26. 3. 2002
Další kolo trýznění úřednictva aneb Proč nebudu potrestán za neúčast ve sčítání liduU vědomí svých dosud ještě nezkrácených procesních práv, zašel jsem na Český statistický úřad (ČSÚ), abych nahlédl do přestupkového spisu a zjistil, jak se vyvíjí odvolací řízení ve věci přestupku za neúčast při loňském sčítání lidu.
|
K mé hluboké lítosti mi vedoucí legislativně-právního odboru ČSÚ Hana Graclová sdělila, že řízení bude v nejbližších dnech zastaveno, protože magistrát zaslal ČSÚ spis tak pozdě, že již nebylo možno rozhodnout o mém odvolání v zákonné roční lhůtě. Znamená to tedy, že nebudu ani napomenut, ani úřadu nemusím zaplatit náklady řízení (které se v tomto případě stanoví paušální částkou 500 korun). Ve spise jsem poté nalezl půvabné svědectví, jak vnímaly listopadové podání vysvětlení obě týrané úřednice (U1+U2), a dokument dokládající, že vedoucí odboru Ivana Odarčenková (U3) má zásadní právní nedostatky v oboru, o němž ze své pozice rozhoduje (vzhledem k tomu, že věc je fakticky uzavřená, postačí pro účely osvěty I. Odarčenkové a jejích kolegyň uvést, že ustanovení § 31, odst. 1, zákona č. 131/2000 Sb. říká: "hlavní město Praha vykonává přenesenou působnost, která je zvláštním zákonem svěřena okresním úřadům, pověřeným obecním úřadům a obcím, pokud zákon nebo Statut nestanoví jinak,"; protože přestupkový zákon je vzhledem k tomuto případu bezpochyby předpisem zvláštním, uplatní se v souladu s poslední částí citovaného ustanovení jeho § 53, odst. 5, přednostně a přestupek bude v prvním stupni projednávat úřad městské části, nikoli magistrát hlavního města; tento vztah kvalifikované speciality je možná poněkud komplikovaný, nicméně z hlediska možného výkladu zcela jednoznačný). Získat kopie dokumentů nebylo snadné, neboť H. Graclová usoudila, že když správní řád hovoří o tom, že účastník si smí dělat ze spisu výpisy, může si stránky spisu nejvýš opsat, nikoli vyfotografovat. Marné byly mé argumenty, že správní řád pochází z bezmála předcyklostylového roku 1967 a mezitím se už dávno toto ustanovení interpretuje tak, že účastník má právo pořizovat si ze spisu i kopie: úřednice trvala na svém a tak, chtěl-li jsem dokumenty mít a zpřístupnit je čtenářům Britských listů, nezbylo než vyfotografovat si je proti její vůli, nedbaje výhrůžek, že na mě zavolá ochranku, policii, hasiče, armádu a námořnictvo. Naštěstí k tomu nedošlo a nedojdou-li naplnění ani její hrozby, že na mě podá trestní oznámení, úterní návštěvu v ČSÚ lze pokládat za všestranně přínosnou a úspěšnou, zkrátka za důstojnou tečku za sčítáním lidu, domů a bytů v roce 2001. |