Nacionalisté si v Sasku křesla zajistili s velikou jistotou, pětiprocentní hranici překonali o více než čtyři procenta a oproti minulým volbám si polepšili téměř o 8%.

Výsledky ZDE ZDE ZDE

Takový skok není samozřejmě náhodný a je důležité si položit otázku, kde k němu vznikl odrazový můstek - odrazový můstek pro radikální politické proudy obecně, protože v Braniborsku získávali i komunisté, ostatně v Sasku si také přilepšili.

Odpověď je třeba začít hledat už od roku 1990, kdy se obě německé republiky spojily. Vládnoucí CDU v čele s Helmutem Kohlem začala do bývalé NDR pumpovat miliardy marek, což bylo správné, pokud se měly začít ekonomické rozdíly v nově vzniklém Německu stírat. Problém ale byl, že peníze byly využívány, dle mého názoru, ve velké míře krátkozrace.

Místo aby byl více podporován růst ekonomiky a motivace lidí k práci, dělo se něco téměř opačného. Lidé z bývalé NDR začali být obklopováni luxusními sociálními dávkami, které okamžitě zvyšovaly životní úroveň a zároveň tím nedostatečně motivovaly k práci. Peníze proudily dále do velkolepé výstavby infrastruktury. To by nebylo špatné, kdyby se "východním" Němcům vše nedávalo jako samozřejmost, jako jakási reparace za ta léta strávená v socialismu. Jak dobře vystihuje situaci ředitel Mezinárodního institutu pro politiku a hospodářství v Hamburku, Petr Robejšek 13. září 2004 v komentáři "NDR žije" v časopise Týden: "Kohl modernizoval infrastrukturu a zakonzervoval socialistického člověka."

Lidé se do pocitu chudáků vžili a s nastavenou dlaní žádali stále svoji almužnu, aniž se sami snažili si ji zasloužit. Místo aby se tok peněz z kapes "západních" Němců mohl začít snižovat a započal ho nahrazovat proud financí z rostoucí "východní" ekonomiky, museli si "západní" daňoví poplatníci stále ukrajovat část svého chleba (ročně okolo 90 mld eur)

zprávy z něm. ekonomiky v češtině ZDE

V průběhu let začaly logicky docházet peníze a "západním" Němcům pomalu také trpělivost, když začali zjišťovat, že se "východní" bratři staví na nohy nějak dlouho a že se možná ani nechtějí postavit, když se jim i vleže žije lépe a lépe. Ekonomika stagnovala a bylo jen otázkou času, kdo bude muset provést reformu v sociální oblasti. Žolík, znamenající započatí neoblíbených škrtů, zbyl na vládu kancléře Gerharda Schrödera. Ta v březnu loňského roku zveřejnila svůj souhrn reforem, Agendu 2010

Agenda 2010 v češtině
v němčině ZDE

Největší vzrušení vyvolal na "východě" tzv. Hartz IV, tedy balíček, který je součástí reformy pracovního trhu, a upravuje mimo jiné podporu v nezaměstnanosti. Početná část "východních" Němců (téměř 20% nezaměstnanost) viděla svůj "poklidný" život v ohrožení a začala se bouřit a s ní i další nespokojenci s vládou sociálních demokratů.

Po celém východním Německu probíhaly tzv. "Montagsdemonstrationen", které organizovaly právě komunisté (PDS), nacionalisté (NPD, DVU), částečně odbory a hnutí Attac.

Informace o Montagsdemonstrationen v češtině BL

To, že mnoho lidí radikálním názorům "půjde na ruku" bylo jasné, jejich počet mohla ale vláda přeci jen zkorigovat, a to tím, že by lépe obhajovala přímo před lidmi své kroky a zdůvodňovala význam a nutnost reforem. To ale vládní koalice dělala laxně. Velmi dobře a poměrně lehce mohla působit především na mladé, na prvovoliče, dobře "ovládnutelnou" skupinu ale získali v Sasku právě z velké části nacionalisté (NDP volil každý pátý prvovolič, zatímco celkově vybral nacionalisty "jen" každý desátý volič). Radikálním politickým uskupením pomohli také, jak už tomu bývá, lidé, kteří zůstali sedět doma.

Nyní přichází na pořad otázka: Jak se bude pozice zejména pravicových extremistů na německé, především "východoněmecké" politické scéně vyvíjet dál? Jedná se jen o bouři, která zase rychle utichne? Dokáže vládnoucí strana začít lidi o správnosti svých kroků přesvědčovat a vysvětlovat jim změny, které se kolem nich dějí? Nebo bude Sasko a další spolkové země stále více hnědnout, popřípadě rudnout?