Usilovným zpracováváním pozbyl mnoho ze své přitažlivosti a provokativnosti a hledači trendů hledají další trefné názvy pro další trendy, které pak projdou podobným zpracováním průmyslu vědění. Na začátku pojmu Generation X nebyl spisovatel sci-fi, ale nepříliš slavná stejnojmenná punková kapela Billyho Idola. Pojem kromě okruhu fanoušků kapely neznal téměř nikdo a o souvislosti s nějakým trendem se zdaleka mluvit nedalo. Ale pak Kanaďan Douglas Coupland začátkem devadesátých let vydal svou beletristický debut Generace X s podtitulem Vyprávění pro akcelerovanou kulturu a s neskutečnou lehkostí a elegancí odkryl pohled na hodnoty, priority a specifika jedné generace, kterých se sociologové nezáživně snažili dobrat v tvrdých datech a suchopárných statích.

Kniha se stala bestsellerem (nikoli v Čechách, kde skončila na paletách knižních výprodejů) a do svého žargonu jej plynule zařadili sociologové i tvůrci spotřebitelských typologií.

Generaci X byly přiděleny charakteristické vlastnosti a identita založená na sdílené historické zkušenosti a paměti. Ať už to bylo v USA nebo Velké Británii, generace narozená v rozmezí let 1965 - 1978 vyrůstala a dozrávala podle socioekonomických analytiků v "době klesajících mezd, scvrkávajících se sociálních dávek a vzrůstající ekonomické nerovnosti (...) měli nejslabší střední třídu ze všech generací v tomto století (...) (a) staré představy o celoživotním zaměstnání a garantovaných dávkách vzaly za své ve prospěch nových skutečností jako náhlé snižování stavů a podmínečná či dočasná zaměstnání" (Halstead 1999).

Podle mnohých členové Generace X obývají zkušenostní prostor prostoupený ekonomickou nejistotou, vzrůstajícími dluhy, upadajícím školstvím a zdravotnictvím a jádrem jejich každodenní životní zkušenosti je nejistota a apatie. Když vzali sociální badatelé do akce své oblíbené instrumenty v podobě dotazníků a analytického softwaru, zjistili, že ona nejistota má v chování této generace (tvořící v USA cca 50 milionů lidí) významné důsledky. Na rozdíl od předešlé generace, nazývané baby boomers byla naměřena významně nižší míra sňatečnosti, regulérní zaměstnanosti, koupěschopnosti, volební a náboženské participace, zaměstnanecké loajality a stálosti, prostorové ukotvenosti, samostatnosti a pocitu životní spokojenosti.

Generace X získala zejména negativní nálepky flákačů (slackers), kňouralů (whiners) a darmošlapů (drifters) a starší generace se začaly bát, kdo bude jednou financovat jejich starobní důchody. Pro některé je důvod nasnadě: "jejich skepticismus nebo dokonce cynismus je jednoduše reflexí světa práce, který znají (...). Ve skutečnosti je to bystrá sebeochrana. Vystrašena předešlými vlnami nadbytečnosti, Generace X ospravedlnitelně odešla na procházku mezi davy" (Reeves 2001 - v originále walkabout. V angličtině se jedná o frázi vyjadřující opuštění formálně definované pozice a sestoupení do neformálního způsobu setkávání spojeným se setření hierarchií.). Na druhou stranu, Generace X je chápaná jako mající vysokou úroveň vzdělání, pro kterou však upadá do dluhů prohlubovaných materialistickou orientací.

Agregátní existence Generace X vzešla ze snahy validizovat Couplandův termín za pomocí kvantitativních dat. Symboličtí analytikové objevili trendy a tendence generace narozené v daných letech a její odlišností od generací předešlých. Jak už to tak ale bývá, máloco řekla o pohledu samotných členů Generace X. Vyrostli ve shodném sociálním, politickém a kulturním prostoru s jeho děním, změnami a vývojem. Je otázkou, nakolik toto může vytvářet pocit vzájemné vazby a souvztažnosti.

Pravděpodobně nepočetná minorita členů Generace X ví, že se takhle jmenuje. Beletrií, vědou a její popularizací stvořená příslušnost ke Generaci X se mohla stát součástí konstrukce identity nemnoha jednotlivců, kdy ovlivňuje jejich každodennost a související praktiky. Těžko by pouhá věková příslušnost, navíc velmi široce definovaná a jdoucí skrze sociální třídy či geografické lokality mohla vytvořit bázi pro identifikaci individuí. Přesto však tento sociologicko - popularizovaný koncept může poodkrýt zeitgeist, působící skrze symboly a reprezentace různě intenzivní měrou na individua existující v základně podobném sociokulturním kontextu.

