Na poli výzkumů veřejného mínění, které zrychlují před parlamentními volbami svůj rytmus, kralují tři agentury: Centrum pro výzkum veřejného mínění (CVVM), Středisko pro empirické měření (STEM) a Taylor Nelson Sofres Factum (TNSF). Každá z nich přitom používá pro stejné účely jiných metodik, jiného počtu respondentů, a zařazuje často i rozdílné subjekty. Ačkoliv agentury ústy svých ředitelů připouštějí, že jejich čísla mají spíše povahu virtuální, nestávají se jejich výsledky předmětem žádných polemik, nikdo se vážně nezamýšlí nad strukturou jejich vybraného vzorku, a média v nezřízené touze po snadném argumentu dokonce s čísly bez skrupulí manipulují. Pro běžného pozorovatele politické scény to většinou vypadá jako racionální a vědecké vyjádření vůle lidu - tedy tolik skloňovaného "veřejného mínění". Řekněme si úvodem, že takové "veřejné mínění" neexistuje.

Šílenství čísel

"Vždyť to ale říkají agentury," zní názor, kterým se zdůvodňuje mnoho nesmyslů. Málokdo si opravdu připouští, že agentury sice mají snahu používat vědecké metody, ty ale vůbec negarantují - a to hned v několika úrovních - skutečné výsledky. Vycházejí totiž, zvláště v prognózách, z několika falešných předpokladů. Jako silný a neověřitelný nástroj skutečného voličského výsledku ale působí přímo na vůli voličů, zda se rozhodnout volit stranu "zbytečně nebo vůbec". Některé strany této tyranii podlehnout - vzpomeňme na rozhodnutí ODA nekandidovat do posledních parlameních voleb. Dovolte mi jednu osobní vzpomínku: kolik naprostých blbostí se vyrojilo v případě výzvy "Děkujeme, odejděte!". Lidové noviny, například, zveřejnily 29. listopadu, tedy 12 dní po podpisu tohoto manifestu, "exkluzivní výzkum" agentury Sofres-Factum, který překvapeným čtenářům sděloval, že by blíže neurčená skupina bývalých studentů mohla, kdyby založila politickou stranu, rovnou vyhrát volby.

"Studentské straně by dal hlas každý čtvrtý občan," psaly Lidové noviny. "Více než čtvrtina voličů - přesně 27,3 procenta - by dala svůj hlas straně navazující na výzvu šesti studentských předáků z roku 1989 "Děkujeme, odejděte!" psaly noviny.Odchod Miloše Zemana si přálo 76,5% a Václava Klause 65,1%. Vzorek respondentů byl přitom velmi nízký: pouhých 508 občanů. Každému, kdo se kdy setkal s výzkumy, muselo být podezřelé nejen číslo respondentů (žádný seriózní výzkum neoperuje pod hladinou 1000 respondentů), ale i vysoká podmíněnost takového tvrzení, opřeného o renomovanou agenturu. Oněch 27,3% lidí by totiž tuto neexistující stranu nemohlo volit, neboť nebyla vůbec zaregistrována, nepředstavila žádný program, neměla ani sídlo, ani předsedu.

Agentura Sofres-Factum v tom ale nezůstala sama. Podle agentury STEM, píší Lidové noviny, podporovalo výzvu 56 procent občanů. V serióznějším listopadovém výzkumu tréhož roku a téže agentury by se ale na prvním místě v preferencích umístili komunisté. Omyl? Nikoliv, trend. "Trend posilování postavení KSČM pokračoval i v listopadu. Komunisté se dostali do popředí žebříčku preferencí. Podpora KSČM a ODS je nyní v podstatě shodná, obě strany by získaly shodně po 55 mandátech," dočteme se v analýze agentury. Mimochodem, KSČM byla jediná parlamentní strana, která otevřeně vyjádřila výzvě "Děkujeme, odejděte!" podporu.

Zatímco u komunistů se dá jejich nárůst zdůvodnit rozčarováním lidí 10 let po převratu, příklad účelové manipulace s výzvou "Děkujeme, odejděte!" je neoddiskutovatelný. Budoucnost ukázala její sílu. Jako účastník většiny aktivit, které se udály od vzniku výzvy po založení sdružení, musím poznamenat, že nikdo si žádný výzkum nikdy neobjednal, zato všichni mu dokázali podlehnout: nejvíce snad všudypřítomní novináři, kteří vyráběli na běžícím pásu virtuální headliny. Tento příklad "šílenství čísel" je myslím nejproblematičtější ukázkou "aplikované sociální vědy" za posledních 12 let.

