29. 6. 2005
Obchodní marže a ziskJestli je všechno jinak, jak vytýká autor, který se podepisuje Jan Bláha (jeho pseudonymní příspěvky byly publikovány nedopatřením, nevěděli jsme, že se autor odmítá identifikovat. Běžnou politikou Britských listů je nevydávat anonymy, od všech autorů článků požadujeme, aby se redakci identifikovali a zveřejnili svůj stručný životopis. Prosíme, aby to autoři respektovali, pozn. red.) , publicistovi Janu Vítovi v nedávné debatě o slevách v supermarketech, tak to stejně platí také pro jeho text o této věci. V prvé řadě marže obchodníka není zisk. A to ani pro takového, který nemá ani zaměstnance, ani sklady, ani dopravu. Marže je zjednodušeně pouze rozdíl v cenách nákupu a prodeje, buď každého jednotlivého zboží, nebo celkové sumy za určité období. |
Zisk je pak, opět zjednodušeně, ona marže, snížená o vlastní náklady, vlastní spotřebu, ztráty všeho druhu včetně zkaženého zboží atd. Zisk je však především také schopnost obchodní manipulace všeho druhu. Například uměním prodat podřadnější zboží za ceny zboží alespoň střední kvality a to nemluvím o podvodech se značkami kvality. Je to také schopnost nakoupit prvotřídní zboží za nižší ceny například odkoupením celé produkce, v čemž vynikali jednu dobu trhovci v Polsku. Do zisku supermarketů je na jedné straně třeba započíst jejich schopnost diktovat ceny dodavatelům a na druhé pak diktovat mzdy prodavačkám a dalším zaměstnancům. Zisk je tedy celkovou mírou "obchodnického umu" a ten nemusí být vždycky košer. Jestli totiž má určitý druh obchodního podnikání šanci pořádat docela pravidelně slevy při prodeji celého svého zbožního sortimentu, pak takové podnikání zákonitě budí u spotřebitelů otázky. A to především proto, že ani v tržních ekonomikách neexistovala taková praxe vždy. Sezónní výprodeje kdysi neexistovaly vůbec. Později je začaly praktikovat až obchodní domy, v nichž se dalo koupit vše "od lokomotivy po jehlu", takže se dalo tvrdit, že sleva určitého zboží byla umožněna cenami ostatního. Za všech okolností ovšem platí, že velká sleva není ničím jiným, než dokladem o tom, že původně nasazená cena byla vůči spotřebitelům přinejmenším neslušná. Puntík. Každá diskuse kolem, je pak jenom pouhou obhajobou obchodnických schopností všeho druhu, o nichž si pak spotřebitel může myslet své. A slušný obchodník mu to nemůže mít ani za zlé. Mně osobně ale na slevách v supermarketech irituje ještě jiný problém. Dal by se nazvat celospolečenskou kalkulací. Je opravdu pro společnost méně nákladné, že každá rodina musí autem jet na okraj města k nákupu, dneska pomalu stále více i k takovému, který ještě nedávno pořídila kousek od svého bydliště? Těch zbytečně utracených pohonných hmot, nákladů na provoz vlastního auta, ale i nákladů na stavbu obrovských prodejních hal,... opravdu se to našemu společenství jako celku rentuje? Našel už někdo odvahu pokusit se to spočítat? Nejde opět jenom o zisk některých na úkor většiny? Co na to, páni makroekonomové? |