Patřil jsem k těm nešťastně šťastným, kteří takřka s masochismem v náručí trávili část pátečního večera u TV. Do rudě vyšňořeného circu hlasitě vpadl hrdý gladiátor s Bohem v zádech -- Jiří Karas. Ochranitel života, schopný demagog. A katolický katechismus metal do všech stran. Rovnostář každým coulem, což dokazuje i svým pozitivním přístupem k začlenění něžného pohlaví do armády: "Do Afghanistánu posíláme ženy jako pomocný materiál."

Jindy vcelku účinný materiál Michaela Jílková byl zastíněn verbálním džihádem, který bratr poslanec stačil v Kotli mžikem rozpoutat. Některým sociálně-demokratickým divákům patrně způsobil Karas solidní tik svým notorickým křikem "přátelé!", jímž s kadencí automatické zbraně tituloval kdekoho včetně těch, které by možná raději viděl na kříži. Škoda, že jsem si nedělal čárky. Asi za celý rok nevypiju tolik piv, kolik "přátel" vyprodukuje poslanec Karas za 45 minut neřízeného extempore.

Jak se Jiří Karas projevil? Jako nezastavitelný stroj, který se spouští sám, kdykoliv a skokem do partnerovy věty nejčastěji. Ideální figura do Kotle. Není lidovec jako lidovec a takovýto typ by opravdu nemusel být v žádné vládě. Bůh nám k tomu dopomož.

V jednom měl však Karas pravdu. Jeho pozváním skutečně TV NOVA "udělala něco pro rodinu." Totiž, pevně věřím, že vysílání Kotle přimělo mnoho mladých k daleko zajímavější činnosti a za devět měsíců přijde taková populační miniexploze. Karasovy děti.