31. 3. 2004
George W. Bush nazývá ázerbajdžánského banditu svým přítelemAmerický prezident opakovaně vyhlašuje, jak je oddán šíření demokracie a svobody. Dokonce odsoudil dosavadní tradiční politiku obhajování užitečných tyranů jakožto nespravedlivou a přímo nebezpečnou v dlouhodobé perspektivě. "Tyranie vede pouze ke stagnaci, odporu a vývozu násilí", řekl prezident. Reportér Dan Gardner ale ukazuje v novinách The Ottawa Citizen, jak propastný je rozdíl mezi tím, co prezident říká a jak jedná. |
Dan Gardner připomenul, že jsou desítky zemí, kde se nedodržují lidská práva a přece jim nevěnuje Západ žádnou pozornost. Na čelném místě je dřívější sovětská republika Ázerbajdžán s 8 miliony obyvatel. Má autokratického prezidenta, který řídí stát velice podobným způsobem, jak jej řídily stranické orgány v letech "Říše zla" (jak nazýval Sovětský svaz dřívější americký prezident Ronald Reagan). Jenže tomu tak nebylo ihned po rozpadu Sovětského svazu. V r. 1992 byly v zemi svobodné volby a řádně zvolený prezident pracoval celý rok, načež byl svržen vojenským pučem. Do čela státu se vedral bývalý sovětský generál KGB Hajder Alijev. Za sovětské vlády byl oblastním vedoucím, až byl v r. 1986 odstraněn pro protekcionářství a korupci. Alijev zemřel v prosinci ale jeho banda kumpánů nadále v zemi vládne. Loni v říjnu získal Alijevův syn Ilham 80% hlasů v prezidentských volbách díky tomu, že použil stejné taktiky jako dříve jeho otec: zákazu registrovat opoziční kandidáty, útoků policie na shromáždění opozice, cenzury, vyhrůžek a podvodů s volebními lístky. Když vyšli příslušníci opozice do ulic den po volbách, byly napadeni policií a jeden muž byl zabit. Organizace Human Rights Watch přinášela zprávy po dobu několika měsíců po volbách, že vláda prováděla kampaň za propouštění lidí z práce a dávala bezdůvodně bít, zatýkat a dokonce mučit občany. V r. 2003 shrnulo americké ministerstvo zahraničních věcí ve své zprávě o Azerbajdžánu situaci těmito slovy: "Co se týká dodržování lidských práv, je na tom vláda špatně - stále se dopouští vážného zneužívání moci". Podle toho vládne v Azerbajdžánu právě taková tyranie, jakou prezident Bush vášnivě odsoudil. Dalo by se tedy očekávat, že se k ní bude chovat jeho vláda chladně až nepřátelsky. Jenže tomu tak není. Když podpořil Hajder Alijev Američany v Afghánistánu, prezident Bush starého komunistu objal a zrušil dřívější zákaz pomáhat Ázerbajdžánu. Když Alijev podpořil USA v Iráku, jeho vztahy k Bílému domu se ještě více zlepšily. Bushova vláda má tak vysoké mínění o Alijevovi, že mu po posledních zfalšovaných volbách osobně blahopřál ke zvolení Richard Armitage, náměstek ministra zahraničních věcí a blízký poradce prezidenta Bushe. O několik týdnů později navštívil Ázerbajdžán americký ministr obrany Donald Rumsfeld také s blahopřáním a veřejnou chválou na úzké vztahy mezi oběma zeměmi. Aby se dala pochopit náklonnost Bushovy vlády k Alijevovi, je nutné uvědomit si, že jak Ázerbajdžán, tak i Kazachstán mají velké zásoby ropy, větší než kolik ropy je v Severním moři. Americké ropné firmy silně investovaly právě do této oblasti. V devadesátých letech byla vrchní poradkyní firmy Chevron pro tuto oblast paní Condoleezza Ricová, která je nyní národní poradkyní prezidenta Bushe pro bezpečnost. Republikánské "těžké váhy" Brent Scowcroft a James Baker také pracovaly na obchodních smlouvách v této oblasti a dnešní viceprezident Dick Cheney byl členem Kazašské poradní ropné rady. Také je vhodné upozornit, že byl Armitage jedním z předsedů poradního sboru při Americko-ázerbajdžánské obchodní komoře, což je skupina s velice úzkými vztahy k Alijevově rodině. Jiným dřívějším členem tohoto sboru je Cheney. Tato vzájemná provázanost nyní začíná přinášet ovoce. Začátkem března 2004 sdělil Pentagon, že uzavřel dohodu s ázerbajdžánskou armádou a bude používat jejích základen pro americká vojska. Do jednoho roku poteče ázerbajdžánská ropa americkým potrubím přes Ázerbajdžán, Gruzii a Turecko. V polovině března provedla agentura Pew Center další průzkum veřejného mínění. Původně pozitivní názory občanů v Evropě a na Středním východě na Spojené státy, které se propadly krátce poté, co prezident Bush vyhlásil svou "válku proti terorismu', jsou nadále nebezpečně negativní. Podle zprávy Pew Center "pochybuje většina obyvatel ve čtyřech muslimských zemích, ve kterých se průzkum prováděl, že jsou Američani ve své válce proti terorismu upřímní. Namísto toho se většina obyvatel domnívá, že největší zájem mají Američani na tom, aby dostali středovýchodní ropu pod svou kontrolu a aby ovládli svět". Zastánci Bushovy vlády tvrdí, že iracionální odpor občanů nepochybně přispívá k takovým nebezpečným názorům, ale podobně k nim přispívá i skutečnost, že prezident Bush zradil svá dřívější slova. |