Úřední oznámení je první etapou procedury pro porušení práva, která by mohla skončit až u Evropského soudního dvora, popřípadě uložením pokuty. Zmíněná směrnice z roku 2001 by měla být plně aplikovatelná do konce tohoto roku; zatím poslední směrnice z roku 2004 o vymáhání práv duševního vlastnictví by měla být transponována do českého právního řádu 29. dubna 2006. Tehdejší mluvčí ministerstva kultury Kateřina Besserová v reakci na zveřejnění úředního oznámení pro ČTK uvedla, že problémy, na které Komise poukazuje, by měla odstranit právě novela autorského zákona, která se nyní dostala do parlamentu. Aby se mohlo na hrozby z Evropské komise rychle reagovat, stal se návrh novely dokonce součástí seznamu 40 návrhů zákonů a novel, které si vláda zařadila mezi prioritní úkoly do konce roku.

Právní předpisy v oblasti duševního vlastnictví, autorských práv a patentů ale vznikají nebo se proměňují na půdě Evropské unie tak rychle, že i při stávající, na české poměry mimořádné rychlosti legislativní reakce lze tento vývoj jen těžko dohánět. Otázkou však je, zda vývoj v této oblasti jde vždy správným směrem, a také to, do jaké míry jej zástupci České republiky ovlivňují v našem zájmu.

V téže době, kdy Evropská komise odesílala káravý dopis České republice, zveřejnila zároveň i návrh nové Směrnice a rámcové dohody, která by se měla týkat změn v trestních řádech jednotlivých zemí, které by zlepšovaly ochranu práva na intelektuální vlastnictví. Jak prohlásil místopředseda Evropské komise a evropský komisař pro spravedlnost, svobodu a bezpečnost Franco Frattini, "nová opatření, která Komise navrhuje, mají v Evropě vytvořit trestněprávní platformu v boji proti padělání a pirátství". Podobný krok je podle jeho vyjádření potřeba, protože pomůže nalézt zbraň proti aktivitám, které "podlamují naše společné snahy o vymýcení fenoménu, jenž ohrožuje naše hospodářství".

To, co návrh nové směrnice obsahuje, však některé pozorovatele zarazilo a jiné přímo vyděsilo. Až dosud bylo rozsáhlé nebo organizované porušování autorských práv či práv ochranných známek trestným činem ve většině evropských zemí. Naopak porušování patentových práv je většinou záležitostí občanského nebo obchodního soudního sporu. Nově navrhovaná legislativa by však nutila členské země EU, aby zavedly jako trestný čin nejen porušení patentových práv, ale dokonce i podněcování k takovému činu. Jak uvedl v reakci jeden z odpůrců nového návrhu Ross Anderson, předseda britské organizace Foundation for Information Policy Research (FIPR): "Kdybych poradil indické ekonomce, že by pro její zemi bylo možná lepší, uvážit porušení práv amerických společností na patentované léky proti AIDS, mohl bych se dostat do problémů."

Již stávající platná směrnice o vymáhání práv duševního vlastnictví, která byla vypracována jako rozvinutí Dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPS), byla předmětem ostrých dohadů. Kritizovaly ji zejména organizace prosazující větší svobodu v oblasti takzvaných digitálních práv a výsledkem vzrušených diskusí v Evropském parlamentu bylo, že některé z nejtvrdších návrhů -- například na stíhání jednotlivců, kteří sdílejí soubory na svých počítačích -- byly ze směrnice vypuštěny.

V návrhu nové směrnice se však vracejí s plnou silou. V textu se říká doslova: "Členské státy mají zaručit, že bude se všemi záměrnými porušeními práva na intelektuální vlastnictví na komerční úrovni, včetně pokusu o porušení, pomoci při porušování, navádění či podněcování, zacházeno jako s trestným činem." (článek 3, com(2005)276) Členské státy musejí zajistit potrestání pachatelů takových trestných činů, přičemž trestem pro činy, "které zahrnují zločinné spiknutí nebo ohrožují veřejné zdraví či bezpečnost", mají být čtyři roky vězení. Za podobné trestné činy má být také uložena pokuta nejméně 100 000 a maximálně 300 000 eur. Návrh však členským státům umožňuje i tvrdší postup.

Znění článku by mohlo svádět k myšlence, že její prosazení znamená prostě úspěch velkých, především nadnárodních firem, kterým se při lobbování podařilo potlačit zájmy malých firem, firem třetího světa a uživatelů. Věc však není tak jednoduchá.

Jak upozorňuje například čtrnáctideník pro takzvaná digitální práva Edri-gram, který vychází na internetu: "Podobně jako její předchůdkyně, i tato směrnice průmysl rozděluje. Zatímco ji podporuje hudební průmysl, velkoobchodní značky, výrobci léků a aut, proti jsou zástupci telekomunikačního průmyslu, supermarkety a výrobci generických léků. Většina skupin za občanská práva, od knihovníků až po hnutí freeware je také proti. Počítačový průmysl je rozdělený -- Microsoft je pro, zatímco Sun je proti." List také upozorňuje na paradoxní jev, totiž že například Microsoft na jedné straně má zájem na co nejtvrdším postihu porušování práv na duševní vlastnictví v Evropě, v USA naopak lobbuje za to, aby byly sníženy tresty za porušování patentových práv.

Jak uvádí Ross Anderson v prohlášení organizace FIPR, kriminalizace porušování patentových práv prosazovaná v návrhu nové směrnice "umožní stíhání výrobců software pro sdílení souborů a možná i stíhání předních firem, které prosazují slogany jako 'Rip, mix and burn' (heslo kampaně, jak si sestavit a vypálit vlastní hudební CD, propagovala například firma Apple -- pozn. aut.), ohrožen může být také rozvoj takzvaného open source softwaru a výroba generických léků."

Podle tvrzení odpůrců nové směrnice by se jejím zavedením dosáhlo přesného opaku toho, co údajně sleduje. Poškodila by obchodní soutěž a pro spotřebitele by znamenala vyšší ceny. Nejzávažnější důsledky by mohla mít právě v oblasti výroby léků, kde by vedla k jejich zdražení a tím možná i k "ohro­žení veřejného zdraví", proti němuž má údajně bojovat. Mohla by znamenat i zave­dení cenzury, především na internetu. Poskytovatelé internetového připojení i telefonní operátoři by museli nastavit své filtry jiným způsobem. Podobně jako dnes někteří z nich filtrují dětskou pornografii, museli by do budoucna filtrovat informace, u nichž by mohli být obviněni z toho, že šíří či podněcují porušování patentových práv. Uživatelé internetu by se dostali pod ještě větší dohled. Do velkého rizika obvinění z podobných trestných činů by se do budoucna mohli dostat především knihovníci, protože v této oblasti jsou pravidla ochrany autorských práv velmi složitá a v některých případech se nedají jednoznačně interpretovat. Pokud by se knihovníci řídili pravidly příliš obezřetně, mohlo by to vést k závažnému omezení knihovních služeb.

Právě v této době se tedy souběžně s novelou českého autorského zákona rozhoduje i o budoucnosti evropské směrnice, která se v případě přijetí stane pro Českou republiku závazná. Bude zajímavé sledovat, čí názory a zájmy se v ní nakonec prosadí. Snad bude ty české také někdo zastupovat.