17. 3. 2005
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
17. 3. 2005

Podporujme nové, zajímavé, neznámé lidi

John Lennon: Nevěř nikomu přes třicet

Většina lidí časem, jak stárne, postupně mění svoji hodnotovou orientaci. Bohužel se domnívám, že často spíše k horšímu. Jistě, mladí lidé mají někdy naivní názory a stane se, že skutečně nevnímají správně souvislosti, ale proti tomu zase staří lidé až příliš přesně vědí "jak se svět točí". A také tuto zkušenost často využívají ve svůj osobní prospěch -- stejně jako mohou ve svůj prospěch využívat stále rostoucí množství svých známých. Položíme-li tedy na jednu stranu pomyslných vah entuziasmus mládí spolu s obvykle menší životní zkušeností a na druhou stranu životní zkušenost spolu s pragmatismem (nebo se snad člověk ke stáru nemusí stát pragmatičtějším?), určitě volím entuziasmus mládí, volím postoj Johna Lennona a nikoliv soukromý zájem Václava Klause, zakladatele strany mrtvých sponzorů.

Měl John Lennon pravdu?

Tak především -- jistě existuje řada zkorumpovaných lidí, kterým je třeba 22 nebo 25 let, samozřejmě tedy nejde právě a přesně o magickou hranici 30 let. Je však dobré pochopit, že existují snad až přímo "mechanické" věkové souvislosti. Musí být přece rozdíl mezi mladým člověkem, který obvykle studuje a většinu času tráví (bez výkonné odpovědnosti a bez možnosti cokoliv ovlivňovat!) mezi svými vrstevníky, kteří odmítají "dospělácký Matrix", a člověkem, kterému je svěřena určitá moc. Myslím, že je zákonité, že mladí lidé se snaží mít ideální vědomí a svědomí, a protože ještě obvykle nemají výkonnou moc, neexistují ani příčiny, aby hráli malou či velkou domů. Tuto hru objeví až později, kdy budou opakovaně zjišťovat (jako tisíce a miliony našich spoluobčanů), že krásné ideály jsou sice super, ale nájem jimi nezaplatíš...

O podstatě komunismu a podobných ideologií

Pro mě osobně termín komunismus dnes neznamená ani tak gulagy či povinnou víru v materialismus, ba dokonce ani výjezdní doložky. To nejhorší, co reálný komunismus lidem provedl, je krádež ideálů a totální zasvinění důležité dobré cesty společ(e)n(sk)ého vývoje -- kterou zcela jistě je spolupráce, kooperace, sociálně citlivá politika a především skutečná úcta k člověku a všemu živému (ekologie, Kjótské protokoly...) Slovo soudruh (všimli jste si, že existuje i v knize Lovci mamutů a že i "Kopčem" byl soudruh?), krásné staré slovo, druh, soudruh, bylo popliváno spojením s hektolitry krve -- protože opilá parta mocných využila důvěry prosťáčků pro ukojení svého ega, pro naplnění svých mocenských fantasmagorií...

To nejhorší, co nám komunismus -- zdá se, že trvale -- udělal, je, že jsme ztratili schopnost rozpoznat umnou rétoriku od skutečnosti, která se za ní skrývá. Politici už dávno pochopili, že jde především o slova, o schopnost přesvědčit davy, které potom jako poslušné ovce vhodí do urny správný lístek. A tedy nejde ani tak o schopnost nějaké ideály realizovat, jako o nich dovedně mluvit, získat voliče, mít moc, vládnout, vždyť přece jsem to já, JÁ, kdo je schopen vést zemi tím správným směrem... Ó, jaká nebetyčná troufalost. A hlavně se musí politik stále usmívat, vždyť je to tak krásné a zábavné dělat politiku (Blair, Gross, Škromach...).

Lidé, kteří využívali výhod minulého režimu, dnes volají: Pozor na komunisty! a podepisují petice. Zpěvákovi Pavlu Bobkovi bych jeho dnešní postoj spíše uvěřil, pokud by již za minulého režimu byl schopen za něj alespoň prst obětovat. O jeho dřívějším odporu proti komunismu nic nevím (srovnej: Kryl, Třešňák, Hutka...) a tak mi nezbývá, než připomenout (zejména mladší méně zkušené generaci), že i on byl onou proslulou Havlovou hlávkou zelí v komunistické výloze, i on svým zpěvem vytvářel legitimitu režimu, proti kterému se dnes staví... Což se samozřejmě netýká pouze něj, jistě velká řada signatářů petice lidí -- aby neztratila výhodné zaměstnání nenašla před Listopadem odvahu se jakkoliv angažovat. -- Stejně jako kdysi, i dnes média budou umocňovat význam politických nul...

