|
19. 2. 2003
NYT: Díváme se jinak na svět, protože máme jiné televizní zpravodajství!Hodně se spekuluje o tom, proč jsou mezi Evropou a Amerikou náhle takové rozdíly. Je to kulturou? Je to historií? Je to částečně proto, že se díváme na úplně jiné televizní zprávy, zdůraznil komentátor Paul Krugman v úterý v americkém listě New York Times:
Mnoho Američanů nyní obviňuje z ochlazení americko-evropských vztahů Francii. Chtějí dokonce bojkotovat francouzské výrobky. Ale postoj Francie není výjimečný. Minulou sobotu potvrdily obrovské demonstrace průzkumy veřejného mínění, které prokazují, že všechny hlavní evropské národy hluboce nedůvěřují Bushově vládě a dívají se na válku proti Iráku s velkou skepsí, bez ohledu na to, jaký názor zastávají jejich vlády. Největší demonstrace byly přitom v těch zemích, jejichž vlády podporují Bushovu administrativu. Nedůvěra vůči Spojeným státům v zahraničí nyní dosáhla takové úrovně, že dokonce i u našich britských spojenců se umístily Spojené státy jako nejnebezpečnější stát světa, před Severní Koreou a Irákem, píše americký komentátor. Proč to je?
Kompletní článek v angličtině je ZDE |
|
Velkou měrou je to důsledkem toho, jaké máme zpravodajství. Nová kniha Erica Altermana What Liberal Media (Že jsou prý sdělovací prostředky liberální) ukazuje podstatný rozdíl mezi zpravodajstvím v Evropě a v Americe. Ve srovnání se zahraničím jsou "liberální" americká média ostře konzervativní, doslova "jestřábí". Největší rozdíl je v televizním zpravodajství, jehož prostřednictvím získává většina lidí informace. Ten rozdíl je skutečně obrovský. To, jakým způsobem informovaly zejména americké kabelové televize o sobotních protiválečných demonstracích, ukazuje, že jejich zpravodajství je z úplně jiné planety, než z jaké vysílají zpravodajství zahraniční sdělovací prostředky. V sobotu charakterizovali moderátoři v americké televizi Fox demonstranty v New Yorku jako "obvyklé aktivisty" a "notorické demonstranty". CNN v neděli ráno na internetu měla titulek "Saddám se raduje z protiválečných demonstrací" a fotografie k tomu byla z demonstrací v Bagdádu, nikoliv v Londýně nebo v New Yorku. Takhle sdělovací prostředky v ostatním světě vůbec o sobotních demonstracích neinformovaly, ale pro americká média to nebylo netypické. Už dlouhé měsíce se hlavní americké kabelové televizní stanice stavějí, jako by o válce proti Iráku bylo rozhodnuto, a považují za svůj úkol připravovat americkou veřejnost na nadcházející válku. Takže není překvapivé, že američtí televizní diváci jaksi příliš nerozlišují mezi iráckým režimem a al Qaedou. Z průzkumů amerického veřejného mínění vyplývá, že si většina Američanů myslí, že někteří únosci letadel z 11. září byli Iráčané, a mnozí jsou také přesvědčeni, že útoky z 11. září zorganizoval Saddám Husajn, i když to Bushova vláda nikdy netvrdila. A vzhledem k tomu, že si mnozí Američané myslí, že je potřeba jít do války proti Saddmovi zřejmá, usuzují, že Evropané, kteří s tím nesouhlasí, jsou zbabělci. Evropané, kteří vidí v televizi něco jiného, daleko spíš uvažují: proč se stal Irák terčem americké politiky? Proč ne Severní Korea, anebo konec konců al Qaeda? Evropane nepovažují opozici proti válce v Iráku za zbabělství, vidí to jako odvahu, jsou přesvědčeni, že je důležité postavit se násilnické americké vládě. Autor závěrem dává čtenářům na vybranou, aby si rozhodli, zda jsou zaujaté americké - či evropské sdělovací prostředky, avšak z jeho formulace vyplývá ostrá kritika právě amerických médií. Je to zajímavý posun v postoji mainstreamového deníku, který bývá považován za nekritického stoupence amerického vládního establishmentu. |
