12. 1. 2006
Státem nařizovaná solidarita neexistujeV článku "Daně, solidarita a individuální práva" se autor Luboš Zálom staví za zrušení či podstatné omezení státem nařizované solidarity. Autor zřejmě napsal článek proto, aby vyvolal úsměv na mé tváři, míní Pavel Stankus. Nic takového totiž, tedy státem nařizovaná solidarita, neexistuje. Ani v liberální, ani v jiné společnosti. Stát není bytost s vlastním vědomím a vůlí. Je to jen abstrakce. Nic nevnímá, nic nenařizuje. Je to pouze věc skupiny lidí, kteří v definovaném uskupení, které nazýváme stát, prosazují, tak či onak, své záměry. |
Tedy Pan Vít, podle pana Záloma,
"zaštiťuje se miliony vykořisťovaných pracovníků, kteří otrocky pracují na
několik zbohatlíků. Je potřeba říct, že pokud má na mysli současný stav ve
vyspělých zemích (například ty tisíce žen v supermarketech za minimální
mzdu), tak přirovnávat zdejší zaměstnance k otrokům, je trochu přehnané.
Otrok za prvé nedostává žádný smluvní plat, nemá svobodu volby, nemůže si
vybrat, kde bude pracovat. Zatímco jakýkoliv zdejší zaměstnanec se může pro
sebe pokusit udělat to nejlepší, aby nemusel dělat práci, kterou dělat
nechce, a za plat, který mu připadá nepřiměřený. Je to jen na něm." Samozřejmě, nadsázka je nadsázka, ale tvrzení, "je to jen na něm" ( na vykořisťovaném zaměstnanci) je nesmysl. Není. Liberální společnost neposkytuje tolik dobře placených míst, kolik má zaměstnanců. Ona totiž neposkytuje ani tolik míst, kolik těch možných zaměstnanců má. Skutečnost, že každý může zbohatnout v loterii, není ekvivalentem tvrzení, že v loterii mohou vyhrát všichni. Liberální společnost je založena v principu na tom, že různá práce je hodnocena jinak, aniž by k tomu existoval racionální důvod. Z vytvořené hodnoty si určité skupiny lidí mohou přisvojit více, aniž by se více podíleli. A někteří si mohou přisvojit velmi mnoho, aniž by se podíleli vůbec. Samozřejmě, ne všichni mají stejné schopnosti, ne všichni vyvíjejí stejné úsilí, ale rozdíly v majetku a moci jsou mnohem větší, než rozdíly v biologických možnostech lidských individuí. K tomu lze dodat jen: tak už to chodí a nikdo proti tomu nic moc nenamítá. Naštěstí. Ne všichni podnikatelé začali od píky. Někteří začali jako bukanýři. Někteří jsou jimi stále. A ne zase tak málo. Proti jevu pochybeným způsobem hodnocené práce má společnost ( ne stát) obranný mechanismus. Sociální politiku. A buďme rádi, že se, jen díky ní, daří udržet rovnováhu v liberální společnosti bez popření fundamentálních liberálních principů. Zatím! |