Falešné veřejné mínění

Hra s čísly ale není jen ukázkou "nevykrystalizovaného politického spektra", jak soudí ředitel agentury STEM Jan Hartl. Podle některých kritiků souvisejí výsledky se samotnou metodikou, zlé jazyky dokonce připouštějí i nízkou intelektuální úroveň některých analytiků. Faktem ale zůstává, že výsledky výzkumů agentur se jenom za poslední dvoje parlamentní volby dost výrazně lišily od reality. Dávaly většinou náskok těm, kteří byli u moci, a vždy podceňovaly outsidery. Agentura TNSF v únoru 1996 stanovila náskok ODS vůči ČSSD na 10,7 bodu. I přesto, že později zaznamenala snižování náskoku až na dubnových 6,7 bodu, opravdový rozdíl byl pouhých 3,18 bodu. Agentuře STEM je ovšem nutné přiznat lepší odhad: výsledky ODS, ČSSD a KSČM určila nejpřesněji.

Špatný odhad odstupu mezi ČSSD a ODS provázaly agentury i u voleb roku 1998. Podle CVVM a TNSF se měl pohybovat mezi 7-10 body, ale těsný výsledek ČSSD (32,31%) : ODS (27,74%) neplánoval z analytiků nikdo. Totálně se agentury spletly u neúspěchu republikánů a propadly i s Důchodci za životní jistoty (DŽJ) - oběma prorokovaly vstup do parlamentu. Stabilní procenta komunistů byla největší jistotou agentur, největší hrůzou byla ovšem Unie svobody (US): té v březnu nasadili 13-18%, v červnu z toho byla polovina; nakonec si nebyli jisti ani tím, zda se vůbec do parlamentu dostanou. Unie svobody nakonec získala 8,6%.

Dnes, dva a půl měsíce před volbami, říká každá agentura něco jiné. Podle výzkumu CVVM z přelomu února a března by v červnových volbách měla zvítězit ČSSD s 25 procenty hlasů. ODS má dosáhnout 23 procent a Koalice procent 18. Oproti tomu březnový výzkum agentury STEM míní, že vyhraje ODS se ziskem 21,1 procenta lidí. ČSSD by dalo hlas 19,5 procenta. Třetí místo je urputným soubojem mezi Koalicí a KSČM: skóre 14,6% : 13,9% je vyšší ve prospěch komunistů. Rozpor mezi CVVM a STEM vychyluje směrem ke STEM agentura TNSF. Ta vykazuje jasný trend ve prospěch vítězství ODS: 27,1%, 30,5% a 28,5%. ČSSD ale roste bez výkyvu: 23,1%, 24,7%, 26,7%. Třetí Koalice údajně zvolna zastavila pád po rozpadu čtyřkoalice: 22,3%, 17% a 18%.

Zajímavé je ale sdělení, se kterým přišla v polovině března agentura STEM: všimněte si, že prošlo bez velkého zájmu sdělovacích prostředků. "V březnovém šetření použil STEM pro porovnání po vzájemné dohodě shodné metodiky s TNS Factum," píše STEM v tiskovém zprávě ke stranickým preferencím z prvního březnového týdne. "Otázka na volbu v červnových volbách byla položena jako uzavřená - všem dotázaným (tedy i těm, kteří jednoznačně popřeli, že se zúčastní voleb) byly nabídnuty karty s názvy 12 politických stran a koalic, sami mohli jmenovat samozřejmě i strany jiné," zní vysvětlení. Co to znamená? Posílily malé strany a ochota jít k volbám. "Nejde přece o čísla, jde o trendy," říkají sociologové. Ale i některé trendy dokážou být více než falešné. Zvláště, když jde přece o "veřejné mínění".

Velcí a malí

Připusťme na chvíli, že trendy agentury odhadují v zásadě správně. Jak je to ale s prognózou (součtu stavu preferencí, chování v minulých volbách a skutečných výsledků minulých voleb) u stran, které dvě ze tří kritérií pro onu prognózu nesplňují? Jestliže nové strany žijí v permanentním stavu mediální blokády (mají přece nízké preference), nemohou v prognóze vůbec uspět: nemají ani výsledky z minulých voleb, ani žádné minulé chování. Stav prognostické tyranie je patrný na takových pořadech, jako je - tento týden již třetí - pokračování diskusního pořadu Bez imunity. Neparlamentní strany jsou odděleny od těch parlamentních vysokou hradbou, odkud se mohou hlásit - a dostanou se k jedné jediné otázce. Veřejnoprávní médium, jakým se snaží Česká televize vypadat, působí sice laskavěji než TV Nova v rukou ODS, psychologický efekt je ale stejný. "Kdo by prosím vás volil ty malé, které ani v publiku nerozeznáte?"

Tady je efekt výzkumů veřejného mínění nejdrastičtější. Pocítila to kdysi při svém vzniku Demokratická unie (DEU), která měla alespoň Josefa Kudláčka, který každý týden utopil v Českém týdeníku milióny na prosazení nové strany do povědomí. DEU se podařilo snížit hladinu pro získání státního příspěvku, a nyní získat i relativně komfortní pozici uvnitř Koalice. I když si veterána republikánů Miroslava Sládka stále lidé pamatují, kdo ví, jací lidé kandidují do parlamentních voleb třeba za Stranu za životní jistoty, Cestu změny nebo Nezávislé? A to mají ještě štěstí, že se do televize vůbec dostanou, například Pravý blok Petra Cibulky mohou občané vidět jenom občas před obchodním domem Tesco. Do výzkumů se nedostanou, v televizi mají smůlu, v novinách je nevidíte.

