Policie vypátrala houby s octem. Budiž.

Druhá Avie zmizela koncem listopadu 2003 před prodejnou potravin kousek od stanice metra Českobudějovická i se zbožím za 300 tisíc korun. Řidič si ještě do zásobované prodejny odskočil podepsat dodací listy. Když se vrátil, na ulici nebylo nic. Okamžitě volal šéfovi. Švagr kdesi ve Středočeském kraji šlápl na plyn a volal Policii ČR. Od krádeže uplynulo pár minut a byla velká naděje, že hlídkové policejní vozy auto plné zboží v pražských ulicích zachytí.

To nejdéé, pane

Na lince 158 mu vysvětlili, že to nejde. Nejdřív musí prý přijet do Prahy na stanici sepsat protokol. To trvalo hodinu. Sepsání protokolu trvalo dvě hodiny a ještě po něm chtěli, aby dokázal, že auto je jeho. "Byli důležití jak h... u cesty", podotkl k tomu později postižený. To bylo ve čtvrtek odpoledne.

V pátek odpoledne volal na příslušnou policejní stanici jak se věci mají. Příslušný vyšetřující policista tam podle služby nebyl a podklady má prý jenom on.

V pondělí odpoledne volal znovu. "Takže ani vy nevíte, jak pokračuje vyšetřování? A ví to u vás vůbec někdo z vedení!??", začal se nasírat manžel mé sestry. Asi tušíte proč.

"No...víte, my...nemáme lidi a zatím ten případ nikomu...nikomu nebylo přiděleno," šlápl si na jazyk službu konající policista.

Pak bylo úterý...

Dobrý konec

S nasazením všech sil pražští policisté usilovně pátrali asi deset dní poté, co konečně "bylo někomu přiděleno", takže celkem přes 16 dní.

Avii našli neporušenou a zaparkovanou o tři ulice a dva bloky dál od místa krádeže i s celým nákladem. Polévky Vitana, nudle, mouka a bobkový list pachatele nezajímaly. Evidentně měli zájem o cigarety, alkohol nebo elektroniku. Když zjistili svůj omyl, rychle se nepohodlného auta zbavili a nenápadně, tedy předpisově ho zaparkovali.

Na rozdíl od policie se zločinci zachovali profesionálně. Na rozdíl od policie nejsou financováni z našich daní a pracují na vlastní riziko.

Podle skutečné události.