Václav Klaus vstupu do EU věnoval několik vět. Ve druhé větě pravil, že se 1. května pro občany nic podstatného nezmění a v další větě řekl, že dojde k ukončení formální svrchovanosti ČR. Protože nechci použít silných slov a presidenta obvinit ze šíření poplašné zprávy, ponechávám bez komentáře, resp. na zvážení čtenářů.

Co nám president vlastně 15 minut četl? Abychom současné nezdary nesváděli na minulost. Ze slov byla cítit úporná snaha udělat tlustou čáru mezi Klausem premiérem a Klausem presidentem. Bohužel nezdařená privatizace, rozdělení republiky bez referenda, absence práva a spravedlnosti, rozklad hospodářství, zdravotnictví, školství, snížení obranyschopnosti i vnitřní bezpečnosti země, chátrání kulturního dědictví, jakož i všeobecný úpadek morálky i obyčejné slušnosti se přehlédnout nedá. Zklamání z polistopadového vývoje je zřejmé. Základy pro budování prosperujícího státu byly položeny špatně. Klesající porodnost se už dostala pod mez, kdy "pácháme národní sebevraždu" (J. Hutka).

Loňský rok byl prý bez mimořádných událostí a přiměřeně úspěšný. Ne pro Klause a ODS. Předseda Topolánek řekl, že rád slyšel projev svého a ještě jednou opakoval svého presidenta. Ano, víme, bereme na vědomí, čí je V. Klaus presidentem. Podařilo se, že ten, který měl odejít z politiky, odešel na Hrad. Dlužno říci, že za výrazné podpory komunistů.

Česká demokratická společnost s obavou sleduje vzrůstající preference KSČM, nástupnické straně po zločinecké KSČ. Reflektoval tyto obavy president ve svém projevu? Ani slovem. Klaus chce být presidentem všech. Kterých všech? Duchovní elitu, disidenty a intelektuály, stejně jako občanské iniciativy považuje president za obtížný hmyz, který by se měl hubit. Naopak komunistům je zavázán. "Všichni" jsou u něj ta mlčící většina maloměšťáků, kteří si hledí svého majetku a rodiny, spokojeně žijí v každém režimu a ukázněně přijdou k volbám, až uslyší výzvu k mobilizaci. Presidentův přítel M. Macek se v loňském roce k maloměšťákům hrdě přihlásil a div že nenazval disidenty hrstkou ztroskotanců a samozvanců.

V maloměšťáckém duchu nalil V. Klaus do národa něco optimismu. Prý patříme ke šťastnější části světa. To je asi tak povzbudivé, jako když Pepíček přinese na vysvědčení trojky a rodiče ubezpečuje, že ve škole jsou žáci i se čtyřkami a pětkami. Rád bych pana Klause a jeho poradce upozornil, že Československo nosilo ze školy domů jedničky.

Korunu všemu nasadil premiér Špidla. Podle něj byl projev vyvážený, jen to loňské referendum by přece jen trochu vypíchl. Usmíval se při tom jak jelimánek, který vytáhl sáňky na kopec a teď jede z vršku a dává pozor, aby nespadl na ústa. Pokud v tom pan Plesl vidí státnickou moudrost a politickou kulturu, tak já v tom vidím nechuť zkazit si druhý den oběd s manželkami v Lánech. Smrádek, ale teplíčko.