6. 1. 2005
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
6. 1. 2005

Jak jsem na Tchaj-wanu nesměl promluvit s Václavem Havlem

Pokud byste se chtěli potkat s někým, kdo prezidentem je, byl, nebo kdo o tento post někdy nějakým způsobem usiloval, Tchaj-wan je k tomu přímo ideálním místem: S prezidentem Čínské republiky Čchen Šuej-pienem jsem se měl možnost setkat na zahajovací ceremonii Týdne evropského filmu, na kterou byli pozváni evropští studenti, studující tehdy v Tchaj-peji, možná i na Tchaj-wanu. V této souvislosti mě napadá, že by bylo zajímavé vědět, zda také současný český prezident, když si tak často stýská nad údajným omezováním jeho pravomocí a nad tím, že jediná pravomoc, která mu ještě zbývá, je reprezentovat stát navenek, se sejde se zahraničními studenty, studujícími v ČR. Není snad právě takové setkání nejlepší reprezentací státu navenek?

Když jsem uviděl Václava Havla na invalidním vozíku - z něhož tady mluvil -- napadlo mě, že teď ještě začne volat 'Na Bělehrad... `, a bude to úplné. On zde ale místo toho přednesl neslaný nemastný projev (zájemcům dostupný v češtině na jeho webových stránkách www.vaclavhavel.cz, na anglickou verzi zájemci stále marně čekají...), navíc přerušovaný boucháním odkudsi z ulice; je zřejmé, že politická kariéra jej připravila o humor.

Celá organizace jeho 'setkání z veřejností`, jak byl jeho projev navenek avizován, byla zvláštní: organizátoři mi Havla sice dovolili vyfotografovat, promluvit jsem s ním ale nesměl. Důležité na tom byly dvě věci:

  • Toto střídavé dovolování a zakazování probíhalo bez konzultace s panem Havlem.
  • Přitom bylo ale jasné, že Havel o existenci lidí, kteří bez konzultace s ním omezují přístup jiných lidí k němu, ví.

A protože je nemožné, aby tento omezujícího aparát existoval bez Havlova nejen vědomí, ale i souhlasu, a protože námitka, že by mohla být ohrožena Havlova bezpečnost, nepřichází v úvahu (člověk, který může jiného člověka fotografovat, mu může být fyzicky stejně nebezpečný jako člověk, který s ním může mluvit), nelze se ubránit dojmu, že Havel je obklopen aparátem, který je důsledně kafkovský: nebyl mu vnucen, ale on sám si ho vytvořil a vytváří.

Havel strávil velkou část svého dospělého života v podmínkách, které ho nepřirozeně omezovaly. Je tedy docela dobře možné, že si na takový způsob života natolik zvykl, že jej pokládá za normální. Je tedy možné, že pokládá za normální mít kolem sebe někoho, kdo by pro něj, a tedy za něj rozhodoval, kdo s ním smí mluvit a kdo ne, a tedy vlastně s kým on smí mluvit a s kým ne, kdo ho může fotografovat a kdo ne, a tedy vlastně kým on smí být fotografován a kým ne, kdo ho může fotografovat, ale nesmí s ním mluvit, kdo s ním smí mluvit, ale nesmí ho fotografovat, kdo s ním smí mluvit a smí ho i fotografovat, a kdo s ním nesmí vůbec nic, a tedy vlastně, s kým on nesmí vůbec nic.

Přiznávám, že tento můj dojem Havlova kafkovsky svobodně-nesvobodného života, tak paradoxní u člověka, pro kterého se svoboda stala životním tématem, byl podtržen i přítomnosti onoho invalidního vozíku -- protézy, která má člověku pomáhat, ale která jej současně i omezuje, a která -- stejně jako onen kafkovský aparát -- navenek zviditelňuje jeho indispozici vnitřní.

