Tento zákon jí umožnil zjistit názory obyvatelstva zkoumané organizacemi Pollara Research a Earnscliffe Research. Ačkoliv si občané ještě nepromysleli možnosti, které takový výzkum poskytuje, souhlasí v jednom ohledu téměř jednoznačně ve svých názorech na to, že by neměly mít pojišťovny právo používat genetických údajů ve své praxi. Podle loňského průzkumu si nepřeje plných 91% dotázaných občanů, aby měly pojišťovny přístup ke genetickým údajům pojištěnců. O čtyři roky dříve zastávalo tento názor 86%.

Podobně vyjádřilo 90% dotázaných občanů názor, že by neměli mít zaměstnavatelé přístup ke genetickým údajům zaměstnanců nebo žadatelů o zaměstnání. Podle průzkumu si většina občanů uvědomuje, že genetické údaje mohou prozrazovat sklon chorobám.

Podle paní Wendy Hopové z organizace Canadian Life and Health Association již požadují pojišťovny provádění genetických testů, "má-li jejich znalost vztah k danému případu". Kdyby odmítl zájemce o pojištění podrobit se testu, pojistná smlouva by nenabyla platnosti - což je podobné jako v případě, že zájemce o pojištění odmítne podrobit se lékařské prohlídce. Zatím nevyžadují kanadské pojišťovny informace o genetických údajích v době uzavírání smlouvy a smlouvy nejsou ovlivňovány genetickými informacemi, které pojišťovny získají dodatečně. Dosud prý totiž nepovažují pojišťovny takové informace za stoprocentně spolehlivé.

Většina lidí si je vědoma toho, že pojišťovny získávají výsledky lékařských prohlídek a má potíž odůvodnit, proč by tomu mělo být jinak v případě zkoušek genetických. Nicméně považují genetické údaje za mnohem soukromější.

Tyto výsledky veřejného mínění byly získány v únoru 2003 telefonickým průzkumem od 1200 občanů.