Dokument Charty 77 je právně postaven na dvou Mezinárodních paktech OSN a její signatáři se též odvolávají i na VDLP OSN, jako na souhrnný dokument o LP. Právní legitimitu jejich požadavků vůči státu nalézají v tom, že jak praví úvod: "Dne 13.10.1976 byly ve Sbírce zákonů ČSSR (č. 120) zveřejněny "Mezinárodní pakt o občanských a politických právech" a "Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech", které byly jménem naší republiky podepsány v roce 1968, stvrzeny v Helsinkách roku 1975 a vstoupily u nás v platnost dnem 23. 3. 1976. Od té doby mají naši občané právo a náš stát povinnost se jimi (tedy těmito dvěma pakty) řídit".

Tyto dva pakty (a z nich vzešlá všechna LP) jsou stále pro ČR jako nástupnický stát ČSSR platné, neboť je ČR přijala sukcesí 1. ledna 1993. To znamená, že ona výše zmíněná (zvýrazněná) věta stále platí. Není jediný důvod, proč by dnes z ničehož nic měla tato věta pozbýt své plné platnosti. Pokud by se tak stalo, znamenalo by to, že legitimita Charty 77 je zpochybněna a možná i vyvrácena, což si jistě nikdo ze signatářů nepřeje. Znamenalo by to, že LP byla jen zneužita pro pád minulého režimu. Jenže ono to tak může vypadat. Protože ačkoli i dnes jsou tyto pakty v našich zákonech, nyní jakoby nemají dostatečnou právní moc. Nyní jakoby nezakládají onu skutečnou povinnost státu se jimi řídit a občanům právo se na ně (a v nich uvedená LP) odvolávat. Co se stalo?

Stalo se to, že po "sametové revoluci" (v níž sehrály i oprávněné nároky Charty 77 svou úlohu) došlo k tomu, že se účelově přeznačilo mnoho věcí, které se novému systému najednou nehodily. A tak došlo i k přímým, ale hezky skrytým útokům na LP. Dá se to poznat třeba z LZPS a hlavně poznámek, které jsou uvedeny v knížce, kterou jmenuji v pramenech. Zatímco mezinárodní dokumenty (převážně OSN) o LP mluví vždy jako o skutečných právech (tedy zakládajících nárok) a žádají, aby je lidé žádali a vlády prosazovaly a směřovaly k plnému naplnění všech těchto LP, tak státy, které takové dokumenty podepsaly vždy hledaly únikové cestičky, jak by se těmto povinnostem vyhnuly. Platilo to za minulého režimu, platí to bohužel i dnes.

Jaké metody státy (např. ČR) používají ke zpochybnění LP? Jdou na to od lesa. Nedělají to příliš viditelným způsobem, aby to pokud možno nikdo neprohlédl. Uvedu nyní dvě hlavní metody (obě dvě se tváří legitimně, avšak legitimní nejsou, neboť jsou v rozporu s "duchem" a smyslem LP, který bývá u všech takových dokumentů uveden v Úvodech, aby ozřejmil, jak se mají LP chápat a vykládat):

1. Metoda

Lidská práva, nejsou jen práva, ale též svobody (např. svoboda projevu, shromaždování...). Rozdíl mezi právem a svobodou je jasný. Práva musí uznávat, prosazovat a naplňovat nejen jednotlivec, ale společnost - stát, kdežto svobody naopak předpokládají nulovou účast státu - tedy že jim nebude překážet. Metoda spočívá v tom, že stát se bude tvářit, že všechna LP včetně sociálních LP nejsou práva (to zavání oním nárokem) ale jsou to právě jen svobody. Uvedu příklad z naší (ČR) praxe: Příkladem budiž právo na práci, z něhož se stalo (v LZPS čl. 26 bod 3) právo na získávání prostředků pro své životní potřeby prací - což se však v podstatě chápe jako svoboda, že nikomu nesmí být bráněno pracovat, nikoli jako nárok na to, aby mu v tom stát musel pomoci - takové zjednodušení je samozřejmě v rozporu s "duchem" a smyslem LP. Stejně se to dá chápat s nutnými potřebami k životu, jako s bydlením a třeba i jídlem - je to až absurdní - nikomu se nesmí bránit v tom, aby jedl, stát se však vůbec nemusí starat o to, aby měl co jíst atd. To je mj. v rozporu s platným čl. 11 PHSKP).

