Tento neo-rasismus má post-moderní formu - obsah řečeného parazituje na nevyslovených předpokladech historické epochy, která se vyznačovala neuznáním a nepřijetím Druhého. Domovem neo-rasismu je oblast "fuzzy" logiky, množina neostrých výroků předlévající v šedé zóně mezi otevřeným rasismem a skrytou xenofobií. Konkrétní formu tohoto soft-rasismu předvedl veřejně ředitel Národní galerie M. Knížák v rozhovoru publikovaném 22.1.2002 v MF Dnes pod názvem "Jsem vlastně elitář". Jaký je styl neo-rasisty?

Zaprvé jedním dechem prohlásí, že nelze srovnávat romský a židovský holocaust a že to byla "samozřejmě strašlivá tragédie", ale poté okamžitě vznese obvinění, že jsou to "oni", tedy Romové kteří nejsou schopni sdílet s námi prostor jako ho s námi sdílejí Židé, přestože Židé na rozdíl od Romů si s sebou nesou své trauma ze svých dějin daleko silněji. Židovsko-rakouský spisovatel Jean Améry ve své knize Bez viny a bez trestu ukazuje, nejen jak je obtížné jazykově vyjádřit propastnou žitou zkušenost lidí, kteří prošli jatkami koncentračních táborů, ale co znamená být obětí. Chybí jazyk a zůstává hluboce autentický "pocit nesouměřitelnosti žité zkušenosti", v níž "kdo byl mučen, je mučen stále". Neo-rasista ale odmítá tuto sociální zkušenost "druhého", a nechce akceptovat, že zbavení důstojnosti nebylo ničím jiným než potencionálním zbavením života!

Za druhé neo-rasista nehovoří výslovně o "nadřazenosti" bílé kultury a jejích zakladatelích, kteří mají zásluhu na všech uměleckých, literárních, filosofických a politických dílech. Nehovoří ani o zvrhlém nízkém umění, pouze říká jazykem techno-rasismu, že "jejich díla nemají tak kvalitní parametry, aby v Národní galerii mohla být." Knížákův kulturní rasismus se schovává za modernistickou ideou Strážce kanonizované tradice, která vyřazuje umění druhých, protože nesplňují ideologické "parametry" ideálu moderního umění. Jinými slovy, romské umění není nositelem etnocentricky parametrizované umělecké internacionály a avantgardy, a proto je vhodné maximálně "do romského nebo etnografického muzea". Neo-rasista nic Nezakazuje, pouze Parametrizuje a tím vyřazuje druhé ze společného prostoru!

Knížákův kulturní rasismus je motivován strachem ze ztráty moderny a je důkazem jeho omezeného anachronického pohledu na umění podléhající kánonu uzavřeného rámce. Absence romského umění v Národní galerii je měkkou verzí staré teze o "méněcenné kultuře", která snižuje a tedy ohrožuje svými nízkými "parametry" vyšší kulturní národní identitu! Knížákův kulturní rasismus je ideologickou formou nadřazenosti, která pod maskou muzejní klasifikace pěstuje reprezentační mýtus "parametrového" nadřazeného vyššího umění. Podložím jeho postoje je však pouze autoritativní verze dějin umění, reprezentující etnocentristický názor "bílého muže". Knížákův neo-rasismus spočívá nejen v tom, že romskému umění upírá znaky obecné kultury a společného kulturního úsilí a proto ho vykazuje do ohrádky "etnografické" kultury, ale, jak říká newyorská historička a kurátorka umění Marcia Tucker, že ve svém předsudku odmítá vidět, že "dějiny jsou mnohonásobné a vyžadují různá hlediska".

Za třetí neo-rasista nehovoří o "nadřazené moci pánů", pouze na adresu Romů říká, že jsou to "oni", kdo "snižují parametry" při jakémkoliv podílu na moci a proto se na ní nemohou podílet. Teoretici demokracie však upozorňují, že čím víc ztrácí společnost svou pluralistickou strukturu a posiluje svou koncentraci moci, tím snadněji vznikají podmínky umožňující různé formy hegemonie.

Za čtvrté neo-rasista říká: "nemůžeme se stále vymlouvat na to, že Romové jsou tisíc let diskriminováni". Jenže existují diskriminace - podobně jako byla diskriminace Židů - které nejsou jen zažluklou minulostí, neboť jak napsal H. M. Enzensberger na adresu mladých Němců, kteří se často ohrazovali, proč mají pořád poslouchat, že jejich otcové vyvraždili šest miliónů Židů: "Osvětim je minulostí, přítomností i budoucností Německa". Diskriminace Romů je proto podobně nejen naší minulostí, ale i přítomností a budoucností. Vytěsnit vypálené znamení prostě nelze. A jak říká J. Améry, aby se mohla zvládnout minulost nevyřešeného konfliktu, musí být tento problém nejdřív zvnějšněn a aktualizován. A tomu se česká společnost, včetně M. Knížáka úspěšně vyhýbá.

