauch a druhý měl papírový blok, tužku a v ruce křídu. Muž se šlauchem vždy sud otevřel, vsunul šlauch, ucucl a dal ochutnat i druhému. Když se ke mně přiblížili na doslech, ocitli se právě u jednoho z největších sudů, vsunuli do něj šlauch, ochutnali a vedli tento dialog:

"Tož Francku, tož co by to mohlo byť?"

"Tož kyselé to není," odpověděl Francek.

"No ale sladké to též není," zamyslel se první.

"To máš pravdu," řekl Francek a ucucl ještě.

"Nu, tož co?"

"Tož nevím," zanaříkal Francek.

"Tož," rozhodl první muž s křídou, "napíšeme nojburské..."

Napsali křídou na sud NB a pokračovali v dlouhém pochodu sklepem. Čert ví, co tehdy do toho supersudu všechno slili. Inu, bylo to v ponuré totalitě a vína se dělila především na bílá a červená a mezi nimi bylo jen takzvané víno pro Pražáky, které bylo odporně přeslazené.

Ke třetímu zásadnímu setkání došlo nedávno. Navštívil mě nedávno jeden můj známý, milionář, mimo jiné spolumajitel velké vinařské firmy, původním povoláním -- jak jinak -- vekslák a pracovník OPBH (poznámka mladším čtenářům: Obvodní podnik bytového hospodářství, jehož pracovníci za minulého zřízení náleželi podobně jako taxikáři, řezníci a zelináři mezi šlechtu), nalil jsem mu skleničku červeného, správně 15 minut dekatovaného, on ochutnal a řekl: "Víš, člověk se musí pořád učit... Byl jsem tehdy směšný, když jsem Chablis vyslovoval Šablé a v lokálech objednával vína podle ceny, tj. od nejdražšího, abych se blýskl penězi... Jo, byl jsem osel. Dnes jsem před vínem a vinaři pokorný jako malý chlapec. Ve víně je ohromná tradice a moudrost, musí se s ním umět zacházet a chápat ho, dovolit mu, aby zrálo jako krásná žena, tak, jako tohle... je to Mouton Cadet? Možná rok 1997? Myslel jsem si to. Víš, je to láska a závazek zároveň... Ano, pokorný jako malý chlapec..."

Málem mi vhrkly slzy do očí. Nebýt toho, že jsem do té láhve, kterou jsem jen nedbale zabalil do ubrousku tak, aby viněta byla přece jen vidět, předtím nalil jinak slušné španělské krabicové, dovolil bych jim to. I vinaři jsou jen lidé...

                 
Obsah vydání       21. 3. 2006
21. 3. 2006 Miloš Zeman ve své knize "Vzestup a pád české sociální demokracie" Bohuslav  Binka
21. 3. 2006 Jak se dělá malé české my Bohumil  Kartous
21. 3. 2006 BBC radikálně zmodernizuje své internetové stránky
21. 3. 2006 Předání pozitivní ceny za ochranu soukromí
21. 3. 2006 Pokusy zbožíznalcovy Vít  Kremlička
21. 3. 2006 Přestaňte ve školách vyučovat kreacionismus
21. 3. 2006 EU hrozí sankcemi proti Bělorusku
21. 3. 2006 Demonstrace proti válce - tři roky poté Štěpán  Kotrba
21. 3. 2006 Chronické vystavení nízkým dávkám uranu škodí víc, než se dosud předpokládalo Jan  Beránek
21. 3. 2006 Starosta Londýna se namísto atomu rozhodl pro decentralizované, moderní a soběstačné město Jan  Beránek
21. 3. 2006 Občanská nauka a hlouposti moudrých Stanislav  Křeček
21. 3. 2006 Strana zelených: příčiny úspěchu a perspektivy
21. 3. 2006 Miloševič - válečný zločinec? Jan  Makovička
21. 3. 2006 Hlavní a alternativní nadpis, oddělené spojkou "aneb" František  Schilla
21. 3. 2006 O zdanění leteckého paliva a o mezinárodní politice
21. 3. 2006 Nová regulace chemikálií (REACH) může každoročně zabránit desítkám tisíc nemocí z povolání
21. 3. 2006 Divný způsob diskuse
21. 3. 2006 Radio Česko versus BBC World Service - nepochopení reality
21. 3. 2006 Proč jsem sledoval jugoslávskou televizi
21. 3. 2006 Pravda a spravedlnost by se neměla obhajovat nepravdami Jan  Friedlaender
20. 3. 2006 "Mám radost z představy, že dobrý britský právník bude mít povědomí o českém filmu"
20. 3. 2006 Mark Twain -- cestovatel Irena  Zítková
20. 3. 2006 Spojené státy a Indie: noví nejlepší přátelé? Immanuel  Wallerstein
20. 3. 2006 Druhá kniha Miloše Zemana a dva příklady mentální úrovně českého tisku II. Bohuslav  Binka
20. 3. 2006 Globální důsledky čínských hospodářských reforem Miloš  Pick
20. 3. 2006 Vzestup Zelených je dobrá zpráva Boris  Cvek
20. 3. 2006 Bůh nemá tvář Jan  Paul
20. 3. 2006 Metafyzika pohlavnej lásky Sylvia  Rychlá
20. 3. 2006 Ježek na stromě Jaroslav  Hutka
20. 3. 2006 Lékaři, víno Alex  Koenigsmark
12. 2. 2006 Hospodaření OSBL za leden 2006
22. 11. 2003 Adresy redakce