Odstoupit by neměl pouze premiér Gross, ale samozřejmě i Václav Klaus

Chceme-li, aby kvůli svému pochybení odstoupil Stanislav Gross, a pokud např. zkoumáme majetek poslance za ODS Tlustého a dalších, zcela jistě je na místě připomenout mrtvé sponzory ODS. Už jsme na ně zapomněli? A kdo byl za tento nebetyčný výsměch daňovým poplatníkům potrestán? Nezapomínejme, že Václav Klaus pracoval v 70. letech a ještě i na počátku let 80. minulého století přímo v centrální bance ČR -- ČSNB -- a přestože snad ani nebyl v KSČ, zcela jistě nepatřil k těm odpůrcům režimu, kteří byli pro změnu a společnou budoucnost ochotni i něco obětovat.

Tušíte jakou práci za 20 let působení v parlamentu odvedl Michal Kraus?

"...Michal Kraus je skutečným mistrem v disciplíně přežít. V roce 1986 nastoupil do České národní rady jako přesvědčený komunista s cílem změnit Svět -- tak to ostatně hlásá leninismus. V roce 1990 se tam opět kvalifikoval za KSČ a pokoušel se vstoupit do Horákovy ČSSD, leč neúspěšně. Kraus si proto založil obskurní Demokratickou stranu práce, ve které se sešel například s Miroslavem Šloufem. V roce 1992 už kandidoval za moravisty ve Východočeském kraji, čímž projevil neuvěřitelnou názorovou a stranickou obratnost. Netrvalo dlouho a chytrý Kraus vstoupil v roce 1993 do ČSSD a utekl tak z hrobníkovy lopaty zkrachovalých moravistů. V honbě za poslaneckým mandátem se neváhal stěhovat. A tak zatímco v roce 1996 a 1998 kandidoval za Východočeský kraj, v roce 2002 se raději přestěhoval na Liberecko..." (citováno z http://www.fragmenty.cz/j0431.htm ).

Nyní je to tedy již 20 let, co daňoví poplatníci platí mzdu "za práci" poslanci M. Krausovi, dnes již váženému předsedovi poslaneckého klubu ČSSD. Náklady na jeho mzdu lze za dobu jeho mandátů odhadnout přibližně na 15 až 20 milionů korun, možná víc. Kde je vidět práce tohoto poslance? Znáte nějaké jeho ideály, za které vytrvale bojuje? -- Omlouvám se, asi špatně sleduji zprávy, ale žádnou významnou myšlenku poslance Krause neznám...

"Mezi desítkou nejčastěji vystupujících osobností se nově objevil v uvedeném týdnu zvolený předseda poslaneckého klubu ČSSD Michal Kraus." (viz zde: http://www.mediainfo.cz/analyza-tv-vysilani/453.html ).

To nejhorší, čeho jsme svědky

Otupělost, skepse, deziluze. Smířenost se současným stavem, kdy jevy, které vidíme okolo sebe, považujeme za běžné, normální, standardní. Pokud někdo fandí sociální demokracii -- bude tedy říkat, že problém Stanislava Grosse je malý a bude naopak upozorňovat na domy poslance Kalouska nebo Tlustého... Takto krátkozrace?! Je už načase, aby nikoliv zástupce JEDNÉ strany, ale VŠICHNI, kdo toto korupční nastavení české politiky vytvářejí, podporují nebo pouze umožňují, odešli a nahradila je generace nových tváří. Ale tuto věc musejí pochopit novináři a o nové nezkorumpované politiky se více zajímat. -- Ale koho by v médiích zajímal rozhovor s předsedou nějaké malé strany -- vždyť by to nikdo nečetl, že...

Nikdy se nic nestane

Měla ODS za předsednictví Václava Klause falešné sponzory? No a co! Nic. Zapomeňte -- vždyť to je přece v ČR normální! - Ani si to už neuvědomujeme. Nechali politici přes četná upozornění v zákonech vědomé díry, aby se na topných olejích mohli napakovat jejich svěřenci? No a co! Vždyť už je to tak dávno... Politici, kteří by se měli s obavami budit uprostřed noci, zda za peníze, kterými je i často velmi chudí lidé skrze své daně živí, udělali opravdu vše, co mohli, se nám dnes smějí do očí z nejvyšších míst. Koho zajímá, že politiky si občané platí ze svého? A kde stále politici berou nebetyčnou drzost před tvářemi milionů TVRDIT, že věci se mají dělat právě takto a takto? Jak dlouho ještě budeme ztrácet obrovské hodnoty tak zbytečným (!) sledováním politiků, které nikam nevede?