Zbývá tedy věřit, že tu ještě jsou živí voliči, kteří se občas nostalgicky (v jednom výzkumu) stýskají na staré časy, jindy zas (v jiném výzkumu) nevěří žádným politikům, ani elitám. Pokud ale titíž voliči věří vládě (v tom posledním) výzkumu, a to dokonce nejvíce, přes 40 procent, asi tu není něco v pořádku. Nebo tu jde o stále stejnou neměnnou dialektiku výzkumů, jimiž můžete kdykoliv dokázat cokoliv?

Neklid slabých a silných

Přesto stojí jeden výzkum agentury STEM za pečlivou pozornost. Mám na mysli poměrně široký výzkum na vzorku 1977 občanů starší 18 let, který agentura uskutečnila v prvním únorovém týdnu. Týká se totiž voličů, kteří zřejmě k volbám půjdou - obvykle se soudí, že procento voličů, kteří nepřijdou nebo nevědí, koho volit, je procentuálně velmi vysoké. Předpokládaných 70% voličů, kteří se údajně k volbám chystají, je totiž opravdu relativní. Znamená to tedy, že k volbám nepůjde 30% nebo více. Výzkum agentury STEM o voličském jádru jednotlivých stran ale napovídá, že mlčící většina, která bude volit, je mnohem méně rozhodnutá, koho volit, než vykazují všechny výzkumy.

"Jestliže sledujeme populaci jako celek, je z dlouhodobého pohledu zřejmé, že vztah lidí k politickým se po posledních volbách mírně oslabil a v posledních zhruba dvou letech stagnuje," píše STEM. Následující grafy vzápětí dokládají, jaká je skutečná věrnost přiznivců politických stran. Obecně se soudí, že nejsilnější jádro mají komunisté: ano, to výzkum jasně dokládá, z pohledu stranických preferencí má "svých deset procent jisté". ODS? Po rozpadu na podzim roku 1997 a hluboké krizi aparátu to často vypadá, že ODS má své pevné jádro "přesvědčených", semknutých kolem "důvěryhodného monolitu" Václava Klause. Pozor, říká STEM, není to tak jasné: "Velmi disciplinované příznivce měla i ODS. Nyní se jejich vztah k volené straně poněkud oslabil, což může souviset s novými hlasy z rozpadající se čtyřkoalice i s celkovým neklidem na pravé straně politického spektra."

Pevné voličské jádro naopak zůstalo věrným stoupencům KDU-ČSL, což se o Unii svobody nedá říct ani náhodou. "Unie svobody neměla pevné voličské jádro nikdy v minulosti..." píše STEM. Celkových pět procent, jimiž US disponuje se hlásili spíše k projektu čtyřkoalice, nyní se údajně zhruba polovina hlásí ke KDU-ČSL, "nelze však vyloučit, že někteří z nich nepůjdou volit či dají hlas mimo Koalici".

Taková míra nestability politické scény není jistě dána jenom její nevyhraněností, ale i celkovou slabou vazbou na politické strany vůbec, které nereprezentují zájmy občanů, počtem připomínají spíše obskurní zájmové finanční kluby s heslem: "Po nás potopa!" Tento aspekt často připomíná i jeden z nich, socialistický konstitucionalista a poslanec Zdeněk Jičínský. Na rozdíl od něho si ale opravdu nemyslím, že to byla opoziční smlouva, která scénu stabilizovala. Naopak. Míra alienace, kterou politická elita za poslední čtyři roky předvedla, zatím nemá od dob komunismu obdoby. Zdánlivě silní a mocní jsou totiž ve své podstatě nesmírně slabí. Odtud pramení i jejich agresivita: vůči novinářům, ekologům, občanským iniciativám, sudetským Němcům i Palestincům. Slabost těch malých je zatím jejich jediná síla. Obě strany: tedy ti, co jsou u moci, i ti, kteří po ni touží, jsou ale zmítáni více než existenciálním neklidem. Zatím je dělí hluboký příkop vzájemného pohrdání.

***

Jak ale předejít tomu, aby ta budoucí vláda, jež vzejde z červnových voleb, byla legitimní? Je vůbec možné vyhnout se před urnou hysterické úvaze, že vlastně není vůbec koho volit? Co to je za demokracii, když strana s několika tisíci členy a skórem kolem 20 procent, má šanci zastupovat celý národ? V Řecku, Belgii a Itálii jsou volby povinné: Je to ale skutečná záruka demokratického režimu? Žádný výzkum nedokáže postihnout ten nevyzpytatelný okamžik, který se děje za zástěnou ve volební místnosti. Volební "dostihy výzkumů" ale teprve začínají. Agentury uzavírají sázky...

(Autor je publicista, předseda Sdružení "Děkujeme, odejděte!")