Tak k tomu teď došlo v Holandsku, v zemi, která se ráda považuje za světového šampióna sociální snášenlivosti, za Meccu pro homosexuály a pro kuřáky marihuany, za první liberální republiku v Evropě. A teď i zde se objevil telegenický pravicový populista, který "říká, co si lidé opravdu myslí" o všech těch cizincích, kteří způsobují, že je na ulicích nebezpečno.

Nejprve se objevil Umberto Bossi, v Itálii, využil resentimentu jižních přistěhovalců an italském severu. Bossi je dobře oblečený, schopný se jasně vyjádřit a mladý - vytvořil model nového typu pravicového politika. Joerg Haider, s kennedyovským úsměevm a elegantním způsobem, s nímž zachází s televizními kamerami, využil "zdravých lidových instinktů" Rakušanů ohledně žadatelů o azyl a o vměšujících se "byrokratech z Bruselu". V Portugalsku se objevil Paulo Fortas, šéf Lidové strany.

Nový holandský pravicový populista se jmenuje Pim Fortuyn, je to sociolog, populární novinář a nyní nezávislý politik, který zvítězil na celé čáře v komunálních volbách v Rotterdamu a o němž se očekává, že získá více než 20 křesel v parlamentě. Fortuyn ví, jak zacházet s davem, a je znalcem jemných doutníků. Holandská verze časopisu Esquire ho charakterizovala jako nejlépe oblékaného Holanďana. Fortuyn je také otevřeně homosexuál - to je jediný ústupek liberální holandské společenské kultuře.

Ve všech ostatních ohledech má Fortuyn profil ostatních elegantních demagogů naší doby. Zastává názor, že Holandsko je už teď plné. Je nutno radikálně snížit veřejné výdaje. Hranice budou muset být od nynějška znovu přísně střeženy. Zapomeňme na silnou ústřední vládu. "Evropa", to je špatné.

Tohle všechno je nyní běžnou směsicí neoliberální ekonomiky a sentimentálního komunitářství, kterou lze nalézt i na okrajích britské Konzervativní strany i britské Nové levice.

Co vysvětluje náhlou popularitu všech těchto tvrdě mluvících politických televizních populistů? Někteří, zejména konzervativci, obviňují politické elity, že ignorovaly problémy, způsobené imigranty a žadateli o azyl. Příliš dlouho, argumentuje pravice, byla varování o téměř neomezeném přílivu cizinců ignorována jako rasové předsudky. A nyní budou muset lidé žít s následky: zločinnost v ulicích, drogy, rozpadlé školy, kde se řádně neučí, a tak dál. Noví pravicoví populisté se odvažují vstoupit do politických oblastí, jimž se establishmentový politici vyhýbají.

Je na tom něco pravdy. Evropská imigrační politika je chaotická. Avšak mnoho z těch lidí, jimž se zamlouvají neopravičáci, nemají žádné zkušenosti života s přistěhovalci. Většinou jsou to příslušníci středních vrstev, kteří se obávají, že cizinci mohou za to, že "jde celá země do háje", jako by byli přistěhovalci hlavním důvodem, proč klesá úroveň školství a veřejných služeb.

Je ještě jeden realistický důvod pro vznik nové pravice. Alespoň částečně za to může levice. Rakousko, Itálie, Holandsko a dokonce i Indie, kde nyní vládne nová pravice, mají jednu věc společnou. Politika v těchto zemích je už příliš dlouho dusena vládou, která není založena na politických myšlenkách, ale na pragmatismu a na rozdávání postů kamarádům. Italská Křesťanskodemokratická strana už dávno zdegenerovala ve zkorumpovanou stranickopolitickou mašinérii. Totéž platilo pro Kongresovou stranu v Indii a pro křesťanskosocialistickou koalici, která vláda v Rakousku. V Holandsku byla politika rozrůzněnější, avšak i tam převládal takzvaný model konsensu, kdy si křesťanští demorkraté, konzervativci a socialisté mezi sebou vládu rozdělili jako kořist - a eliminovali podstatnou politickou debatu.

Částečně je problémem ve světě po roce 1989 téměř úplný rozklad marxistické ideologie, takže levicové strany ztratily skoro všechnu svou argumentaci. Samotnému se mi po marxismu v žádném případě nestýská, avšak technokracie anebo konsensuální pragmatismus, to není způsob, jak lidem nabízet jasnou politickou volbu. Rotuyn a obdobní populisté jinde slibují alternativu existujícímu statu quo, nabízejí cestu zpět k ideologii, pryč od mlžícího konsensu.

Možná vůbec není překvapivé, že Fortuyn zahájil svou kariéru jako marxista. Foruyn nemlží. Britská Labouristická strana Tonyho Blaira a nyní i laskavější, jemnější konzervativci - jsou chabí a mlží. Co je "třetí cesta", jestliže to není další konsensuální model?

Jedinou věcí, která může zachránit Británii od pravicového populisty, jako je Bossi nebo Pim Fortuyn, je volební systém, který dává přednost dvěma velkým stranám. Ideologové se buď ztratí uvnitř takové velké strany anebo venku. Kdyby měla Británie systém poměrného zastoupení, brzo bychom byli svědky toho, jak se na politické scéně objevil elegantní mladý muž v módním obleku. Začal by získávat volební podporu "za to, že říká nahlas, co si lidé skutečně myslí". Hezké to není - ale, svým způsobem, to vlastně taky je demokracie.