30. 6. 2005
Je libo velký stres, nebo malý důchod?V článku Důchodová reforma nutně vyvolá reformu podnikových areálů" jsem se zamýšlel nad tím, jak po důchodové reformě bude potřebné se věnovat tzv. remodellingu podnikových prostor. To muselo jistě poněkud zneklidnit permanentní reformátory, davoské turisty a reformám nakloněné občany, byť někdy poněkud osočované z flagelantství. Avšak díky teletextu ČT1, ČTK a hlavně díky výsledkům bádání amerických vědců si může i české seskupení zmíněných osob oddechnout. Američtí vědci z podnětu amerických firem zjistili, že lidé odcházející do důchodu v 65 letech mnohdy umírají po dvou třech letech. Oproti tomu ti, kteří odejdou v 55, se dožívají až 80 let. |
Vysvětluje se to stresem, kterému jsou starší pracovníci vystaveni, mají-li udržet tempo s mladšími zaměstnanci. Podrobnosti ZDE Ještě před pár desetiletími mohl tvrdit profesor Parkinson (humorista a ekonom, nikoliv objevitel choroby), že šťastný zaměstnanec, který získal místo na inzerát typu: hledá se uchazeč ochotný strávit 10 let mimo civilizaci v Pekelné díře mezi aligátory ...by měl počítat s tím, že na důchod je sice pamatováno, ale nikdy zatím nebyl vyplácen. Ekonomický pokrok a globalizace nyní prakticky umožňují takřka všeobecnou dostupnost nedostupnosti důchodů. Stačí jen se snažit na téměř jakémkoliv pracovním místě setrvat do důchodového věku. V Právu 29. 6. (str. 14, Podmínkou reformy pozdější odchod do penze) šéf expertního pro reformu důchodového systému na otázku ,zda lidé kolem sedmdesátky budou schopni podávat potřebný pracovní výkon, odpovídá: Je skoro nemožné očima dnešních šedesátníků nebo sedmdesátníků hodnotit, jak se může nebo nemusí cítit šedesátník nebo sedmdesátník za padesát let. Čili asi to jediné co lze z pohledu dnešních reformátorů říci, je to, že odchod do důchodu je potřeba zvyšovat i těch padesát let. |