S politováním musím konstatovat, že mé ekonomické znalosti opravdu nejsou nijak mimořádně vysoké a nehodlám soupeřit s panem Axamitem ve znalostech ekonomických. Obávám se totiž, že striktně ekonomický přístup k problematice bydlení obecně a nájemného, zvláště u nás, nemá žádný smysl. Ale nejen u nás, ale v celé Evropě. Bydlení totiž zde již dávno není považováno za běžné zboží, ale za sociální právo, při jehož zajištění musí stát brát v úvahu především sociální kritéria, nikoliv hlediska ekonomická, ať se to majitelům líbí nebo ne. Jaký smysl má stanovovat nájemné ve výši 7% ceny bytu, když takové nájemné by dobrá polovina nájemců prostě platit nemohla, neboť taková platba by byla v hrubém rozporu s jejich příjmy?

Chápu, že to nezajímá pronajímatele a majitele domu, ale musí to zajímat stát, který stanoví zákony. Naši restituenti a majitelé domů se probudili někdy na počátku 20. století, ale dnes je situace v Evropě jiná. Vyprávěl mi minulý týden místostarosta jedné městské části v Brně, že navštívili partnerské město ve Švédsku, a zde se někteří zastupitelé dotazovali na práva soukromých vlastníků činžovních domů. K jejich překvapení se však dozvěděli, že zde žádné takové domy nejsou, resp. jsou v tak nepatrném množství, že se jejich problémy nikdo nezabývá, a to s jednoduchým odůvodněním: bydlení je právo, musí být zaplatitelné, tedy nájemné nízké. Práva nájemců jsou na vysoké úrovni a pronajímat byty se soukromému vlastníku prostě nevyplatí. Ale nechci vést tyto diskuse, nemá to při zásadně rozdílném stanovisku obou stran žádný smysl.

Jde mi o něco jiného. Výslovně jsem ve svém článku poukázal na skutečnost, že mi dosud nikdo nedokázal vysvětlit, jak si představuje "úplnou deregulaci", tj. onen proces, který by k tomuto kýženému cíli měl vést, za situace, kdy žádná regulace nájmů u nás neexistuje, a všichni nájemci platí nájemné dle smlouvy. Na to mi pan Axamit odpověděl tak, že mi sdělil definici neregulovaného nájemného. To je ovšem něco zcela jiného. Opravdu vím, jak si pan Axamit představuje "neregulované nájemné", ale skutečně bych chtěl znát postup, jaké kroky k dosažení tohoto cíle hodlá OSMD doporučit, jen abychom věděli, na čem jsme.

A úplně na závěr: ve svém textu píše pan Axamit , že nájemné je "úplata za dočasné užívání cizí věci s přihlédnutím k její (tržní) ceně". A prý si tuto definici může každý ověřit i v našem občanském zákoníku. Možná, že pan Axamit zná české právo lépe než já, ale já jsem opravdu žádné ust. tohoto znění v našem platném obč. zákoníku nenalezl.