Angela Merkelová je kromě toho sama o sobě velmi dobrou zprávou pro Německo. Je praktická, přímá a rozumná. Jde ji o svobodu. Zdá se, že rozumí, co německé hospodářství potřebuje, daleko více než její křesťanskodemokratický předchůdce Helmut Kohl. Zároveň to není žádná thatcherová. Nelze si ani představit, že by Merkelová tvrdila, tak jako Thatcherová, že "společnost neexistuje".

Merkelová mluví plynně rusky, a tak nebude mít trapnou Schröderovu slabost pro polodiktátorskou vládu Vladimíra Putina. Zajímá se o spolupráci s NATO, mluví víceméně slušně anglicky a jistě dokáže napravit poškozené vztahy Německa s USA.

Merkelová vyrostla v krajině a v prostředí, které znám dobře, píše Ash, pobýval ve východním Německu jako student. Je to spartánský, intenzivní svět východoněmeckého protestantského kléru z malých měst a vesnic v Uckermarku, severovýchodně od Berlína.

Charakteristickými rysy tohoto světa je protestantská pracovní etika, obrovská vážnost a luteránský způsob naprosté přímosti a otevřenosti při vyjadřování.

Merkelová nebyla v NDR žádnou disidentkou. Na rozdíl od většiny dětí jiných protestantských duchovních byla členkou východoněmeckého komsomolu FDJ. Byla dokonce místní funkcionářkou této organizace, když byla postgraduantkou na východoněmecké Akademii věd. Nicméně má osobní vlastnosti, které jsou velmi podobné vlastnostem bývalých disidentů ve střední Evropě. V Evropské unii, která je nyní směsicí bývalého Západu a bývalého Východu, je dobré mít čelného politika, který v sobě sám vlastně zosobňuje sloučení obou částí Evropy.

Otázkou je: čeho může Merkelová dosáhnout? Německá ústava poskytuje kancléři podstatné pravomoci. Kancléř určuje hlavní politickou linii a praxi a všichni němečtí pováleční kancléři tyto pravomoci využívali. Avšak německá ústava a také federální politický systém německého kancléře silně omezuje. Je ironické, že systém, který byl vytvořen tak, aby nevznikl nový Adolf Hitler, nyní znemožňuje provedení potřebných reforem.

Horní komora německého parlamentu, Bundesrat, která se skládá ze zástupců federálních států, může omezit a dokonce blokovat vládní iniciativy. V důsledku poměrného volebního systému má Německo vždycky koaliční vlády, což znamená více kompromisů.

Před patnácti lety, když došlo k sjednocení Německa, poznamenal jeden inteligentní pozorovatel, že velkou zkouškou německého státního zřízení bude, zda jeho tradice "změn prostřednictvím konsensu" dokáže přinést dostatečné množství změn. Nynější volby přinesly odpověď: bude více konsensu a méně změn. A mnoho pozorovatelů má pocit, že to je odpověď, s kterou jsou němečtí voliči nejspokojenější, i když pro ni nikdo vlastně nehlasoval.

Optimisté poukazují na schopnost Německa se změnit, zejména v podnikatelské sféře a mezi mladými lidmi. Je pravda, že se člověk setkává s mnoha velmi zajímavými, vysoce vzdělanými mladými Němci, kteří dokáží zformulovat, plynnou angličtinou nebo francouzštinou, co jejich země musí udělat. Potíž však je, že se s nimi setkáte spíše v Oxfordu (kde je množství vynikajících německých studentů), v Harvardu, v Paříži či v Tokiu než v Heidelbergu, v Mnichově či v Berlíně.

Dnešní - autenticky svobodná - německá mládež využila šancí, které jim nabízí integrovaná Evropa a globalizovaný svět - a hlasovala nohama. Nejintelitegentnější mladí Němci si většinou dělají svou kariéru mimo Německo. Do té doby, než se něco změní.

Co se týče německých podniků, velké německé firmy už za posledních deset let provedly podstatné změny. Agresivně se internacionalizují. Zasedání správních rad mnohých z nich se koná v angličtině. Jsou štíhlejší, agresivnější, jsou víc fit. Vyvážejí tak efektivně, jak to americké či britské firmy vůbec nedovedou. Avšak daří se jim to především proto, že zrušily pracovní příležitosti v Německu a otevřely nové proovzy v České republice, v Polsku, v Indii a v Číně. To více než 5 milionům německých nezaměstnaných zrovna nepomohlo.

Trh sám ke změnám v Německu nepovede. Je zapotřebí změnit pracovní právo, daně, sociální podporu a takové věci. To by byývali provedli volnotržní Svobodní demokraté a sociální demokraté tyto reformy nyní zpomalí. A to v době, kdy Německo čelí agresivní, dvojí konkurenci: regionálně od nízce zdaňovaných středoevropských ekonomik s nízkými platy a globálně z Asie.

Podrobnosti v angličtině ZDE