2. Metoda

Ačkoli jsou LP přirozená i pozitivní stejně hodnotná (dle dokumentů OSN, které neznají žádný rozdíl v hodnotě mezi přirozeným a pozitivním právem) a často se tato LP přímo podmiňují či překrývají, používá zde stát někdy účinnou metodu jejich příkrého rozdělení (ať se jeví sebeabsurdněji). Sociální LP jsou relativizována také tím, že jsou uváděna jen jako pozitivní LP - státem přiznaná (člověk se tedy již nerodí s právem jíst?! - zjevný důkaz toho, že sociální LP jsou také i přirozená!) a právě tato pozitivní práva nazývá komentář LZPS doslova relativními LP prý proto, že jsou závislá na hospod. poměrech v zemi (a kapitalismus přece potřebuje nezaměstnanost, aby klesla cena práce a bylo čím vydírat zaměstnance, takže mu sociální LP /např. právo na práci/ překáží). Ten kdo za tuto významnou změnu nese odpovědnost je tehdejší Ústavní zákonodárce - tady parlament. Zkrátka napříště jsou všechny svobody plně absolutní a všechna sociální práva relativní. Jenže neexistuje jediný mezinárodní dokument (OSN) o LP, který by se zmiňoval o existenci nějakých absolutních a relativních LP či svobod! Naopak! Čtěte Úvody! Již od počátku bylo myšleno a psáno, že všechna lidská práva a svobody jsou stejně důležité a platné, nezcizitelné, že je nutné směřovat k jejich plnému naplnění atd. A z toho též plyne, že zpochybnění nějakého (byť jediného) lidského práva či svobody je zpochybnění všech, neboť všechna vychází z jednoho základu (a stejných dokumentů).

Někdo může třeba namítnout, že Charta 77 vždy žádala jen práva přirozená a nikoli i pozitivní. Není to tak. Pro představu: Charta 77 žádá nejen přirozená práva (často svobody), ale i ta pozitivní práva (v kontextu poznámek k LZPS). Žádá třeba toto: "Tento stav také brání dělníkům a ostatním pracujícím zakládat bez jakéhokoliv omezení odborové a jiné organizace k ochraně svých hospodářských a sociálních zájmů a svobodně využívat práva na stávku (bod 1 čl. 8 druhého paktu)".

Toto právo, řadí poznámky dnešní LZPS mezi Hospodářská, sociální a kulturní práva o kterých je právě v oněch poznámkách řečeno, že jsou pozitivní (stát je povoluje, ale, vojákům, policistům atd. je zakazuje).

práva přiznaná se kterými se nerodíme) a tedy zřejmě relativní. Jestliže Charta 77 žádala jak přirozená, tak pozitivní práva po státu legitimně (což myslím, že ano), pak dnes má tím pádem každý občan právo žádat po tomto kapitalistickém státě všechna svá sociální LP. A vůbec ho nemusí zajímat to, že prý kapitalismus neumožňuje plnou zaměstnanost - na kterou má občan např. také právo, které vyplývá ze článku 6, zvláště pak bodu 2 PHSKP, kde se dokument zmiňuje o cestě k plné zaměstnanosti. Nemluvě o VDLP, kde v článku 23 je také a je tam uvedeno ještě jasněji). A dle Charty má stát povinnost se tímto paktem řídit a občané právo všechna v něm obsažená LP žádat. Jestliže ale stát nemá kvůli svému politicko - hospodářskému systému (kapitalismu) možnost směřovat k plnému naplnění všech - i sociálních LP (myslím, že by to možná přeci jen šlo, kdyby se chtělo), pak budeme muset systém pozměnit, nebo vyměnit. Žádný politický systém přeci nemá sebemenší právo potírat, popírat, zamlžovat ani jediné z lidských práv či svobod! A obzvláště ne pokud je k jeho naplňování vázán (jako zde ČR k plnění PHSKP - jak to chápala i Charta77).

