1. 11. 2005
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
1. 11. 2005

O rozporuplném Klausovi a o věčných českých tématech

Václav Klaus promluvil tentokráte k 28. říjnu daleko srozumitelněji a přijatelněji, než tomu činil dříve. Život je provázen změnami, co se nemění, bývá mrtvé. Václav Klaus se nepochybně poučil ze svých dřívějších debaklů. Vedle nesporně integrujících výroků však jeho projev obsahuje i jiné názory.

A tak členové ČSSD a KSČM okamžitě zaútočili na to, co považují za sporná místa v Klausově projevu, třeba zmínky o korupci kolem Unipetrolu. Lze ovšem říci, že trám v oku bližního svého ani český president nepřehlédne, na analýzu vlastních třísek a trámů, zejména privatizace, čas ještě nedozrál. Příznaky však ukazují na změny, z podivínského sběratele doktorátů a vědeckých cen se začíná vyvíjet státník. Každopádně od něho už neočekáváme dětinské spory a trucování, jakého jsme byli svědky ve vztahu k Paroubkovi. Některé výroky, které Václav Klaus uvedl proti organizacím, které nejsou legitimovány volbami, nelze také bez dalšího akceptovat. Koncentrace moci bez možnosti kontroly veřejnosti vede k jejímu zneužívání zneužívání, tajná jednání o někom bez něho, to známe už z dob totality protektorátní i komunistické. Politikové si musí zvyknout, že musí zůstat na očích veřejnosti, že vše, co dělají, musí snést denní světlo. Volby nikdy nekončí, v politice žádná totální definitiva nesmí platit. Změní-li se poměry, musí se změnit i politika a případně i politikové.

Další, ve zmíněném projevu neobsažený problém spočívá v Klausově postoji k zahraničním Čechům. Jejich jednostranné odsouzení za to, že šli hledat lepší život do ciziny, je příliš paušální. Snad je to ve vybraných případech opravdu tak, já mám však ze styku s Čechy žijícími mimo Českou republiku spíše dojem, že důvody k opuštění tehdy silně nedemokratické republiky jsou daleko komplexnější. Nesporně by světu chyběla tvůrčí síla značné části zahraničních Čechů, kteří v mnoha oborech ukázali nadprůměrné schopnosti. Ve vlasti by tyto jejich schopnosti nikdy nedošly uplatnění, ať už z důvodů politických, nebo pro závist jejich méně schopných spoluobčanů. Ještě dnes nenajdou ti nejschopnější z naší mladé generace adekvátní uplatnění, nemají-li potřebné konexe, na rozhodujících místech sedí ještě stále zasloužilí pánové, kteří se nehodlají dobrovolně vzdát svých obroků ve prospěch nadějných nástupců. Zahraniční cesty na kongresy jsou z české strany stále ještě výsadou starší generace CSc a DrSc. Proto radím mladé generaci, intenzivně studujte jazyky a co nejdříve vyražte na vlastní pěst na zahraniční studium. V dobách internetu lze vše vykorespondovat v nejkratší době, Bůh miluje odvážné! Nečekejte, že vám někdo pomůže, když, tak spíše Češi žijící v zahraničí než lidé domácí! Tím, že se udržuje odstup od Čechů žijících v zahraničí, škodíme nikoliv jim, nýbrž sami sobě. Na příklad Poláci své úspěšné spoluobčany na Západě dovedou oslavovat, dovedou je zapojit do svého politického procesu. Brání nám v tom opravdu jenom závist?

V rozporu s morálkou je i Klausova snaha po blokování jakýchkoliv restitucí židovského majetku, Pandořina skříňka se tím docela jistě neotevřela, už proto ne, že vydávání bylo omezeno na velmi krátkou dobu a podmínky byly pro mnoho restituentů téměř nesplnitelné. Po nacistech zbylo velmi málo písemností, v archivech se nehledá dobře a zejména ne v rámci zadané lhůty, není se proto co divit, že tato restituce téměř nic nestála. I omluva neprávem perzekvovaným Němcům, kteří zůstali věrní ČSR, se u Klause setkala s obavami. Nehledě na to, že se naprosto nezpochybňují Benešovy dekrety, všechny nepravosti se děly v rozporu s nimi, záleží Klausovi snad více na jeho popularitě mezi českými voliči podléhajícími xenofobii než na morálce. Měl by si denně číst, co stojí na jeho vlajce. Pravda, i nepohodlná, musí být pro nás závazná, od ní nelze ustupovat, nelze ji dělit!

Do Masarykovy laťky Klausovi ještě hodně chybí. Nelze však zapomenout, že při volbě presidenta došlo ke zcela drastickému nedostatku kandidátů. Snad se Karel Gott neurazí, jako zpěváka si ho vážím, ale nemohu si ho představit, jak zazpívá valnému shromáždění Ave Maria! A ještě k těm Němcům: od konce tisícileté říše uplynulo 60 let. Dnešní generace v Německu naslouchají se zrovna takovým úžasem zkazkám o tom, co tehdy bylo možné, jako česká mládež, tito Němci vyrostli ve zcela jiném prostředí. Budoucí německá kancléřka studovala fyziku i v Praze, domluví se česky a za svého studijního pobytu získala velmi příznivý poměr k Čechům. Zatím, co dosavadní porýnské vládní garnitury sledovaly úzké vztahy k Francii, hodlá nová kancléřka vyvážit tuto jednostrannost užšími styky s Čechy.