Generačně založená identita nemůže být, snad s výjimkou květinových let šedesátých s jejich významným a intenzívním kulturním a politickým dopadem, příliš silná a rozšířená. Kolik společného mohou mít lidé s věkovým rozdílem třinácti let jako u Generace X? Jedni ještě sbírají zápočty, druzí už zakládají rodiny- kolik společného by našli a jak mnoho by si skrz odlišnost v životní etapě rozuměli?

Přesto, že Generace X je původně beletristickým názvem převzatý vědci a obchodníky a žije zejména ve statistikách, dají se najít náznaky toho, že někteří jedinci se cítí být součástí takto nazvané generace a tato příslušnost tvoří určitou část stavby jejich identity. Nejsou už, jako v případě statistik, Generací X proto, že se narodili v patřičném období, ale proto, že se tak chovají a zaujímají žádoucí úhel pohledu na věci kolem sebe. Co definuje a tvoří identitu členů Generace X nejlépe ukáže kniha, která celý Xpoprask spustila, Couplandův stejnojmenný bestseller. Na tu navazuje evidence existence explicitní Generace X, která za ta léta dokázala vzniknout na internetu, vytvořena těmi, kdo sami sebe jako Generaci X chápou a o sobě tak mluví.

Své hrdiny, s jejichž příběhy se několik set či tisíc lidí identifikovalo, zkraje nazývá Coupland jako osoby s nedostatkem pracovních příležitostí, přemírou vzdělání, extrémně dbající na své soukromí a na nepředvídatelné. Prvky minulosti v osobní biografii, které hrdiny propojují tvoří zejména pracovní angažmá. Velké město, kancelářská práce dovolující statusové hry, ale s nevelkou vidinou kariérního progresu, v nezdravém prostředí kancelářských budov, nedovolující přílišnou kreativitu a viditelnost výsledků, dlouhodobé hledání a nenalézání smyslu takového způsobu existence. Vysoká úroveň vzdělání nenachází své uplatnění. Následuje rezignace na dosavadní způsob života a zaměstnanecké kariéry. Nezávisle na sobě se hrdinové stěhují, aby se potkali v zapadákově v poušti, kde pracují jako barmani a správci v ubytovacím zařízení, které jim umožní leda hmotné přežití. Hlavním cílem, jehož dosažení není předem časově limitované, je "vyprávět si příběhy a postupem času dát i vlastnímu životu šanci stát se příběhem, který stojí za to vyprávět".

Postavy představující Generaci X daly přednost před mlhavou vidinou kariéry hledání sebe sama, na hledání své identity, snaze ozvláštnit a dát smysl věcem ve svém životě a kolem sebe. Dag, Andy a Klára začali žít spolu a vytvořili si své vlastní symbolické univerzum, svůj svět hodnot, norem, žádoucího a nežádoucího. Protože podle nejvíce klasického chápání identita je založena jak na příklonu, tak na odmítnutí a možnost jejího ustavení nastává tehdy, kdy jedinec dosáhl možnosti rozlišovat (Jenkins 1999:53), Couplandova trojice zastupující Generaci X identitu ustavila, našla opěrné body pro její konstrukci. Našla sobě podobné a od sebe odlišné, definovala vhodné a nevhodné, osmyslnila soubor věcí kolem sebe a učinila z nich symboly, vytvořila sdílené vědomí, chápání a kritéria rozlišování umožňující odlišit ty, kdo k ní patří a kdo již patří jinam. Na rozdíl od agregátně chápané generační X identity dokázali zcela přesně určit vrstevníky, kteří ke Generaci X (dále už jen Xers) nepatří.