Vinu mají i někteří novináři -- sledují své finanční zájmy v prvé řadě

Je zvláštní, jak málo chápeme souvislosti. Nejcennější cenností je čas. Život, který nám byl neznámo kým a neznámo proč přidělen, je čas, který máme k dispozici. Politici nabývají na síle a na vlivu a na moci zcela určitým mechanismem-- a tím je naše pozornost, je to čas, který něčemu nebo někomu věnujeme. Pokud by v TV nebyl v každém třetím pořadu Grebeníček, zcela jistě by jeho strana měla nižší popularitu. Tedy moc politiků nepadá z nebe, padá skrze mechanismus médií, který -- jakmile politik svolá tiskovku -- vše, co řekne, zesílí do světa. A pro novináře je ekonomicky výhodnější, když udělá rozhovor s Grebeníčkem, než když jej udělá s méně známým, byť moudrým, přemýšlivým a skutečně podnětným člověkem (Kohákem, Štampachem, Vodrážkou, Škabrahou...).

Prosba

Vážení kolegové novináři, lidé z televizí, rozhlasů či rádií i tisku, hledejme podnětné názory a jejich nositele (nové osobnosti), zesilujme svou pozorností především jejich práci, nejen, že si to zaslouží, ale opravdu se to vyplatí -- i našim dětem. Hledejme hodnotné myšlenky, které pomohou řešit např. populační a důchodovou krizi, sledujme témata a témata podrobně diskutujme a řešme. Sledováním politiků, jejichž cílem je často pouze osobní pobyt v politice (poslanec M. Kraus), ztrácíme to nejcennější, co ještě máme, čas. Neztrácejme svou energii, nevěnujme již více svou pozornost lidem, za kterými není vidět poctivá snaha a vytrvalá práce, kteří často namají žádné tvůrčí ideje. Vždyť, až budou volby, zase budou zvoleni komunisté -- i proto, že se o nich stále dokola mluví a píše a především jsou stále zvanými hosty nedělních TV diskusí. Nelze přece pravdivě odsuzovat komunismus, když budeme vždy nadřazovat osobní ekonomickou mikrovýhodu nad zájmy celé společnosti. Komunismus byl jedním z mnoha režimů, kdy jedinec nezvládl svou odpovědnost a hájil především své osobní zájmy. Zkusme být všichni disidenty moderní doby a podporujme i dosud neznámé tváře, přestože to (jistě pouze zpočátku) může znamenat možné riziko či ztrátu zajímavého novinářského místa. Prosím, prosím...

                 
Obsah vydání       17. 3. 2005
17. 3. 2005 Případ Petra Partyka je svým způsobem pro české soudnictví typický Aleš  Uhlíř
17. 3. 2005 Česko vydražilo latinský překlad Dalimila
17. 3. 2005 Kalousek rezignoval na vedení rozpočtového výboru Sněmovny Irena  Ryšánková
17. 3. 2005 Favely kontra Castrova Kuba Fabiano  Golgo
17. 3. 2005 Výzva intelektuálů na podporu Kuby
17. 3. 2005 Odmítáme spojování našich zájmů se zájmy Jakuba Patočky
17. 3. 2005 Chytrolín se doma nespálí Václav  Dušek
17. 3. 2005 Michael  Marčák
17. 3. 2005 Bushova vláda: Vládní úřady smějí šířit neoznačené PR video
17. 3. 2005 Jak Němci okupovali Prahu
17. 3. 2005 Slova, jak jim rozumí Ondřej Slačálek Ivan  Brezina
17. 3. 2005 Budeme pomlouvat policii, Nejvyšší soud a prezidenta
17. 3. 2005 Iráčtí veteráni proti válce
17. 3. 2005 Zpravodajství iráckého odboje za dny 1. - 5. března 2005
17. 3. 2005 John Lennon: Nevěř nikomu přes třicet Michal  Rusek
17. 3. 2005 Stalingrad během blokády II.
17. 3. 2005 Krize demokracie na pozadí Grossovy aféry Milan  Valach
16. 3. 2005 Paul Wolfowitz nominován šéfem Světové banky
17. 3. 2005 Michael  Marčák
17. 3. 2005 Dura lex, sed lex Jaroslav  Štemberk
17. 3. 2005 Evropská identita není tímtéž, čím byl narychlo vytvořený čechoslovakismus
16. 3. 2005 Bude prezidentův poradce schvalovat otroctví? Bohumil  Kartous
17. 3. 2005 Legální vnitrostranická čistka?
17. 3. 2005 Michael  Marčák
16. 3. 2005 Nejdůležitější materiály pro jednání XXXII. sjezdu ČSSD
16. 3. 2005 Ipse dixit: Prokubánský omyl Fabiano  Golgo
16. 3. 2005 Jak soud potrestal Petra Partyka za to, co mu neprokázali
16. 3. 2005 Modleme se: aféry Grosse a chiméra Šimonovského Václav  Jirovský
16. 3. 2005 Knížák - trochu buldok, trochu cholerik Martin  Štumpf
16. 3. 2005 Je byrokratičnost omluvou? Jan  Čulík
16. 3. 2005 Krejza, Kubínek, Kalousek a důchodci Vladislav  Černík
22. 11. 2003 Adresy redakce
13. 2. 2005 Hospodaření OSBL za leden 2005