Reakce Michala Ruska na odvolání velvyslankyně ČR v Kuvajtu J. Hybáškové mi přijde zcela černobílá, píše Roman Dergam To, že Cyril Svoboda nezastupuje zájmy ČR, je dnes již otřepané klišé - ostatně i já se ptám, kdo z politiků zastupuje zájmy ČR a jaké jsou tyto zájmy? (Matně si vzpomínám, že před zahájením ropně-dobyvatelské okupace Iráku výzkumy veřejného mínění - inu, kdo by jim věřil - hovořily o nadpolovičním nesouhlasu s účastí ČR ve válce...)

Problém Hybáškové tkví však i v něčem jiném: Hybášková po dobu svého působení v Kuvajtu vyjadřovala až příliš nekriticky svou pro-americkou orientaci. Orientaci natolik servilní, že překročila rámec obvyklého patolízalství (ačkoli jiný, méně spisovný výraz by byl výstižnější) současné zahraniční politiky ČR vůči USA.

Nejde tedy o boj "špatných úředníků proti dobrým" (které bychom prý měli podporovat). Jde o prostý boj o to, kdo má právo být nejpapežštější, mezi úředníky srovnatelně stejně špatnými. Idealizace celého případů a jeho aktérů je na tomto místě buď projevem nevědomé naivity nebo cílevědomou snahou vytvářet klamné představy a mediální manipulace. Té se dopuští všichni, jak Svoboda svým mlžením, tak Hybášková svými slovy o "občanských postojích".