Ale zpět k věci. Parazity zřejmě pan Zálom nazývá oněch v součané době 510 000 nezaměstnaných. Jak se ale mohou tito lidé spolehnout sami na sebe, když na jedno volné pracovní místo, připadá devět nezaměstnaných. Nebudu mluvit o tom jak jsou asi tato místa placena, ale volná jsou možná proto, že nestačí ani na obživu. Ale to je pouze moje domněnka. Chci mluvit o tom, že i když všichni přijmou ona nabízená místa, stále ještě zbude víc než 400 000 lidí bez práce. Jakou asi mají tito lidé podle pana Záloma svobodu, když nemají za co si pořídit majetek, a bez majetku prý není ani svoboda.

Také si musíme ujasnit některé pojmy.

Podle slovníku cizích slov : dobrovolná solidarita = dobročinnost = charita.

solidarita = soudržnost, vědomí příslušnosti k celku.

Proto jsem byl celý život solidární ( dobrovolně ), a odevzdával jsem část své mzdy ( dobrovolně ) státu, s tím, že ti co pracovali přede mnou, mají právo na zajištěné stáří ( a tím taky na kousek své svobody ), a nebudou muset potupně čekat, jestli někomu něco zbude, a oni to dostanou.

Samozřejmě jsem očekával, že i já budu mít stejné právo. Jak se zdá, mýlil jsem se. Ve svých téměř šedesáti letech mám spoléhat buď sám na sebe - vyloupit banku nemohu, ty byly vyloupeny kolem roku 1991 - nebo se zeptat pana Krejčíře, nebo pana Pitra, zda by nemohli postrádat nějaký peníz.

Víte mezi solidaritou a dobročinností je obrovský rozdíl. V zemi kde jsou lidé solidární, tedy mají vědomí příslušnosti k celku, dostávají lidé v nezaviněné nouzi ( a do toho já počítám i nezaměstnanost ) a také důchodci, své peníze ze zákona. V zemi kde vládne dobrovolná solidarita, charita, nejsou tyto částky povinné, a je téměř jisté, že se na mnohé nedostane. A co je ještě důležitější, a na co pan Zálom vůbec nebere zřetel. PRO MĚ JE OTÁZKOU CTI, zda mám na tyto peníze zákonné právo, nebo jestli je dostanu jen proto, že mi je někdo laskavě daruje.

Takové peníze bych buď nepřijal vůbec, nebo jen v případě nejvyšší nouze. Ale je pravdou, že pro mnohé je v dnešní době čest prázdný pojem. Pro mnohé jsou peníze o mnoho důležitější.

A ještě něco málo k otroctví. Je skutečně pravda, že velká většina dnešních zaměstnanců nejsou otroky v pravém slova smyslu. Dostávají za svoji práci určitou ( v mnoha případech ponižující ) mzdu. Podle pana Záloma si za to mohou sami. Mají totiž možnost volby. Buď budou pracovat podle okolností dvanáct hodin denně, často v sobotu a v neděli za mzdu okolo 11 000 Kč, nebo rozšíří armádu nezaměstnaných. To je tak asi vše co si mohou vybrat.

Pan Zálom by se měl probudit, a podívat se kolem sebe, jak to vlastně je s tou úžasnou svobodou pro většinu lidí této země, a kolik jí skutečně mají. Je ovšem také možné, že nespí, ale pak vidí věci kolem sebe z jiného úhlu, a z jiné výše než já.