Proti vedení advokátmí komory se postavila skupina kanditátů vystupujících pod společným programem s názvem PRO BONO. Již před několika lety se uvnitř vedení komory vytvořila skupina, usilující o nový program, jež by vedl k pozitivním změnám. Kolem ní vznikla opozice, kandidující na sněmu ve volbách nového vedení.

I když uvnitř komory není názorová jednota, vedení advokátní komory je po léta (počínaje od ustanovení České advokátní komory) v podstatě v rukou nevelké skupiny advokátů (advokátních kanceláří). Vedle této výtky kritizovala opozice opětovné zavádění praktik socialistické advokacie do činnosti komory -- nepohodlné názory vedení komory před advokátní veřejností utajuje, kritiku potírá a překrucuje fakta o hospodaření komory. Vedení komory vytváří, jak uvádí opozice, portfolio oblíbených advokátů a "zbývajících" advokátů (v této souvislosti opozice poukázala na oslavy 15. výročí, určené pro maximálně 400 advokátů), za prostředky komory pořádá předvolební agitace po celé republice, aniž by byla umožněna na odpovídající úrovni účast kandidátům mimo okruh vedení komory. Namísto rozhodnosti a kuráže vládne demagogie a halasnost. Komora není nástrojem stavovské samosprávy, nýbrž nástrojem moci, stojícím proti svým členům. Tolik některé z výtek opozice.

Není účelem tohoto příspěvku detailně popisovat všechny opozicí navrhované změny. Přesto některé alespoň za zmínku stojí. Skupina PRO BONO navrhla vytvořit technické podmínky pro anomymní internetovou diskusi advokátů o odborných i stavovských tématech (současná na internetových stránkách komory uzavřená a regulovaná diskuse dávno uvízla na mrtvém bodě pro nezájem advokátů, proč tedy nezkusit něco jiného?). Dalším návrhem je zpřístupnění stránek Bulletinu advokacie všem legitimním připomínkám k činnosti komory a členů jejího vedení (absence kritických názorů v Bulletinu advokacie není jistě výrazem absolutní názorové jednoty). Další navrhovanou změnou je vypuštění (jiná úprava) ustanovení etického kodexu, ukládajícího advokátům povinnost "svým slušným chováním přispívat k důstojnosti a vážnosti advokátního stavu". Je naprostý nesmysl, aby se takto formulovaná povinnost (nejde-li o jednání kriminální povahy) vztahovala i na každé chování advokátů mimo vlastní výkon advokacie. Je přece poněkud komické až nedůstojné v advokátní komoře kárně trestat advokáta za incident, k němuž např. došlo mezi advokátem, venčícím ráno psa a jiným majitelem čtvernohého přítele člověka. Do soukromí občana by komora takto zasahovat neměla. Citované ustanovení o slušném chování a důstojnosti je nadto oblíbeným klackem pro patologické stěžovatele a žalobníčky (sám jsem byl kdysi svědkem vážné rozpravy dvou kolegyň na chodbě soudu, které se pohoršovaly na poněkud sporým oblečením své, přírodou štědřeji obdařené kolegyně a vážně uvažovaly o udání komoře). Opozice rovněž napadla návrh komory na zavedení povinného vzdělávání advokátů organizovaného komorou v novele zákona o advokacii, které (zřejmě jako evropský primát!) by advokáty deklasifikovalo do role nesvéprávných školáků, kteří (asi bez odpovědnosti, nedostatečně kvalifikovaní a neschopni studia dle vlastní volby) potřebují nad sebou bič v podobě takové zákonné povinnosti. Jestliže zahraniční komory zatím o vzdělávání advokátů diskutují, u nás -- v souladu s národní servilností a vstřícností tohoto druhu -- z toho uděláme jedním šmahem zákonnou povinnost. A další agendu (a příjmy pro školitele z řad komory), další kárná řízení (pro záškoláky)...

Ojedinělý hlas z představenstva komory, návrh na změnu volebního řádu, který by napříště umožnil korespondenční volbu, byl před konáním sněmu všemi zbývajícími členy představenstva zamítnut. Stejně tak byl zamítnut návrh tohoto se svým názorem osamoceného člena představenstva, aby ve veřejně přístupném seznamu advokátů, vedeném komorou, byl údaj o tom, že advokát předložil negativní lustrační osvědčení. Argumentace vedení komory při zamítnutí návrhu stoji za citaci: "V případě, že by takový údaj byl do seznamu advokátů zapisován na základě žádosti, v praxi by to představovalo určitý nátlak na advokáty, aby lustrační osvědčení předkládali, nehledě k tomu, že z hlediska účelu, pro který je seznam advokátů veden, je takový údaj irelevantní. Navíc by se fakticky vytvářely dvě kategorie advokátů -- kteří požádali o zapsání údaje o negativním lustračním osvědčení, a kteří o takový zápis nepožádali". Věru brilantní logika. Na jedné straně až úzkostlivé dbání na slušné chování a důstojnost, na straně druhé naprostá rezignace na možnost alespoň dobrovolného předložení negativního lustračního osvědčení, dokladu, bez něhož v České republice není myslitelné usilovat ani o místo subalterního úředníka městského úřadu...