Za páté neo-rasista říká: "Jsou to oni, kdo nejsou schopni sami v sobě najít touhu po vzdělání... za osm let, co jsem řídil Akademii výtvarných umění, se tam nehlásil jediný romský uchazeč. Proč?" Knížák nehovoří přímo o privilegovaném postavení či poslání tzv. bílé rasy, nemusí samozřejmě ani nic o jejích přednostech dokazovat, stačí, když se veze na post-moderní vlně řečnického neo-rasismu. A kdo si ze čtenářů, především mladších, pak vybaví, že nacismus také zpochybňoval, že by Židé mohli být tvořivé bytosti. Knížák si nepotřebuje klást otázky, ani se neptá, kdo vytváří komunikační bariéry, kdo zužuje mobilitní kanály a kdy a jak došlo k sociální separaci a diskriminaci Romů - protože jeho odpovědi jsou zakódované ve stereotypu, který mu předepisuje vlastní zamlčený předsudek o privilegovaném postavení bílé kultury. Jeho postmoderní rasismus je kulturní a politický a je slepencem etnocentrismu, sociálních heterostereotypů a předsudků a vyplývá z podobné nadřazené logiky jako sexismus, který neangažovanost žen ve vysoké politice přičítá na vrub jejich vrozené "pohlavní" neschopnosti. Za šesté neo-rasista veřejně prohlašuje, že "oni", tedy Romové, "zavinili to", že když já budu chtít letět do Londýna, "budou mě na letišti prohlížet. A to mě diskriminuje. A to je špatně." Neo-rasistu nezajímají souvislosti, ani nehledá příčiny - potřebuje pouze ukázat na viníky.

Za sedmé neo-rasista posuzuje analogické hodnotové postoje dvojím metrem. Na jedné straně o diskusi, které se zúčastnili přední romští mluvčí ve věci romského festivalu, prohlásí: "Bylo to strašidelné. Hádali se jenom o peníze." Na druhé straně o hádkách poslanců v parlamentě, kde je frekventovaný spor o financích nebo o názorech V. Klause, který tak rád zdůrazňuje, že "o peníze jde až na prvním místě", nikdy neprohlásí: "Bylo to strašidelné. Hádali se jenom o peníze" nebo "Klausovi jde jen o prachy".

Za osmé neo-rasista simuluje představu jakoby existoval stát či společnost se zvláštní super-tolerancí vůči Romům, a posléze vůči smyšlené sociální distribuci dobra vyhlašuje nesmlouvavý boj: "Nemůžeme stále tolerovat to, že když něco provede Rom, budeme to posuzovat jinak, než když něco provede Nerom." Strategie je jednoduchá: nejdříve je třeba skoncovat a udělat něco s tím, co neexistuje (zvýhodňující tolerance), aby se pak otevřel prostor k tomu začít dělat něco i s těmi, kteří skutečně existují (Romové). Jak navrhoval například jeden poslanec ODS - dát Romům peníze, aby mohli emigrovat.

Za deváté neo-rasista nehovoří přímo o nepřizpůsobivém plebsu, naopak tvrdí: "Já opravdu netrpím rasismem a člověka neposuzuji podle barvy pleti, ale jen a jen podle chování", přesto však svůj osobní jednotlivý zážitek generalizuje na obecný problém s performativním akcentem: "Nechci překračovat ležící lidi na chodbách". Za desáté neo-rasista nehovoří o "tělesně, duševně a morálně degenerovaných jedincích" nebo o "podlidech", ale pakliže říká svůj názor na romský pořad ČT Romale je podle něho "dementní".

Neo-rasista nejenže odmítá rasismus, ale navíc veřejně vypouští kouřovou clonu a prohlašuje, že slovo rasismus je dnes tak frekventované, že často označuje protichůdné jevy, takže "nevím, co opravdu znamenají" a varuje před "zneužitím". Co není jasné řediteli Národní galerie je ale jasné jiným lidem. Knížákův neo-rasistický dekalog z alarmoval šéfredaktora romského časopisu Ing. Karla Holomka, mluvčího Židovské obce Tomáše Jelinka i Břetislava Rychlíka, který apeluje se svým Otevřeným dopisem předsedovi Poslanecké sněmovny. Motivoval i některé poslance parlamentu, aby interpelovali nadřízeného M. Knížáka, ministra kultury ČR Pavla Dostála.

Pomine-li se sebeoslavné "elitářství" M. Knížáka, které jak upozorňuje H. Arendtová je spíše znepokojivým spojenectvím a kombinací názorů lůzy a elity, nabízí se zcela zásadní otázka: jak takový člověk může být vůbec představitel veřejné kulturní instituce a navíc členem Rady České televize? Nevypovídá to především něco podstatného o samotném ministru kultury, který bagatelizuje postoje ředitele Národní galerie slovy, že pouze "ujel", ale jinak je odborník? A není to důkazem společensky rakovinotvorné politické kartelizaci veřejné sféry jejímž výrazem je tzv. opoziční smlouva? Pro odpověď je si třeba však jít trochu dál, až k samotnému k Primo Levimu: "Rozum, umění, poesie nenapomáhá dešifrovat místo, odkud byly vyhoštěny." Není proto odstoupení či odvolání M. Knížáka, který si za svými výroky stojí, životadárnou podmínkou, aby se do veřejného prostoru, který on reprezentuje, mohl navrátit rozum občanské soudnosti, tolerance a plurality? Navíc, když je zastáncem etnického vyčistění země, neboť v rozhovoru deníku Lidové noviny, prohlásil, že souhlasí s odsunem Palestinců?