My není bez oni, à propos není identity bez nepřítele. Svůj opačný pól na zeměkouli životního stylu a životních přesvědčení nachází Xers v yuppies( Young Urban Professional, mladý úspěšný měšťan). Yuppies pro ně představuje tu neúrodnější půdu pro vymezení se, často sami Xers jako yuppies žili, samozřejmě jen do doby, než se zprotivili sami sobě. Nepřítele poznali tuze zblízka, sami jím často byli. Odsudek yuppies je nekompromisní: přiznej si: existujou. (...) Androidi, co jim nikdy nedocházej vtipy a který maj něco vyděšenýho a zlýho na dně svý existence (...). Japící nikdy nehazardujou, oni kalkulujou. A nemaj žádnou auru (s. 28). Nepřítel, který pomáhá vytvářet pocit sounáležitosti skupiny či subkultury, má vždy ty nejsměšnější, nejodpornější a nejtrapnější vlastnosti, tvrdí Bauman (2000) a o to ušlechtilejší je skupina, do níž jedinec náleží. Ale Xers nacházejí proti japíkům i více sofistikované argumenty. Jediné, co pro ně má hodnotu, jsou peníze, budování kariéry, získávání vlivu, které nemají žádný další účel. Podle Xers ztratili lidskost, sama sebe a tak škodí lidem kolem sebe. Figurou reprezentující v knize celou kulturu yuppies je Tobiáš: je posedlý touhou vládnout a považuje se za informovaného člověka. Rád dělá vtipy na téma vyasfaltování Aljašky a nukleárního bombardování Iráku (...) je odkojencem Bank of America. Čehosi uvnitř se zbavil a je teď zlý (...). Pro mě totiž Tobiáš ztělesňuje celou tu spoustu lidí mý generace, který využili všeho, co v ní bylo dobrýho jen k tomu, aby vydělali prachy, lidi co svýho hlasu ve volbách využívají pouhopouze k zajištění si krátkodobýho zisku. Všechny ty, co skončili blazeovaní v oněch řiťomileckých profesích- v marketingu, v žonglování s pozemky, právnickým vyděračství a finančních spekulacích. Jaká bohorovnost (...). uvědomuju si, že v něm vidím něco, čím jsem se já sám mohl stát, čím se z nedostatku vzpurnosti stát každý z nás (s. 88-89).

Podobně yuppie představitel Tobiáš vnímá svou odlišnost od nich: Ty jsi prostě tak ušlechtilá, viď, Kláro (...). Tak já ti teda něco řeknu. Já mám svou práci tady ve městě rád. Mám rád svou pracovní dobu a svý šachy s lidma a řežby vo prachy a status quo, i když ty si o mě myslíš, že jsem kretén, protože něco z toho vůbec chci (s. 169). Stejně jako Xers chápou svoji polarizovanou odlišnost od yuppies, druhá strana ji vnímá s podobnou intenzitou.

Yuppies negativně vymezují a krystalizují Xerům jejich vlastní hodnoty. Nekariérismus, nehierarchičnost, nevýznamnost peněz coby cíle, volnost pohybu, zaměření na své nitro, environmentalismus, sociální senzitivita, individualismus, tolerance, sociální solidarita a autenticita.

Další skupinou umožňující vymezit další hranice, což snad od středověku není nic nového, je generace rodičů. Předchozí generace představuje pro Xers nositele sady nežádoucích prvků životního stylu a přesvědčení a skrze opozici vůči nim definuje sebe. První provinění starší generace spočívá v nekreativní, neinformované a nepromyšlené spotřebě. Jejich nákup není žádoucí "lifestyle shopping" (Hetherington 1998), je to přijímání tržních produktů bez osobního přidání symbolické hodnoty či bez vytváření nových významů promyšlenou kombinací produktů: zdá se, že generace našich otců není schopna, ani ochotna chápat to, jak je zneužívána něčími trhoveckými machinacemi. Nakupování vnímají výlučně ve vší jeho povrchnosti (s. 76).

Další negativní stránkou je ve vnímání Xers nepodléhání změně, život ve každodennosti zafixované v minulosti, ustálenosti životního stylu, kterou sami postrádají a postrádat chtějí: měl bys vidět byt mejch rodičů, Dagu. Vypadá to tam jak v muzeu z doby před patnácti lety. Nic se tam nikdy nemění, představa budoucnosti je děsí (...) nechtělo se ti někdy zapálit dům svejch rodičů jenom proto (...) aby aspoň jednou za život zažili nějakou změnu? (s. 93). Pro Xers je podstatné vědomí trvající příležitosti ke změně, ať už zaměstnání, životního stylu, zájmů a zejména místa pobytu. Vysoce hodnoceným a navýsost žádoucím je nevlastnit dům. Ten totiž symbolizuje konec nesvázanosti a neupoutanosti, představuje konec svobody a začátek konformnosti: a někteří si dokonce koupili domy, což musí být polibek smrti, pokud jde o osobnost. Když vám někdo začne vykládat, že si koupil dům, je to totéž, jako kdyby vám přímo sdělil, že už nemá žádný charakter (...) že už nikdy nebude moct opustit zaměstnání, které k smrti nenávidí (...) že se jednou provždy musel uzavřít novým myšlenkám (s. 151).

