Symptomy války v Perském zálivu, které zahrnují únavu, bolesti hlavy, zhoršování paměti a bolesti kloubů, se připisují všemu možnému od látek použitých jako ochrana proti nervovým jedům až po styk s protitankovými střelami z ochuzeného uranu. Jedna britská studie ale ukazuje, že tyto následky války nejsou omezeny pouze na tu, která probíhala v Kuvajtu a v Iráku. Svědčí o tom, že podobné problémy trápily veterány mnoha válek v minulém století.

Edgar Jones, lékařský historik Královské koleje (King's College) v Londýně studoval záznamy o penzích britských vojáků, kteří bojovali v Burské válce, v první i ve druhé světové válce a ve válce v Perském zálivu. Potom z nich náhodně vybral záznamy 1856 veteránů, kteří trpěli dlouhodobou fyzickou neschopností. Zjistil při tom existenci post-bojových syndromů u všech válek, které sledoval.

Ačkoliv měla každá válka své zvláštnosti, symptomy byly vždy obdobné. Veteráni Burské války a první světové války trpěli zejména chorobnou únavou, slabostí a potížemi dokončit jakýkoliv úkol.

Vojáci, kteří bojovali v první světové válce měli častou diagnózu srdečních vad charakterizovaných rychlým tepem, dýchavičností a závratěmi. Někteří veteráni druhé světové války si stěžovali na podobné symptomy, ale měli větší sklon trpět depresí, zbrklostí a nočními můrami. Neuropsychiatrické potíže byly častější mezi veterány války v Perském zálivu.

Edgar Jones zdůraznil, že jeho studie, která byla zčásti financována grantem od amerického ministerstva obrany, nevyvrací reálnou skutečnost potíží veteránů. Domnívá se, že mohou být post-bojové syndromy spouštěny řadou fyzických projevů, které se potom patrně hromadí a jejich existence se udržuje extrémním stresem z války. Svou studii uzavřel slovy: "Vysoká hladina dlouhodobého stresu má za následek fyzikální poškození imunitního systému. Takové poškození je velice vážné. Válka tedy ohrožuje zdraví mužů mnoha jinými způsoby než pouhým tělesným zraněním".

Značnou úlohu při stresu hraje vztah jednotlivce k válce. Jedná se o obranu vlastního nebo přátelského státu nebo se jedná o výboj za cílem, který je bojujícímu naprosto vzdálený? V tomto druhém případě je třeba propagandy, která výboj řádně odůvodní.

Nejlepší je o průvodních jevech války se raději nešířit, nemluvit o smrti, ale o hrdinství. Stejně jako v minulosti, i nyní se dělá chystané válce propaganda z té lepší stránky. Bude se jednat o tak mocné nasazení raket, letectva, třaskavin a nových zbraní, že bude válka skončena tak rychle, jak začala.

Jde také o to, vyzkoušet mikrovlnné bomby a jen mimochodem se uvede, že kromě zničených vojenských komunikací je malé riziko, že budou poškozeny i nemocnice. Při ničení jedněch zbraní se musí použít ještě mocnějších nových zbraní a právě jejich vyzkoušení ukáže, kolik vlastně těch mrtvých bude a jakými dlouhodobými syndromy budou trpět ti hrdinové, kteří všechnu "krátkodobou" zkázu přežijí. O mrtvých a zraněných civilistech se nebude mluvit ani psát. Jimi se nezabýval ani Edgar Jones.