Jenže zapomínají, že toto všechno již známe. Prostě jen opět víme, že nám lžou tak, jak to dělali ostatně vždy.

Jak ukazují výše zmíněné průzkumy veřejného mínění, propaganda moc nezabírá.

Kde tedy byli všichni ti lidé? Proč nepřišli vyjádřit svůj postoj na náměstí?

Takto se může ptát jen člověk, který zde od r. 1948 nežil, který neví nic o systematickém ničení charakteru a stálém strachu, který lidé za komunistické diktatury zažívali.

Během naší sobotní akce přicházeli za námi podepsat petici lidé ve stáří mezi 18 až asi 25 lety a pak ti starší 60 let. Věkový střed, kategorie od 25 do 60ti let, prakticky chyběl.

Myslím, že zde je odpověď. Lidé, kteří se narodili a vyrostli za komunismu, mají hluboko ve svém podvědomí vpálen základní zákon přežití: "Nikdy na sebe neupozorňovat!" A ten je ještě podpořen dalším hluboce a opakovaně zažitým pravidlem: "My nic změnit nemůžeme, jsme příliš malí. Rozhodují jiní a nás se ptát stejně nebudou." Tato delší přímá řeč je vlastně citací jednoho pána.

Tomuto postoji odpovídala i celková situace ve společnosti před minulou sobotou. Ani my jsme neplánovali žádnou demonstraci, chtěli jsme jen sbírat podpisy pod naší petici, a to i proto, že se k nám nikdo nechtěl připojit. A také jsme chtěli rozdávat naše argumenty proti válce, shrnuté do stručné podoby letáku (viz níže). S pozitivními ohlasy se během demonstrace setkal také náš plakát s textem: "Politici pohrdají občany!"

Pak však, jen asi 6 dní předem, se objevila iniciativa jediného člověka, pana architekta Kotase, mladého to, asi 30 letého muže a demonstrace přece jen byla.

Z tohoto hlediska musím říci, že výsledek předčil očekávání, a to i z hlediska účasti, která byla původně předpokládána mezi 20 až 100 účastníků.

Toto ovšem není konec. To je jen začátek. Občanská společnost se po více jak 50 letech devastace nacismem a komunismem jen obtížně znovu rodí, ale jsem přesvědčen, že její nástup je nezastavitelný. Páni politici se mají na co těšit. My to totiž přijdeme zase a bude nás přibývat.

Text rozdávaný HzPD na sobotní demonstraci.

Hnutí za přímou demokracii se v sobotu 15.2. podílelo na demonstraci pořádané při příležitosti dne mezinárodního protestu proti válce v Iráku, kterou považuje za válku dobyvačnou a argumenty, uváděné na její obhajobu, za pokrytecké.

Ke zdůvodnění svého postoje vypracovalo hnutí následující argumenty.

Argumenty Hnutí za přímou demokracii proti válce v Iráku

1) Husajn je diktátor a HzPD v žádném případě nepodporuje jeho režim.

2) Demokracie se rodí jen zdola, skutečná změna poměrů je proto možná jen vlastním úsilím iráckého lidu a na základě vývoje irácké společnosti.

3) Tento vývoj můžeme podpořit pomocí demokratickým složkám irácké opozice. Ovšem ne každá opozice vůči diktatuře je automaticky demokratická.

4) Hlavní podpora demokratického vývoje ve světě, ne tedy jenom v Iráku, spočívá v narovnání nespravedlivých hospodářských vztahů a ukončení vykořisťování chudých zemí korporacemi ze zemí bohatých.

5) Vlády USA, Velké Británie a mnoha dalších bohatých států toto vykořisťování podporují, a to jak politicky, tak i vojensky. Stačí si jen vzpomenout na případ Východního Timoru, rovněž bohatého na ropu a zemní plyn, který byl okupován indonéskou armádou za pomoci USA, Velké Británie a Austrálie. Tato okupace vedla k zmasakrování nejméně 100 000 obyvatel.

6) Tento a mnoho podobných příkladů ze zahraniční politiky USA i dalších zemí je jednoznačným důkazem, že administrativě prez. Bushe nejde ani o demokracii ani o lidská práva, a dokonce ani ne o odvrácení hrozby, kterou údajně představuje malý Irák pro USA.

7) Ve skutečnosti vláda USA nikdy neváhala s podporou i těch nejodpornějších diktatur, ať již v Latinské Americe (San Salvador, Nikaragua, Chile atd.) nebo jinde ve světě (šáhův Irán, Pákistán, na ropu bohaté středoasijské státy, Saudská Arábie, Kuvajt atd.), pokud to vyhovovalo hospodářským a vojenským zájmům USA.

8) Politika americké pravice vždy potřebovala nepřítele a strach z nepřítele, aby mohla lépe prosazovat své cíle a ovládat společnost. Tak tomu bylo již za nechvalně známého senátora J. McCarthyho a tak tomu je i nyní za prezidenta Bushe. Strachem z jeho útoku pak ospravedlňují omezování lidských a občanských práv a svou vlastní imperialistickou politiku. Po rozpadu SSSR si proto museli nalézt nového nepřítele.

9) Válka proti Iráku je čistě dobyvačnou válkou, jejímž skutečným cílem je ovládnout druhé nejbohatší naleziště ropy na světě a tím získat kontrolu nejen nad zdroji této životně důležité suroviny, ale i nad všemi, kteří jsou na ní sami závislí. USA by pak mohly diktovat světové ceny ropy.

10) Souhlas s touto svou politikou si USA neváhají vynucovat i vojenským a hospodářským nátlakem .

11) Zájmům nadnárodních monopolů nejvíce vyhovuje systém tzv. zastupitelské demokracie, který vytváří iluzi demokracie - tj. vlády občanů, aby byl ve skutečnosti vládou nepočetných politických elit, jejichž představitelé jsou snadno zastrašitelní i zkorumpovatelní právě těmito nadnárodními monopoly a vládou USA. Takoví politikové pak jednají ze strachu, aby neztratili moc, proti zájmům občanů svých zemí a v rozporu s jejich přáním. To je případ i vlády naší.

12) Pokud k válce dojde, pak bude v Iráku nastolena právě taková loutková vláda a jakoby demokracie, jejíž představitelé poskytnou rozsáhlé ropné koncese především firmám z USA, ale i z VB.

13) Pak se již o osud iráckého lidu žádná média zajímat nebudou.

14) Velmi pravděpodobným následkem bude vyhrocení světového napětí. Růst náboženského fundamentalismu na obou stranách a další války včetně teroristických útoků.

Prezident Bush a jeho administrativa jsou pro svět mnohem větší nebezpečí než S. Husajn!

15) Jestliže čeští politikové (V. Havel a další) poskytují morální podporu dobyvačným záměrům USA, jestliže jim naše vláda a parlament poskytují za naše peníze vojenskou pomoc, jsme všichni společně zodpovědní za tento zločin.

16) Změna tohoto stavu je možná jen změnou podstaty systémů v bohatých a mocných zemích tohoto světa.

17) Změna tohoto stavu je proto možná jen decentralizací politické a ekonomické moci a převodem hlavních informačních zdrojů pod kontrolu veřejnosti. První krokem na této cestě je vybojování přímé demokracie!

18) Nyní je však nutné si zachránit vlastní svědomí a čest a nedovolit, aby Bushovi nohsledi vystupovali naším jménem.