Na rozdíl od rodičovské generace, Xers charakterizuje chronická toulavá, puzení k pobytu, změně a vášeň k poznávání, která z toho plyne. Nabízí se analogie s praktikami bohémských umělců, kdy jejich "výstřední činy a podivné chování patřily v různých dobách k prostředkům, jichž užívali básníci proto, aby dali najevo svou odlišnost, ale také proto, aby dráždili maloměšťáky" (Pijoan 1991: 296). Jednalo se vlastně o vytvoření alternativy k životního stylu, který v tehdejším městě převládal. To potvrzuje Hetherington (1998:3), který tvrdí, že původ současných alternativních životních stylů se dá vystopovat u bohémských a romantických identit devatenáctého století. Maloměstský, usazený a nereflexivní styl života je podobně pro Xers výzvou pro zpochybňování, parodování a narušování.

Sdílené symboly a reprezentace, které jsou další nevyhnutelnou součástí sociální identity (Woodward 2000:34) konstruuje Generace X v prostředí hmotných objektů a praktik jejich každodenního užívání. Velký důraz klade na předměty každodenního použití, na nábytek, koncepci interiéru, drobné předměty. Materiální objekty jsou široce diskutované, jsou rozebírané jejich designové, historické i sociální souvislosti. Musí být sladěné v určitém celku, který má zdůvodnění, nějaký příběh nebo konceptuální smysl jsouce manifestovanou extenzí vnitřního světa individuí. Nejvíce žádoucí je propojování objektů do takzvaného dekádového mixu, čili kombinováním předmětů designově a koncepčně pocházejících z různých časových period.

Podstatné však je umět o nich mluvit a mít schopnost jejich původ identifikovat. Takový rys se podobně opakuje u oblečení, které se stává syntézou částí různorodého časového a stylového původu. Důležitou součástí materiální spotřeby je sofistikovanost nákupu a využití.

Zhruba takto vypadá základ konstrukce identity Generace X, jak ji ze svých knižních charakterů vydestiloval Coupland. Že se nejedná o pouhou beletristickou fikci reflektující pouhou spisovatelskou fantazii autora, dokazuje následná vlna medializace a zmódnění konceptu Generace X. Bezpočet webových stránek naznačuje, že tento koncept a jeho obsah se pro určitý počet jedinců stal jedním z podpěrných kůlů jejich identity, definovaným prostorem hodnot, přesvědčení, norem a symbolů, ke kterému sami sebe vztahují. Generaci X vnímají jako existující a sebe sama jako její součást. Tvůrci GenX webů mluví o Generaci X jako o my, vyjadřují vlastní afiliaci k tomuto celku.

Například na webu The Gen-X Café její správce odpovídá na tematické FAQs: Věříš, že existuje Generace X nebo je to jen jedna z dalších nesmyslných klasifikací...?. Ne, věřím, že je tady Generace X a že je to mentalita víc než jen věková skupina. Pro správce Generace X má svou mentalitu, on sám je její součástí, a přesto, že členové generace jsou individualitami, mají dost společného, aby mohli být klasifikovaní coby skupina. Na stránce Stephen's Generation X Site tvůrce odpovídá na otázku máme generační identitu? takto: stejně jako většina boomers nebyli vyhulení hippies, většina GenXers nejsou "flákači". Máme překvapivě dobrou pracovní etiku (...). Každopádně jsme velice soustředění na finanční a emocionální bezpečí.

Na web stánkách se velmi často objevují dva aspekty manipulace s konceptem Generace X: 1) ztotožnění se, tvůrce o ní mluví jako o nás, 2) vyvracení flákačství a apatie, které podle tvůrců negativně Generaci X stereotypizují. Cítí se být součástí této domény, ale nesouhlasí s některými charakteristikami pocházejícími zvenčí, často ze strany médií a korporací spravovanými starší generací: jsou to média spravovaná staršími generacemi, které konec konců řídí a ovládají, o čem naše generace je (The Gen-X Café).