Je nepochybné, že si za stav v advokátní komoře můžeme zčásti sami. Důsledky naší nízké volební účasti se jistě dostaví. Jediným způsobem hlasování bylo hlasování za osobní účasti advokáta na pražském sněmu advokátní komory (zastoupení při hlasování je vyloučeno). Rozhoduje nadpoloviční většina "bez ohledu na počet přítomných". Skutečně kouzelná pravidla volby na počátku 21. století! Nikdo zajisté nezpochybní výsledky voleb, v nichž zcela (pouze jeden kandidát do předsednictva nebyl zvolen) uspěli kandidáti navrženi vedením komory, zatímco z opozice se pouze jediný kandidát probojoval na pozici náhradníka představenstva. Tuhý (nepochybně letitý) odpor vedení komory proti možnosti korespondenční volby a lpění na osobní účasti každého advokáta na sněmu se na nízké volební účasti a výsledku voleb podílí nemalou měrou. Matematický výsledek je však jedna věc a síla takto dosaženého mandátu věc druhá. Lze logicky očekávat, že za této situace se může v brzké době nastolit otázka, zda povinné členství advokátů v takové instituci, jako je Česká advokátní komora, je nadále udržitelné.

Za zmínku stojí úvodní slovo předsedy komory k volbám (spolupodepsané představenstvem), němž byli opoziční kandidáti, jejichž tvrzení jsou prý v hrubém rozpru se skutečností, obviněni z "ryze populistického ataku". Hned čtyřikrát krátce po sobě padlo slovo "nevěřte" (tvrzením opozičních kandidátů). "Společná kandidátka představenstva" je podepřena citací z Nového zákona a vše budí celkově spíše dojem vystoupení guru sekty, jejíž členové musí dát přednost víře před pochybnostmi. V předvolebním Bulletinu advokacie je rovněž zajímavá ukázka přístupu komory k advokátnímu stavu. Komora zamýšlí ustanovit zvláštní výbor pro ochranu advokátů (kupř. pro případy porušování práva na poskytnutí právní pomoci, šikanování úřady za výkon advokacie apod.) Avšak zarážející je presentovaný způsob, jakým bude ochrana advokátům poskytována: "Roli bude hrát zásada zásluhovosti", popisuje blíže předseda komory, "tzn. advokát, který se bude chovat loajálně k advokátní komoře a plnit povinnosti...může se žádosti uspět". Na pomoc advokátní komory nebude právní nárok. Ano, advokátní komora nepomůže automaticky svému členu, kterému kupř. státní orgán znemožní výkon advokacie a zmaří poskytnutí právní pomoc klientovi. "Musíš podat žádost", říká předseda komory, "výbor se musí žádostí zabývat, vyhodnotit ji...". Je jasné, že členové komory s kritickými názory jsou již předem z jakékoli pomoci vyloučeni. Má člověk plakat nebo se tomu smát?

Hřímání ve zprávě kontrolní rady advokátní komory vládnoucímu duchu zcela odpovídá: "I nadále bude kontrolní rada monitorovat vystupování advokátů na veřejnosti, v novinách a jiných médiích a v případě, že jejich vystoupení nebude v souladu se zákonem o advokacii a stavovskými předpisy..."

Znám případy, kdy advokátní komora byla nečinná. Zato případ, že by někdy zakročila na ochranu svého člena, advokáta, skutečně neznám. Nezaregistroval jsem ani, že by se Česká advokátní komora v některém podivném, medializovaném a snad i politizovaném soudním procesu vyjádřila nějaké rozhodné stanovisko. Tedy alespoň ne u nás. Zato za hranicemi je Česká advokátní komora aktivnější. V dopise předsedy a místopřededy České advokátní komory ze dne 18. 10. 2005 presidentovi Ruské advokátní komory je vyjádřeno "výrazné znepokojení nad jednáním ruských úřadů vůči obhájcům Michaila Chodorkovského", v čemž vedení naší komory spatřuje "nepřijatelný zásah do práva na obhajobu a snahu sankcionovat advokáty za výkon obhajoby" (Žádné "výrazné znepokojení" nad dodržováním práva obhajoby v koncentračních táborech a tajných mučírnách jiné velmoci?). Česká advokátní komora vyzývá Ruskou advokátní komoru k statečnosti. Jak dojemné. "Svou pravdu nebudeme skrývat", tak nějak začínal Jára Cimrman svou smělou protirakouskou báseň, kterou ukryl do násady krumpáče.

Ono je to skutečně spíš k smíchu než k pláči. Vím, že Česká advokátní komora poskytne ochranu před neoprávněnými zásahy do výkonu advokacie jen svým poslušným, loajálním členům. Vím, že jejím ideálem je 8 000 loajálních členů, věřících svému vedení. Vím, že advokátní komora na moderní způsob hlasování asi nepřistoupí a že sotva upustí od svých (některých) obskurních pravidel, nad jejichž zachováváním advokáty úzkostlivě bdí. Vím, že taková komora je komorou pro vedení komory a ne pro členy komory. Avšak nevím, proč bych jako obyčejný advokát měl mít zákonnou povinnost být členem takového spolku.