Tento stát by tedy měl přehodnotit svůj vztah k LP. Minulý režim se nesnažil uvést všechna LP v realitu, nesměřoval k jejich naplnění (všech) a nakonec krom jiného také kvůli tomu padl. Jestliže tento systém nezačne brát LP vážně, dříve či později dopadne stejně - je to jasné historické varování. Uvědomme si, že každý člověk (i občan ČR) má všechna tato práva, neboť jsou nezcizitelná, nepotlačitelná a těm, kteří čtou a vidí i nezamlžitelná. Nebojme se žádat všechna LP, nejen pro sebe, ale pro všechny do posledního člověka!

Vzpomeňme si nyní na článek 28 VDLP OSN, kde se praví: "Každý má právo na to, aby vládl takový sociální a mezinárodní řád, ve kterém by práva a svobody stanovené v této deklaraci byly plně uplatněny". A ještě na varování z Úvodu VDLP: " ...je nutné, aby lidská práva byla chráněna zákonem, nemá - li být člověk donucen uchylovat se, když vše ostatní selhalo, k odboji proti tyranii a útlaku...". Toto varování je aktuální. Je nutné, aby byla zajištěna v zákonech plná vymahatelnost všech (i sociálních) LP (samozřejmě v "duchu" LP, tedy jen nenásilně). O to bychom se měli zasazovat všichni (minimálně ti, kteří uznávají LP a myslí to s nimi opravdu vážně).

Co navrhuji

• Rozšiřujme povědomí a znalost o všech LP a též všech dokumentech, které je zmiňují mezi všemi lidmi od škol až po důchodce, od bezdomovců a sociálně slabých až po firmy, parlament a senát.
• Nebojme se poukazovat lidem na to, že jsou to jejich nezcizitelná práva s jasným nárokem na tuto společnost a stát (VDLP -- Úvod, kde je vysvětleno jak toho stát může dosáhnout i pokud na to ekonomicky nemá: "Státy převzaly závazek zajistit ve spolupráci s OSN ...zachovávání LP..").
• Upozorňujme na to, že nikdo ani stát nemá právo nikomu upírat a zastírat žádné jeho LP.
• Žádejme změnu ústavy ČR a LZPS, aby do budoucna obsahovala všechna LP v jejich původní síle a znění. Nejlépe tím, že převedeme VDLP OSN (která obsahuje většinu LP v "původním znění") přímo do ústavy a do jednotlivých zákonů tak, aby LP byla právně vymahatelná (nyní je to často problém mj. pro obstrukce s tím spojené).
• Zaveďme v ČR přímo soud pro LP ke kterému by se ihned - přímo mohl kdokoli odvolat (nebo podat žalobu) bez nekonečných průtahů přes různé soudy.
• Pokud se k tomuto záměru nenajde podpora v parlamentu a senátu, tak můžeme založit politickou stranu za lidská práva (volební program složený z LP uvedených ve VDLP, výše zmíněných paktech atd...), která se přímo v parlamentu a senátu (pokud se tam dostane) LP prosazovala a protlačovala je do zákonů.
• Vyvíjejme tlak na naše zastupitele, poslance, senátory, atd., aby se o LP opravdu zasazovali.
• Jelikož zde v ČR nejsou viditelné žádné vládní ani nevládní lidsko - právní organizace (Helsinský výbor ani Amnesty International atd.), které by se soustavně zabývaly monitorováním stavu a naplňování nejen politických, ale i sociálních lidských práv, tak buď je třeba, aby se tím konečně začaly zabývat, nebo je nutné vytvořit nějakou novou organizaci, která by se tímto zabývala.

Slovníček zkratek a pojmů:

LP zkratka pro lidská práva nebo lidské právo.

VDLP Všeobecná deklarace lidských práv (dokument OSN z roku 1948).

LZPS Listina základních práv a svobod je od roku 1992 součást ústavního pořádku ČR. Zajímavé je knižní vydání s poznámkami Romana Davida: Ústava ČR a LZPS (Nakl. Olomouc 2001)

PHSKP Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech (dokument OSN z roku 1966 v ČSSR začal definitivně platit od roku 1976, v roce 1993 ho sukcesí přijala ČR.

Prameny:

dokument - Charta 77 (v elektronické a papírové podobě).

dokument OSN - Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech (v elektronické a papírové podobě).

dokument OSN - Všeobecná deklarace lidských práv (v elektronické a papírové podobě).

Roman David: Ústava České republiky a Listina základních práv a svobod (Nakl. Olomouc 2001).