To předchozí setkání s Tomášem Halíkem bylo úplně jiné: Jedna z mých tehdejších spolužaček se od svého tchaj-wanského známého doslechla, že zde profesor Halík bude přednášet. V daný čas jsme se tedy my -- tehdejší zde studující česko-slovenští studenti - vypravili na příslušné místo, kde jsme k našemu údivu nalezli nejen pana profesora, ale i pana Pehe. Pozdravili jsme se s nimi, vyfotografovali se a vyslechli si přednášku. Když ta dvě setkání-nesetkání srovnám, nemůžu si nepomyslet, že Tomáš Halík, tehdy evidentně znechucen z průběhu volby hlavy českého státu, a snad i ze svého vlastního neúspěchu, patrně vůbec netuší, čemu všemu svým nezvolením unikl.

● ● ●

Nápadná je nepřítomnost českých politiků, zastávajících nějakou funkci. Tak si občas říkám, že by si někdo z nich -- třeba někdo ze strany, která o sobě tvrdí, že je pravicová -- mohl dodat odvahu a zkusit si to být, třebas jen na pár dní, ne-komunistou. Konec konců, zkusit by to mohl třebas i někdo ze strany, která o sobě tvrdí, že je levicová. I kdyby výsledkem mělo být prohlášení, ne nepodobné větě dobyvatele severního pólu z populární hry Divadla Járy Cimrmana: 'Teda pánové, upřímně řečeno, nic moc...` Za pokus by to stálo.

                 
Obsah vydání       6. 1. 2005
6. 1. 2005 Jak přispějí české banky obětem asijské katastrofy? Bohumil  Kartous
6. 1. 2005 Jak to, že tsunami nezasáhlo americkou základnu na ostrově Diego García v Indickém oceánu?
6. 1. 2005 O pocitu svobody Bohumil  Kartous
5. 1. 2005 ČTK: Špatný úsudek ve výši jedenácti miliard za měsíc Štěpán  Kotrba
6. 1. 2005 Tendence k zjednodušování a někdy i k bulvarizaci Matěj  Stropnický
6. 1. 2005 Neúplné informace pana Stropnického
6. 1. 2005 Perníková chaloupka: od vyhnání z ráje k apokalypse Jan  Stern
6. 1. 2005 Mezinárodní solidarita v neštěstí? Miroslav Václav Steiner
6. 1. 2005 Zdeněk Jemelík varuje
6. 1. 2005 Generál Pinochet v domácím vězení
6. 1. 2005 Síla nočních můr v Nostickém paláci
6. 1. 2005 Jak Adam Curtis bourá mýty prostřednictvím šokujících vizuálních souvislostí Marta  Svobodová
6. 1. 2005 Zpravodajství iráckého odboje za dny 17. - 31. prosince 2004
6. 1. 2005 Šéf irácké špionáže mluví o 200 000 bojovnících odporu
6. 1. 2005 Projev státníka Wenzel  Lischka
6. 1. 2005 Euroústava za všechny peníze Tomáš  Vandas
5. 1. 2005 Drzost cizince Jiřího Jírovce
6. 1. 2005 Zuzaně Dáňové: Proč se rozčilujete?
6. 1. 2005 Ateismus je rozumem nereflektované náboženství Jan  Hruška
6. 1. 2005 Jak jsem na Tchaj-wanu nesměl promluvit s Václavem Havlem Petr  Fiala
5. 1. 2005 Sítě seismických stanic existují už velmi dlouho, i v ČR
5. 1. 2005 Je Bůh terorista?
5. 1. 2005 A který Bůh je vinen? Bohumil  Kartous
5. 1. 2005 Velké firmy jsou lakomé
5. 1. 2005 Výstražný systém, který mohl varovat před tsunami, existoval
5. 1. 2005 Tři králové aneb Slavnost Zjevení Páně Irena  Ryšánková
5. 1. 2005 Volná soutěž idejí v boji o moc končí, rozhodovat napříště budou jen peníze Jan  Paul
5. 1. 2005 Křesťané a demokracie Milan  Valach
22. 11. 2003 Adresy redakce
6. 12. 2004 Hospodaření OSBL za listopad 2004
28. 12. 2004 Valná hromada Občanského sdružení Britské listy