Z výšin hledící rozumbradové vymýšlejí nemyslitelné, huby si nevyplachují, neštítí se obhajovat lež a ke všemu jsou přesvědčeni, že mohou druhé mistrovat. Rádi se staví do role obhájců práva, to do chvíle, než na ně dolehnou špatné dny a musejí hrát ony známé dětské hry na babu,na schovku, na lúpy a čéti.

Veřejně a za peníze nás poplatníků plijí politikové na pravdu, morálku, čest, spravedlnost, nezdržují se zbytečnými úvahami. Přicházejí s koncepcemi zastaralými a nevyhovujícími, kočkují se v lavicích státních před očima nás pěstounů slušně je krmících a poskytujících jim chovatelsky potřebnou volnost -- jen se podívejte, jaké máme pěstitelské výsledky, kolik fešáků a fešand klafá mlýnkem pod zdviženým nosem. Semelou páté přes deváté, jak říkal hospodský nádeník po osmém: tihle neandrtálci nedají hubám nažrat zadarmo!

Leckterému troubelovi stačí bučet, zírat, umět se podepsat -- kariéra ho nemine. Pár zpozdilých osvíceneckých hrdinů se probudilo, ale zlí jazykové tvrdí -- bývalí přisluhovači, páprdové, zbabělci, neumětelové a bagristé slávy a peněz, k čemu se motají pramene naši čisté bystré řeky?!

Lezeme v křápech na candrbály a čučíme: ano, chtějí nás zahnat do jejich Šťastného života. Osobnosti se choulí v prachu, tanec hrdinů v rytmech polek a valčíků připomíná mukly po vydatném čaji - magoráků. Tanči, bav se a věř v budoucnost sladkého živobytí bez hranic odpovědnosti za záležitosti následující.

Hranice člověka jsou konečné. Mezidobí od zrodu ke smrti, ale bez hranic. Než zemřít v koutě, lépe odejít někam do pole či do lesa, vydechnout svobodně, říkával mi kamarád. Nepovedlo se, odešel ze špitálního lůžka v kyslíkovém stanu. Intelektuál by měl mít vlastní myšlenky, ale nejsou zbytečné pro splašené stádo?! Zmatená víra rodí falešné přesvědčení o jednoduše fungujících pravdách.

Nastolte režim tuhého podpírání a zjeví se vám skupina lidí schopných špatností v zájmu udržení si společenské pozice. Tihle vykukové kolem sebe dokáží tvořit módní mlhovinu používanou běžně v denním shonu i v okamžicích zpovědní hodiny. Tváří se výjimečně a připraveně posloužit k následování. Jenže, chtělo by se povědět: Že vás huba nebolí, žrali jste, mlaskali, pracovali a najednou chcete chlebodárce rušit -- že by špatné svědomí, čerti oškliví?!

V pouštní karavaně vidíme harcovníky poraženého režimu, jejich potomky vyrostlé u stranických struků a tudíž revolučně zdatných i náležitě vykrmených: hurá na Čínu! Ano, ale pantíček zapomněl položit zbojníkovi otázku: kde vezmeme tak velký cintorín?

Někdo zapošívá, druhý do kalhot všívá klíny. Politik nápadně připomínající nechvalně známého Ernesta Röhma s Opičí horou sebevědomí a úsměvem blaženého lidojeda má kalhoty v cenové relaci cirkusového stanu. Rozdává rozumy polohladovým, sekýruje, rozhoduje; zařaď se, bratře, podepiš, schvaluj pochybnou partajní genialitu.

Třídní zkaženost vyprchá možná koncem tisíciletí. Pokud se země nedostane do křížku s poletavými vesmírnými šutry. Stranické záhumenky se tenčí, každý chce žrát i mlaskat, a tak chcípni, bratře! Pro všechny nikdy nebylo, není a nebude, snaž se, aby bylo dost pro tebe! Život nemá ostré hranice, je mu putna, kdo uvízne v kronikách a naopak zapomenut jednou provždycky -- jak by to popřál Joža Mrázek Hořický. Sekýrování neustává, mezi luzou a špičkou se nebezpečně ztenčila vzdálenost.

Agitace v sobě vždy nese zárodky křečí a pozdějších laxírek. Psát se dá prý jen o tom, co se nebude opakovat. Statečného nehledej mezi hloupými politiky. Nevěřím. Všechno není rozděleno jednou provždy, jak známe z historie. Hospodský nádeník před odchodem domů řekl: politická pakáž si z nás utahuje! Hrajou nám tyjátr, pěkně nacpaný, spokojený, vyhajaný, mozky čistý a nepoužitý, připravený k transplantacím. Ke všemu nás učí lhát...nelži ale, člověče, když se chceš mít fajnově. Panebože, to je situace! A nezapomněl vzpomenout bájného lháře básníka, sedajícího zřídka u stolu, protože prozřel a chtěl se zachovat čtenářstvu do dalšího století. Ten prý ochořel ze samých podrazů na lidi, simulant. Jenže, v hospodě se toho navykládá! Existují prý obušky domácí výroby i zahraniční. Používají se v okamžiku ohrožení moci, nastane pravdivé kádrování v zájmu budoucnosti. Privilegovaná vrstva bez šlechtického původu vypadá navenek, jako banda opilých řezníků po zabijačce, ale tváří se honosně. Pitomost nekape, nepáchne, epoxidové lepidlo je ve srovnání s touto znakovou skutečností nefungující marmeládou. K čemu se ostýchat před vyprahlými masami s minimálním zájmem o věci obecné?! Bezohlednost je obor k závisti. Studium bezplatné, přednášejících dostatek, posluchačů kvalitní horda.

My chceme také jednou plout kupředu, proboha, ke vzdálenému majáku Pohoda, do ráje sociální stability, slušnosti, pokory, úcty, morálky, lásky, ale to vy neumíte zařídit, takže odejděte, děkujeme za patnáctiletou snahu. Na cestu pár lidových písniček a věnce ze slámy.