Zde se nám naskytuje zcela mimořádná příležitost, překonat vše, co nás v minulosti dělilo. Takže, Václavové a Milošové, zapomeňme na vytrvalé memorování minulosti, s tím, jak nám bylo ublíženo, protistrana to hodlá brát stejně a pohleďme do budoucnosti na to, co nás spojuje! Zuřit budou sice spolky, které z té minulosti žijí, ale to je pouze generační problém, je jim už všem přes 80. Berlín a Brandenburg patřily za Přemyslovců (1310- 1437) k zemím koruny české, uzavře se tento kruh?

Samozřejmě ani Paroubek není tím, kým se na samém začátku zdál, zejména jeho sbližování s nepoučitelnými budí obavy. O KSČM lze říci, že to je strana s dvojí tváří. Česká komunistická tradice zná i intelektuální skupiny jako Osvobozené divadlo, co se dělo v Janu Werichovi za normalizace si můžeme jenom představit. Co v této straně hledá Miloslav Ransdorf? Jeho knížečka o Janu Husovi je na míle vzdálená duchu této strany, na kterou platí Ransdorfův výrok: "Revoluce mohou dostat za pravdu. Ale musí nejdřív o pravdu usilovat. U nás se zatím usiluje jen o koryta."

Nelze než s tímto Ransdorfovým výrokem hluboce souhlasit.Jaké je vniřní složení této strany, je těžké odhadnout, prozatím v ní ale mají moc stalinisté, estebáci, tajemníci a uliční důvěrníci, totalita v ní ještě přežívá. Její nedávná minulost je pokračováním inkvizice, jejím cílem byl vždy pohled do všech koutků duše svých poddaných a zničení všech, kteří by mohli stát její neomezené moci v cestě. Moderní inkvizice se jmenovala StB. Skutečná obroda a demokratizace této strany je ještě zahalena mlhami.

Evropskou politiku založil Jiří z Poděbrad, když se snažil sjednotit nesjednotitelné v odporu proti osmanské agresi. Jeden z duchovních původců moderní EU je Coudenhove-Calergi, který býval spřátelen s vedoucími politiky první republiky Česko-slovenské. ČR není pouze jedním z mnoha členů EU, Češi mají i svůj historický podíl na jejím vzniku. Proto by měli považovat za své právo, EU také vytvářet. Pokud Václav Klaus svoji kritiku svede do konstruktivního rámce, což znamená zcela konkrétní připomínky ke konkrétním problémům, lze takový postup pouze uvítat. Globální zatracování EU jako nebezpečí pro suverenitu ČR je naproti tomu pouhým "zviditelňováním", nepřinese nic pozitivního.

Z Čech vyšla reformace, základy moderní pedagogiky byly dány Janem Amosem Komenským, čeští inženýři soupeřili vždy se špičkou světové techniky, třeba Křižík, Kaplan, Heyrovský. Řehoř Mendel je zakladatelem moderní genetiky, čeští hudební skladatelé byli od dob baroka světová špička. Mnohdy je těžké určit, zda náš významný předek byl Čech nebo Němec, od Boženy Němcové po Klostermanna nebo Tyrše. Ale je to opravdu tak důležité? V poměru k velikosti národa jsou i čeští sportovci nadmíru úspěšní. Naše automobily se za pouhé desetiletí dostaly mezi první ligu. To představuje laťku, na které se budou měřit naše úspěchy v budoucnu.

Prozatím se však naše politika zabývá vnitřními spory, rozdělováním postů a peněz, aniž by se ve všem prvotně zkoumal vztah jakékoliv opatření k vedoucí linii české politiky, kterou musí být posílení prestiže a dobrého jména naší republiky ve světě. To, co dnes prožíváme, je chaos a bezvládí, zločinci bez námahy utíkají a vysmívají se nám za bukem.

                 
Obsah vydání       1. 11. 2005
1. 11. 2005 Mitrochin: Castro byl pro Sověty "příliš aktivní", KGB financovala Allendeho
1. 11. 2005 CIA: Chcete-li být dobrým špionem, čtěte noviny
1. 11. 2005 Česko, Evropa, svět Egon T. Lánský
31. 10. 2005 Prezident zdravotnictví Oldřich  Průša
1. 11. 2005 Priorita Petr  Wagner
1. 11. 2005 Martin Komárek: I nejostřejší názor lze vyjádřit důstojně
1. 11. 2005 Volby 2006: nejasná zahraniční politika ČR -- příkladem je Írán Michal  Rusek
1. 11. 2005 Noc v lese Jaroslav  Kvapil
4. 11. 2005
1. 11. 2005 Sazebník pokut policejního prezidenta a zákonodárná činnost Stanislav  Huml
1. 11. 2005 O rozporuplném Klausovi a o věčných českých tématech Miroslav Václav Steiner
2. 11. 2005 Zahraniční politika SRN Miroslav  Polreich
1. 11. 2005 Joschka Fischer popáté ženatý, tentokrát s dcerou íránského disidenta Josef  Brož
1. 11. 2005 Milý strýčku Jiří  Dolejší
1. 11. 2005 UNHCR vyhlašuje VIII. ročník novinářské soutěže Příběh uprchlíka
1. 11. 2005 Charta 77 a dnešek, aneb lidská práva tehdy a nyní Jaroslav  Jirušek
1. 11. 2005 Kyberprostor/Cyberspace 2005 Jan  Sýkora
31. 10. 2005 Přichází vláda šedin
31. 10. 2005 Průměrná délka života směřuje ke stovce
31. 10. 2005 Cesta do města neboli staré dobré klišé Alex  Koenigsmark
31. 10. 2005 "Call centres" v Indii jsou "novodobým otroctvím"
31. 10. 2005 Neschválí-li vás Komise, neexistujete Boris  Cvek
31. 10. 2005 Miloš Zeman: Byl bych pro zavedení agentů provokatérů Jan  Mech
22. 11. 2003 Adresy redakce
8. 10. 2005 Hospodaření OSBL za září 2005