Existenci mentální a identitní kategorie Generace X konstruují i negativní vymezení ze strany těch, kteří se za její součást nepovažují. Existuje například docela rozsáhlá stránka I Hate Gen-X, jejíž autor detailně rozebírá všechny negativní aspekty existence této skupiny a sebe vymezuje jako naprosto stojící/ho mimo ní. Příslušníci GenX jsou v jeho/jejím hodnocení figury zaujímající cool pózu (...) oblbující sebe sama, že jsou óó tak nekonformní a umělečtí a odlišní (...) zřídka dovolují být svým vrstevníkům příliš nebo vůbec emocionální (...) tvrdé pózy. Nestarající se. Necítící. Tlačící na limity, dokud už nikdo nebude moc být šokován (...) ošklivost je de facto cíl pro Gen-Xers (...). To vše pak má projevy ve filmu, hudbě, oblékání, chování. Výrazy, které autora Xers nejvýstižněji charakterizují, jsou afektovanost, extrém, vulgarita, ošklivost, ostentativnost, lenost, apod. Autor existenci Generace X vnímá víceméně ve všech sférách jednání.

Vynoření kategorie GenX coby určité báze pro identifikace výrazně napomohla média. O mladých lidech začala hovořit souhrnně jako o Generaci X, ať už to bylo v jakékoli souvislosti. Například Peterson (2003) píše ve svém článku o mateřství GenX matek, kdy příslušnost k této skupině je daná pouze jejich věkem: roku 2000 tady podle censu bylo okolo 15,6 milionu GenX matek. Ashworth (2001) například píše o rozdílu v postojích a životních orientacích mezi věřícími a nevěřícími členy Generace X. Výchozí církví provedená Generation X Survey se orientuje na respondenty s adekvátním datem narození. Podobně o Generaci X píše Carvel (2002) v článku, který se zaměřuje na vliv ekonomické deprese na mládež. Komunikační média začala pojem běžně pro označení adolescentů a post-adolescentů a pomohla tak konverzi pojmu do reálně existující kategorie.

Ještě výrazněji se na stavbě této konstrukce jako investor podílí průmysl a marketing. Internet je plný odkazů na obchody nabízející GenX produkty, jako knihy, hudbu, oblečení, zájezdy, bydlení, služby ve vidině zisku z těch, kteří sebe jako součást Generace X chápou. Svou knihou dal Coupland inspiraci dlouhému štrúdlu ne již tolik originálních spisovatelů a vznikla tak řada knih různým způsobem na GenX zaměřených- rady a návody Xers samotným, o GenX náboženskosti, vzdělanosti, kořenech, intimnosti (třeba Jesus for a New Generation: Putting the Gospel in the Language of Xers). Další radí manažerům, jak komunikovat a řídit Xers v podniku (například titul Managing Generation X: How to Bring Out the Best in Young Talent). Největší objem titulů však spadá do kategorie knih poskytujících rady, jak vnímat Xers coby tržní segment a co nejúčinněji volit symbolický makeup produktů - kupříkladu Marketing and Selling to Generation X: A Unique Generation of Home Buyers.

Na rozdíl od mnohých sociálních vědců a žurnalistů nepovažuje sám Coupland Generaci X za chronologický věk, ale způsob pohledu na věc. Je pak virtuální komunitou sdíleného životního stylu, sdílených hodnot, symbolů a reprezentací, které umožňují vzájemnou identifikaci při setkání. Nemusí to být vždy face-to-face community, ale je to skupina, která má potenciál se ustavit a spojit, podobně jako třída v bourdieuovském pojetí. Virtuální elektronická média ukazují, že určitý počet lidí ustavuje Generaci X jako expresivní identitu, která je "asociována s romantickou strukturou pocitu" (Hetherington 1998:83). To přesto, že leckdo již považuje koncept Generace X za mrtvý. V Americe jeho význam slábne, ale v britských médiích zatím kypí životem. Češi mu na druhou stranu na chuť nepřišli nikdy a v našich podmínkách příliš nezdomácněl. Generace X v angloamerickém prostoru žije kvantitativně empiricky, marketingově a také v managementu. Boom produktů onálepkovaných coby ušitých na míru Generaci X a internetových stránek těch, kteří se v souvislosti s tímto pojmem vnímají ukazuje, že na konstrukci identity tento pojem měl či má. Zdaleka nejspíš ne tak velký, jak by se podle objemu tržních artefaktů mohlo zdát.

Literatura: